Practicing Empathy 3 – Je možné naučit se empatii?

Practicing Empathy #3. Foto: Tamar Lamm.

Izraelská choreografka Yasmeen Godder se narodila v Jeruzalémě v roce 1973, získala velké zkušenosti na škole LaGuardia High School for Performing Arts a na Tisch School of the Arts v New Yorku, kde vyrůstala od dětství. Dlouho byla napojená na punkovou scénu na dolním Manhattanu. Po studiích působila dále jako nezávislá choreografka. V roce 1999 byla pozvána na Gvanim Festival v Tel Avivu se svým sólem Aleena‘s Wall. Postupně získala renomé na lokální i mezinárodní scéně především pro hloubku, určitou údernost a komplexnost svých děl. Vytvořila dvacet celovečerních titulů a za svoji autorskou činnost získala řadu prestižních ocenění. Založila komunitní iniciativu Moving Communities, kde pracuje také s parkinsoniky.

Na festivalu TANEC PRAHA vystoupila nyní sólově v projektu Practicing Empathy 3. Navazuje v něm na sérii děl na toto téma, v kterých hledá prostor pro dialog, vyjádření emocí, radosti a naděje, zdůrazňuje sílu a význam lidské empatie. Practicing Empathy 1 vytvořila pro skupinu tanečníků, další díl byl jen pro dva tanečníky a diváky, poslední je tedy záměrně sólovým. Vychází bezprostředně ze všech možných omezení, do kterých nás všechny dostala před dvěma lety pandemie covidu. Yasmeen Godder v dlouhém monologu obnažuje všechna svá citlivá místa – samotu a smutek, osamocení a separaci, nemožnost sdílení, setkávání, kontaktu i dotyku s blízkými. Ve své samotě přemýšlela a zkoumala, jak moc je potřeba být empatickým vůči druhým lidem, a přála si najít odezvu od druhých. Je vůbec možné se tomu naučit?

Kolem prázdné scény pokryté bílým baletizolem sedí ze čtyř stran diváci. Přichází performerka a vstřícně oslovuje na dosah sedící zúčastněné. Bohužel, jak se v prostoru otáčí, není vše zcela dobře slyšet. Sděluje, jak představení vznikalo. Po chvilce se svlékne, nechá si barevné legíny a tričko a začne vlastní taneční vystoupení. Používá docela prostý krokový materiál i pohybové vazby připomínající každodenní pohyb. Chvílemi přidává na intenzitě a chce svými gesty i jejich naléhavostí i výkřiky a voláním vtáhnout přítomné do hry na jevišti. Výrazné švihové pohyby jsou násobeny šedivou hřívou jejích rozpuštěných vlasů. Celá její image mi připomíná americkou choreografku Trishu Brown, osobnost, která se zásadně zasloužila o vývoj postmodernismu. V této části ji doprovází spíše komorní hra na kytaru mixovaná s různými zvuky (snad klepání či tahání nábytku).

Druhá část po kratičké pauze a opětném převleku, tentokrát do světlé přiléhající košilky, je obohacena jakýmisi rekvizitami i určitými částmi kostýmu. Jedná se o barevnou změť snad vlněných či umělých vláken i jakési sítě, kterou Godder rozdělí a rozmístí na různá místa v prostoru. Hraje si s dílčími kusy, navléká je na kolena a lokty, přetahuje je na prsa i na hlavu, zahaluje se do nich. Jako by se chtěla schovat do ulity, hledala chráněný bezpečný úkryt. V této části se pohybové kreace odehrávají převážně na zemi, kdy určitý pohybový floorwork nabízí paralelu ke schování se a možná i k zmizení a úniku.

Dále se Yasmeen Godder převléká do džínových šortek a žlutého trika. Opět si přinese pestře barevný objekt, z kterého se vyklubou dvě velké loutky (základem je konstrukce a textilie). Jedna menší figuruje před performerkou a ta větší je připevněna za jejími zády. Důmyslně vykonstruovaný objekt je napojen tyčemi na tělo a ruce i nohy v přesné výšce. Každý pohyb tanečnice rozhýbe tento tandem k podivuhodnému výkonu za doprovodu částečně bicích, kláves, zvonků a písničky. Výstup působí vesele a radostně jako na pouti nebo jarmarku a má zjevně pozitivní vliv na diváky.

Přes veškeré úsilí a snahu autorky a její důsledné nabádání přísedících k určité meditaci, soustředění, uvědomování si těl i dechu, empatie vůči sobě, druhým a dění na jevišti, se mi však zdálo, že reakce nebyly nijak spontánní a že plně účastné praktikování vciťování za daných podmínek příliš nefungovalo. Představení je ovšem rozhodně výzvou pro přemýšlení i zkoumání. A to zřejmě bylo hlavním cílem. Nešlo jen o náročný taneční výkon zralé umělkyně, ale o zvláštní způsob jejího myšlení i vyjadřování.

Psáno z představení 12. června 2023, Divadlo PONEC, TANEC PRAHA.

Practicing Empathy 3
Choreografie, námět: Yasmeen Godder
Dramaturgie, režie zkoušek: Nir Vidan
Dramaturgie projektu: Monica Gillette 
Objekty: Gili Avissar
Konstrukce: Gili Godiano 
Světelný desing: Tamar Orr
Hudba: Beating Stick: Track 4 from the album Stick Music by Clogs, složil Padma Newsome, aranžmá Padma Newsome, interpret Jennifer Choi, Erik Friedlander, Bryce Dessner, Padma Newsome. Asaf Avidan - Different Pulses. Lior Pinsky - Star Glass
Kostýmy: Shirley Itzik
Premiéra: červenec 2021, Künstlerhaus Mousonturm, Frankfurt, Německo