Prima – Dílo (nejen) okamžiku

Prima. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor Lucie Dercsényi

Viktor Černický, absolvent Ateliéru fyzického divadla na JAMU, své práce představuje doma i v zahraničí. Před dvěma lety v pořadu Českého rozhlasu konstatoval: „Přijal jsem roli outsidera tuzemské taneční scény, což mě baví. Dává mi to pocit svobody, když mě nějaké téma zajímá, můžu ho zpracovat, jak chci.“ Přes zjevné úspěchy, kdy jeho představení PLI získalo v roce 2019 Hlavní cenu České taneční platformy a také Cenu diváků a letos v květnu bylo uvedeno v pařížském Théâtre de la Ville, neusnul na vavřínech a kreativně rozvíjí způsoby, jak pracovat s prostorem a tělem. Alespoň tímto směrem se tentokrát vydal ve svém novém díle Prima.

S třinácti interprety, konkrétně pěti muži a osmi ženami, vypracoval konzistentní scénický tvar, jehož základem je práce se skupinou, která sama sobě vymezuje mantinely: jak, kdy, kde a proč se bude hýbat. Její členové si vystačí sami mezi sebou, důležité je neztratit pozornost a držet se daného schématu napodobení pohybu a naladění na kolegy.

Vyladění je základem pro kooperativní vztah, na němž choreografie staví a z něhož čerpají účastníci Primy ve vzájemném kontaktu, souhře a změnách, jež musejí nezbytně přijít, aby skupina pokračovala dále. Zprvu za doprovodu hlasu, později dechu, a nakonec v úplném tichu. Černickému nejde o to, jak jednoduchý pohyb jeho svěřenci rekrutující se z velké části z neprofesionálů provedou, ale důležité a esenciální je to, že se hýbou a vzájemně na sebe reagují. Spontánně, radostně, bez zábran.

Hlavní je zůstat napojen na energetickou vlnu ostatních, přidat se k nim, přijít s vlastním nápadem, a pokud to zrovna nejde, lze odejít a sednout si na židle postavené po stranách bílého baletizolu. Ten se leskne jako ledová plocha, na kterou ze svých stanovišť aktéři vyrážejí. Jejich postavy se odrážejí nejen na podlaze, ale rovněž na světlém horizontu, čímž vzniká vizuálně zajímavý minimalistický obraz tvořený obrysy těl a projekcí.

Skupina se tmelí, drolí a vytváří dojem proměnlivého lidského společenství. Džíny a trička různé barevnosti jen zvýrazňují svobodu a spontaneitu, z nichž práce těží. Každý je nedílnou součástí akce, každý do dění zasahuje s jinou fyziognomií, pohybovými možnostmi, intenzitou, mentalitou, a tak se někdo do pohybového víru přidává častěji, někdo jen sporadicky. Jistotu a bezpečí tady zajišťují profíci: Tomáš Janypka, Lukáš Karásek, Jaroslav Ondruš a Tinka Avramová.

Účastníci pohybové seance na sebe reagují, přebírají gesta, poskoky, chůzi, běh jeden od druhého a přinášejí nové impulsy. Vždy jednoduché, ale pro chod skupiny zásadní, protože je přivádí do dalších pohybových a prostorových sfér. Nahoru, dolů, vpřed, vzad, do stran, napětí a uvolnění se ve volném toku střídají a jejich elementární variabilitu si určují aktéři sami. Padesátiminutovou cestu prostorem a časem zakončují všichni do jednoho pomalu, v klidu, ve spočinutí v různých pozicích na zemi, scéna se pomalu halí do tmy.

Viktor Černický čerpal v Primě ze znalostí skupinové práce, nastavil pravidla fungování v prostoru, využil zrcadlení (tzv. mirroring, napodobování pohybu druhých), kdy skupina vytváří soudržné skupenství tvořené individualitami. Ty se projevují zdánlivě nahodile v daném okamžiku, ale současně organizovaně pod nenápadným dohledem profesionálů. Prima ukazuje, že hýbat se a tančit může každý. S radostí, entuziasmem, s respektem a v sounáležitosti s druhými.

Psáno z premiéry 26. června 2022, divadlo Ponec.

Prima
Koncept, choreografie, režie: Viktor Černický
Performeři: Tomáš Janypka, Lukáš Karásek, Jaroslav Ondruš, Tinka Avramová & skupina z místní komunity
Dramaturgie: Sodja Lotker
Světelný design: Zuzana Režná
Kostýmní poradce: Kasia Pol
Produkce, koordinace: ZDRUHESTRANY & Petra Hanzlíková, Tanec Praha z.ú.
Koprodukce: Tanec Praha z.ú. / TANEC PRAHA Festival, Café de las Artes Teatro, Teatrul National Radu Stanca, CapoTrave/Kilowatt