Rudolf Laban: Vizionár tanca a teoretik pohybu – O životních peripetiích, filozofii a pohybové analýze legendárního teoretika

Rudolf Laban: Vizionár tanca a teoretik pohybu – O životních peripetiích, filozofii a pohybové analýze legendárního teoretika

Autor Lucie Dercsényi

Marta Poláková, absolventka Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, se dlouhodobě zabývá Labanovou analýzou pohybu, v roce 2008 získala certifikát na Laban/Bartenieff Institute of Movement Studies v New Yorku. Jako tanečnice se podílela na řadě projektů doma i v zahraničí a vstoupila i na pole choreografie. Kromě toho se věnuje pedagogické práci (od roku 1995 vyučuje na Katedře taneční tvorby fakulty VŠMU), v níž propojuje teoretické koncepce s improvizační praxí a, jak z publikace vyplývá, Labanovy teorie se propíjejí i do její profesní dráhy (v roce 2008 iniciovala vznik Labanova Ateliéru Bratislava). Stejně jako Rudolf Laban (1879–1958) i autorka nahlíží na pohyb jako na studnici, v níž je možné stále nabírat inspirativní doušky, a v tomto smyslu publikaci předkládá čtenáři. I ona napsala monografii Rudolf Laban – vizionár tanca a teoretik pohybu v souladu s vlastní praxí, bez níž by ani Laban nemohl své myšlenky a postřehy definovat a jeho následovníci je dále rozvíjet.

Ambice, flexibilita, zvídavost

Marta Poláková sleduje Labanovy životní peripetie velmi pečlivě, krok za krokem. Již od úvodních vět představuje tohoto bystrého vnímatele pohybu a života v celém jeho renesančním záběru, když píše: „Rudolf Laban byl výtvarníkem, architektem, krystalografem, tanečníkem, choreografem, pedagogem, teoretikem, publicistou a badatelem.“ A vzápětí upřesňuje: „Jeho neuvěřitelně široký záběr zájmů a profesionálních aktivit se vždy orientoval okolo hlavního ohniska: pohybu.“ Charakterizuje ho jako ambiciózního, flexibilního, zvídavého, přemýšlivého muže se smyslem pro humor, ale i jako naivního, až dogmatického myslitele. Čtenáře provádí jednotlivými etapami jeho života, neobchází jeho nekonvenční vztah k ženám, které ho obdivovaly, vzhlížely k němu i ho kritizovaly, jako například Mary Wigman, jíž učaroval svými kurzy ve švýcarském Monte Verità.

Ženy, s nimiž sdílel v různých časových a životních etapách i své názory – od jeho první manželky Marthy Fricke přes druhou Maju Lederer, jedny z milenek Suzanne Perrottet a Dussiu Beresku až po poslední životní družku Lisu Ullmann, uchovatelku jeho odkazu – začleňuje autorka do textu, překypujícího informacemi. Poláková konstatuje, že Laban své poznatky nekodifikoval do uzavřeného systému, zůstával názorově otevřený, což dle jejího soudu lze považovat za sílu, ale i slabinu.

Laban nechal své následovníky dopracovávat své teorie, současně se jimi inspiroval a domnívám se, že právě pro tuto otevřenost se Labanova analýza pohybu (LAP), které se věnuje druhá část knihy, stala postupně uceleným, dosud nepřekonaným systémem umožňujícím lidský pohyb a tanec definovat a zapsat. I Valerie Preston-Dunlop, jedna z Labanových žaček, popsala „jeho nápady jako elektrizující, jež otevřely cestu i obviněním, že žádné z nich, ať šlo o tanec, knihy, školu a podobně, nebyly nikdy dokonalé,“ jak uvádí Poláková na straně 19.

Od teorií k praxi

Autorka velmi podrobně rozebírá rovněž osobnosti a vlivy, které Laban rychle a hojně vstřebával. Jedna z kapitol je tak věnována Émile Jaques-Dalcrozovi (1865–1950), jenž rozpracoval a představil systém pohybových cvičení pro hudebníky v publikaci Méthode pour le développement de l’instinct rythmique, du sens auditif et du sentiment tonal en 5 parties. Poláková si všímá propojenosti uměleckého kvasu počátku 20. století, vyzdvihuje persony, které Dalcrozova eurytmika zaujala (Adolpha Appiu, Marii Rambert), a text osvěžuje Dalcrozovými názory na Nižinského Faunovo odpoledne a taneční výstupy Isadory Duncan.

Podle Dalcrozeho Nižinskij oddělil pohyb od všech hudebních elementů: délky, plynutí, rozvoje přirozeného frázování. Proto by raději buď sledoval balet, nebo jen poslouchal hudbu. Isadoru Duncan soudil o dost příznivěji: „V několika svých plastických interpretacích velká umělkyně Isadora Duncan instinktivně uvolňuje tělo do nepřetržitého pohybu a tyto interpretace jsou o to živější a sugestivnější.“ (in Poláková, s. 12)

Postupně si děláme obrázek, jak Laban s tancem a pohybem doslova prorůstal a uvědomoval si propojení tělesného projevu s psychikou: „Tanec zasahuje svět, je to způsob, jak člověk dosáhne hlubší vědomí. Rytmy a taneční vzorce zrcadlí rytmy a vzorce myšlení a ducha.“ (in Poláková, s. 39) Teorie Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga se pak promítly do Labanova scénického debutu Zem, v němž byly rozpracovány rytmus tělesného pohybu a jeho prostorové a dynamické komponenty.

