Tělo v centru pozornosti
V inscenaci What is mime? šlo o spolupráci dvou umělců, tanečnice Sary Mangano a performera Pierra-Yvese Massipa. Oba se potkali při studiích v École Internationale de Mimodrame de Paris Marcel Marceau a právě s ní je primárně jejich tvorba úzce spjata. Důvod, proč jejich vystoupení začíná etudou s marionetou Marceauovy postavy Bipa, je tak zřejmý. Ne však následný vývoj představení – v sále totiž pravděpodobně nikdo neočekával, že na ně oba interpreti promluví. Komunikace probíhala v angličtině za přítomnosti tlumočníka.
V úvodu se pozdravili s diváky a zbytek produkce zůstal vlastně přednáškou o tom, co pro ně dva znamená pantomima, termín mimesis, co rozumí technikou a prostorem. To všechno bylo proloženo konkrétními příklady a ukázkami.
Mimesis není pouhým napodobením, ale neustálým procesem, tvořením, oba ho chápou jako vyjádření slova vyvolávající emoce vyjádřené pohybem. Zdůrazňují také důležitost techniky.
Praktické ukázky zahrnovaly krátké pohybové etudy, v nichž se účinkující střídali. Pohybem ztvárnili například čtyři živly. Dále ukázali techniku pohybů hlavou, hrudí a pánví a jejich propojením dali vyniknout nádherným tělesným instalacím. V centru pozornosti tedy bylo neustále tělo. Na ukázkách souvisejících s prostorem předvedli, jak ho lze přetvářet, „tlačit“, (de)formovat. Herci si navíc vystačili s minimem rekvizit (sklenice, šátek) a obyčejným dřevěným stolem a židlí.
What is mime? je v podstatě přednáškou o pohybové technice vycházející z práce Marcela Marceaua a Étienna Decrouxe. Účinnost techniky, která podle reakcí publika evidentně fungovala, podpořily precizně předvedené praktické příklady. Cílem tohoto dua je šířit pantomimu po světě a vrátit ji na čestné místo v múzickém umění.
Splněný sen
Tentýž večer o dvě hodiny později mohli diváci zhlédnout povedenou komickou klaunerii Perhaps, perhaps… Quizás. Její autorka Mexičanka Gabriela Muñoz vystudovala fyzické divadlo v London International School of Performing Arts a propojuje své zkušenosti s cirkusem a operou.
Představení, kterému předcházela při příchodu diváků do sálu melancholická, zároveň poněkud bizarní hudba, zaujalo svou tematikou a celkovým moderním pojetím klaunerie. Hrdinka žije osamoceným životem a neustále připravená ve svatebních šatech čeká na příchod toho pravého. Touha, chtíč a naděje v očích jsou slova, která dokonale vystihují vystoupení. Ve svém nazdobeném obýváčku s připraveným šlehačkovým dortem a svatební kyticí si splní za pomoci diváků svůj sen.
Gabriela Muñoz podává divákům téma, ve kterém si najde každý něco svého. Je to téma originální, jeho pojetí moderní a pobaví všechny věkové kategorie. Má pudrem nabílený obličej, zvýrazněné obočí, oči a ústa.
Z její práce s tělem vyzařovaly klid a sebejistota. Tempo představení bylo sice pomalé, ale nijak zdlouhavé a navíc vše obohatila interakce s diváky. Ti byli opakovaně vtaženi do děje a mnohdy trávili na jevišti i celé minuty. Na festivalu se tak pantomima i klaunerie opět ocitly ve středu dění.
Psáno z festivalu Prague Nonverbal 24. května 2017, La Fabrika.
Prague Nonverbal 17
– mezinárodní festival nonverbálního divadla
21.–28. května 2017
What is mime?
Koncept: Sara Mangano a Pierre-Yves Massip
Perhaps, Perhaps… Quizás
Autorka a režie: Gabriela Muñoz
Kostýmy: Valentina Muñoz
Art & set design: Gabriela Muñoz a Valentina Muñoz
Hudba: Ernesto Paredano
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?