PULPS – Na malém prostoru se dějí velké věci

PULPS. Foto: Aleš Král.

Byla to úspěšná choreografie Where, která přinesla Cenu Thálie Heleně Arenbergerové. Dále šlo o Why Things Go Wrong Sylvy Šafkové a choreografii Softer Skills, kterou vytvořil Edan Gorlicki pro Andreu Opavskou, Helenu Arenbergerovou a Veroniku Kornovou. Nyní přichází s novým dílem PULPS Simona Machovičová, slovenská tanečnice souboru i zkušená choreografka. Přizvala si k sobě osobitého performera Jindřicha Panského.   

Na horizontu zadní stěny útlého studia je zavěšena zřasená látka, nasvícená do modra a trochu zakrytá kouřem. Z jejího středu se valí beztvará hmota nepřesného tvaru, ze zmuchlané hladké textilie je vidět jen část dívčího těla. Po opětném převalování a proměnách se z látkového vaku postupně vysune mužské tělo. Následně v úzké fyzické sounáležitosti se zrodí žena. Napadá mě biblický obraz o zrození Adama a Evy.

Přímá souvislost těchto postav, muže a ženy, ať už jakéhokoli původu, nás zavede do proměnlivého procesu a vývoje jejich hlubokého milostného vztahu. Oba aktéři mají na sobě kalhoty a trika v tělové barvě. Modré nasvícení se mění v růžové. Začíná jakési první poznávání a fyzicky dost náročné propojování v blízkém kontaktu těl. Dvojice tanečníků využívá spojení paží pro vytvoření napětí a odtažení. Následně je propojení i vzdálenost mezi nimi větší a delší, když mezi sebou natahují úzkou látku či šňůry, které drží v rukou. 

Tento princip umožňuje různé spirálové pohyby a protáčení na zemi. Vypadá to, že se partneři chtějí skutečně chytit a získat se natrvalo. Pak dochází zřejmě k vyvrcholení milostného vztahu, těla jsou v kontaktu spolu v těsném objetí, gradaci v choreografii násobí červené paprsky světla. Stále proměnlivé tělesné prolínání připomíná šťavnatou dužinu, což byl záměr autorky – zobrazit lidské vztahy jako plod uvnitř dužiny, který stále potřebuje šťávu.  

V další fázi tanečníci chvíli spočinou v klidu. Žena je neklidná, je chvíli sama. Zdánlivě bojuje proti zdi, jako by to byl partner. Posléze se oba partneři znovu spojí. Jsou navlečeni do látky, jako do velké sukně, a chodí v delší sekvenci prostorem. Vnímáme jejich těsné objetí a pak náhle ostrá prudká gesta paží a rukou, trupu a hlavy. Scéna je velmi intenzivní a dynamická, i když jsou partneři vlastně na jednom místě. Následně se odvíjí dramaticky nosná pasáž, kdy Jindřich Panský chytne partnerku a ta ve spirále a divoké rychlosti létá jako chycená kořist. Vypadá to, že dívku zahodí, a tak se jí zbaví. Black out. Po chvíli muž na zemi zbrkle a násilně vymačkává velké šťavnaté pomeranče, plní sklenici, ale ta stále přetéká a přetéká…

Oba tanečníci byli absolutně koncentrovaní, autentičtí, ve výborné kondici a naplnili téměř hodinu napětím a intimním tancem. Vše doprovázel živě na kytaru Václav Havelka, hudebník, zpěvák a frontman kapely Please The Trees, spolu se svou zvukově barevnou dramatickou hudbou. A Simona Machovičová překvapila ohromnou intenzitou a energií, se kterou své téma PULPS, tedy šťavnatých dužin plodů, rozkrývá a srozumitelně sděluje divákům. 

Psáno z představení 8. května 2024, Studio Maiselovka.

PULPS 

Studio Maiselovka

Choreografie: Simona Machovičová

Obsazení: Jindřich Panský, Simona Machovičová

Hudba: Václav Havelka

Scéna a kostýmy­: Martina Machovičová a Mars Industries

Premiéra 5. května 2024