Romeo a Julie – Shakespearovi vzdálený balet v Liberci

Romeo a Julie (Veronika Šlapanská, Annabel Pearce). Foto: Petr Jedinák.

Úvodem bych rád citoval její slova z programu: „V prvé řadě bych si přála, aby to bylo co nejméně ‚mé pojetí‘, čímž bych nechtěla říci, že se budeme držet jakéhokoliv originálu.“ To je názor, který mne velmi zaujal a vyvolal můj zájem a sympatie. Mé nadšení se stupňovalo, když o Shakespearovi napsala: „…jeho text je geniální – obsah textu a jeho poselství jsou pro mě svaté, a tam končí jakékoliv uvažování o ‚mém pojetí‘. Přála bych si, aby to byl co nejvíce Shakespeare a co nejméně Pešková.“

Bohužel ona krásná představa dopadla ve výsledku naprosto obráceně. Pešková nepochopila geniální dramaturgii Shakespeara a vlastním řazením jednotlivých dějových situací porušila logiku vývoje představení. Inscenace začíná prologem. Pravda, i Shakespeare má prolog, ale autor v něm uvádí diváka do situace dvou znepřátelených rodů. U Peškové jsme v prologu svědky milostného duetu napůl svlečených milenců Romea a Julie! Probůh! O čem se pak ale má dále hrát, když se podle Shakespeara první setkání veronských milenců odehrává na plese? A co Julie děvčátko, které se u Shakespeara stane v průběhu děje ženou? Chybí vývoj Romea od senzitivního snílka v muže, který v souboji s Tybaltem pomstí smrt přítele Merkucia. V libereckém Romeovi také neexistuje expozice Parise.

Další problémy inscenace přičítám jak choreografce, tak kostýmní výpravě Aleše Valáška. V tanečním představení, kde se jedná o nepřátelský vztah dvou rodů, je především důležité výrazné rozlišení oblečení Monteků a Kapuletů. Když tomu tak není, pak se stane přesně to, co v Romeovi Aleny Peškové. Choreograficky se sice snaží o napětí, provokace a vyvolání konfliktů. Divák je ale zmaten, protože účinkující mají všichni velmi podobné kostýmy, kde převažuje černá barva, a vůbec není jasné, kdo s kým bojuje. Ba dokonce, dostanou do rukou meče i dámy! To je naprostý historický nesmysl – ženy nikdy mečem nebojovaly. Jedinou výjimkou je Johanka z Arku, ale ta měla zcela jinou motivaci.

V baletu je také nelogické, když se na ples ke Kapuletům nenápadně dostane trojice přátel – Romeo, Merkucio a Benvolio – ve stejných bledě modrých kostýmech. Tudíž jsou výrazně odlišní od černě oděných hostů Kapuletových. Mají sice masky, ale ty nemá nikdo jiný než oni – čili se nepřehlédnutelně liší, a přesto nikomu nevadí. Dokonce Merkucio nestoudně osahává chůvu a pak provokuje Tybalta, ale ten nepřípustnému chování neznámého hosta nepřikládá žádný význam. Také jsem se podivil skutečnosti, že si na plese u Kapuletů naše trojice pěkně zatančila sborový tanec s ostatními. Kdy se znepřátelení Montekové tance Kapuletů ale naučili? 

Další výrazný problém představení jsou filmové dotáčky, které je velmi obtížné pro taneční divadlo natočit. Aby se staly funkčním komponentem představení, musí být natočeny v duchu choreografie. Musí respektovat stejnou obsahovou stylizovanost. Navíc, černobílý filmový záznam svou nebarevností a hereckým projevem působil jako ukázka z období němého filmu. Chápu důvody malého počtu tanečníků v souboru, ale nápad s filmem inscenaci spíš uškodil, než pomohl.

Celé drama se v podstatě odehrává v jednom prostředí navrženém Richardem Peškem jr. Už od počátku působí jako hrobka s centrálními vraty, která zároveň slouží jako projekční plocha pro film. Horní část prostoru je pak částečně použita v balkonové scéně. Autorem šermířských scén a soubojů je Karel Basák. Je jedním z našich nejznámějších odborníků v tomto oboru. Proto nerozumím, jak je možné, že šerm a souboje byly na slabé, ne-li amatérské úrovni. Patrně měl málo času.

Merkucia tančil Rory Ferguson. Jistě jde o slušně technicky vybaveného interpreta, ale po stránce herecké byl nepřesvědčivý. Ať se jednalo o provokace vůči chůvě, kdy je adresoval ne kolegyni na jevišti, ale do publika, nebo naprosto neudržel herecky náročný úkol být reálně smrtelně zraněný a pro okolí se tvářit, že se nic nestalo. Problémy s výrazem měl i představitel Tybalta Jan Adam. Jak herecky dominantní role by to měla být, ale jeho výkon zůstal jen slabým odvarem. Výborná byla dvojice herecky a technicky skvělých profesionálů v rolích Kapuleta a Kapuletové. Dlouholetí liberečtí sólisté Alexey Yurakov a Maria Gornalová byli výteční zejména ve třetím jednání při představování Parise Julii. Je to podle mne nejlepší scéna celého představení.

Ústřední dvojice Annabel Pearce a Mischa Hall jsou dobře vybavení profesionální tanečníci. Respektují v plné míře vidění inscenace choreografky. Velmi se mi líbily jejich duety, až na závěr inscenace. To je ale opět chyba choreografie, a ne interpretů. Naprosto nepochopitelné bylo pro mne chování Romea v hrobce. Když objevil mrtvou Julii, bezohledně ji strhl z katafalku a začal s ní drsně cloumat, točit se s ní ve zvedačkách, vláčet ji po zemi! To nebylo zoufalství ani láska, to byla krutá a necitlivá bezohlednost vůči mrtvé, milované ženě. Takový vývoj inscenace mě skutečně zaskočil. Něco tak proti smyslu díla jsem si nedovedl představit. Viděl jsem již mnoho inscenací Romea a Julie, ale libereckou řadím mezi nejproblematičtější a Shakespearovi nejvzdálenější.

Psáno z premiéry 11. listopadu 2016, Šaldovo divadlo.

Romeo a Julie
Hudba: Sergej Prokofjev
Libreto (podle Williama Shakespeara), režie a choreografie: Alena Pešková
Scéna: Richard Pešek jr.
Kostýmy: Aleš Valášek
Projekce: Tomáš Moravec a Pavel Hejret
Šermy a souboje: Karel Basák