Osvobození těla a mysli

V dalších kapitolách se dočítáme o vlivu dadaistů, kteří začali s Labanem v Curychu spolupracovat. Přitahovala je krása žen, které se vyskytovaly okolo mistra, i novost tance. Laban toto avantgardní hnutí také obdivoval, ale, jak uvádí Preston-Dunlop, s jistými výhradami: „Osvobození těla Tristana Tzary se soustředilo na ty části, které jsou privátní: konečník, penis, vagína, bradavka, podpaží. Labanova metoda odstranila korzety, strhla společenskou fasádu a podpořila rozkvět veřejně prezentovaných částí: trupu, ramen, nohou, boků.“ (in Poláková, s. 54)

Neopominuty jsou samozřejmě Labanova choreografická tvorba a další teorie, mapování zakládání choreografických institutů, pohybové sbory uplatněné ve skupině Tanzbühne, činnost na půdě pedagogiky. Monografie chronologicky zahrnuje veškeré aktivity a vlivy, s nimiž se Laban setkával nejen v Německu, ale po své emigraci rovněž ve Velké Británii, kde dostal v roce 1939 povolení k pobytu. Autorka neobchází ani choulostivé téma – spolupráci s nacisty, jejíž intenzita nebyla dosud zcela vyjasněna.

Ve druhém oddíle objasňuje hlavní myšlenky Labanovy filozofie pohybu a tance, vyzdvihuje Labanovo akceptování pohybu jako univerzálního principu vesmíru a lidského pohybu jako esenciální zkušenosti, která vychází ze vztahu k okolnímu světu, jak Laban chápal: „Naše vlastní pohyby a ty, které vnímáme okolo sebe, jsou naše základní zkušenosti.“ (in Poláková, s. 105) Vědkyně rozebírá Labanovy myšlenky a teorie, které vedly ke vzniku taneční notace a analýzy. V jednotlivých kapitolách se zaměřuje na prostor jako jednu ze základních kategorií vázanou na pohyb, jak ji Laban popisoval: „Dynamický prostor se svým úžasným tanečním napětím a výboji je úrodnou půdou, v níž pohyb rozkvétá. Pohyb je životem vesmíru. Mrtvý prostor neexistuje, protože neexistuje ani prostor bez pohybu, ani pohyb bez prostoru.“ (in Poláková, s. 107) Kromě toho autorka upozorňuje, jak si Laban všímal, že „tanečník se pohybuje nejen z místa na místo, ale od nálady k náladě“ (in Poláková, s. 111).

Analýza pohybu

Podstatná část publikace je zaměřena na Labanovu analýzu pohybu, rozvedenou do detailů včetně prostorových symbolů, notace dynamických pohybových kvalit, pohybových drah – vše doplněné rozsáhlou ikonografií (fotografiemi tanečnice zachycující jednotlivé pohybové, prostorové kategorie, tabulkami). Rozvádí se pojem effort (námaha, úsilí), který Laban rozvinul v dynamických kategoriích pohybu: váze, času, prostoru a plynutí. I při této práci si byl vědom, že tělesný pohyb je odrazem našeho duchovního úsilí.

Závěrečné kapitoly knihy shrnují Labanův odkaz pro 21. století. V jedné z nich je také zmiňována a přiblížena Labanotation v souvislosti s uznávanou notátorkou Ann Hutchinson Guest, dále se píše o Irmgard Bartenieff, jež se významně zasloužila o praktické využití a rozvoj LAP. Poláková se mimo jiné zmiňuje o uplatnění LAP v tanečně-pohybové terapii, systému Movement Pattern Analysis Warrena Lamba.

Monografie Marty Polákové přináší pohled na život, tvorbu a odkaz výjimečné osobnosti, kterou Rudolf Laban bezesporu byl. Vědkyně pracovala s velkým množstvím pramenů, výčet bibliografických odkazů je dlouhý a již jenom na jeho základě si lze udělat představu o nárocích a náročnosti, které za publikací stojí a jež klade i na čtenáře.

Zvláště ti, kdo se profesně Rudolfem Labanem zaobírají, ocení zahrnutí dostupných, převážně zahraničních zdrojů do jednoho obsahu. Čtení monografie není odpočinkovou záležitostí, vyžaduje soustředění a pozornost (v tomto ohledu by lepší orientaci v textu napomohlo rozčlenění obsahu kapitol na více odstavců a vložení fotografií přímo do textu, než aby tvořily samostatný předěl mezi dvěma částmi knihy).

Kapitoly popisující Labanovu analytickou teorii jdou do detailů a podrobností, které si vychutnají hlavně odborníci. Z publikace vyplývá, jak Labanovy teorie a názory stále podporují kreativitu ve smyslu nejen umělecké tvorby, ale i vzdělávání. Laban chápal tanec nejen jako uměleckou profesionální platformu, ale také jako přínosnou aktivitu pro každého člověka. A tohoto faktu si byl vědom při formování jak metodických příruček pro pedagogy, tak analýzy, která je v dotčené publikaci velmi podrobně zpracována. Monografie Marty Polákové ukazuje Labana v dobových, kulturně-společenských i politických souvislostech a její samotný název obšírný obsah naplňuje.   

Rudolf Laban – vizionár tanca a teoretik pohybu. Autorka: doc. Marta Poláková, ArtD. Editorka: Mgr. art. Lucia Holinová. Odborná lektorka: Mgr. art. Maja Hriešik, PhD. Jazyková korektura: Mgr. Lenka Kleimanová. Obálka, sazba, grafická úprava: Mgr. Vladimír Holina. Nakladatelství RESERVA, Bratislava, 2022. ISBN: 978-80-974329-0-4.