Porta Llave, A Solo For Mr. Folk – Tajemství Davida Zambrana

Porta Llave (D. Zambrano, F. Vuille). Foto: Coraline Garnero

Autor Jana Bitterová

Modré nadělení Dveře se otevřou a dva performeři (Florian Vuille a David Zambrano) připraveni k akci okamžitě vzbudí úsměv obecenstva. Vybaveni světle modrými kombinézami a ten známější z nich extravagantním dvojcípým bělavým vousem se vydávají vstříc publiku. Klasická hudba hraje a oni provádějí všemožné variace s důrazem na kontakt chodidel s podlahou. S originálním nepravidelným rytmickým členěním pohybu, které zaujímá během celého představení, tanečníci hlasitě podupávají a skáčou. Když po dostatečně dlouhé době ustanoví pevné spojení pohybu nohou a zvuku, provedou několik vazeb překvapivě naprosto neslyšně.

Dráhy pohybu jsou limitovány do nepravidelného obvodu černé fólie, která pokrývá střed jeviště. Je jasné, že tato zvláštní scénografie bude mít svůj důvod. Ten je odkryt ve chvíli, kdy po skončení prvních několika skladeb s pocitem lehké parodie klasického tance si performeři přinesou tuby barvy a pěkně do hudby ji s velkou vážností vybraného směru dopadu vystřikují.

Performeři baví. Avšak nějak nepřekvapí, že následuje pasáž omatlávání chodidel a postupně celého těla, včetně vousů, v modrém nadělení. Působí tak trochu jako dva klauni, u nichž si nejste jisti taneční virtuozitou, kteří si však dokážou diváka získat, aby s nimi prožíval dobrodružství banálního patlání barvy. A to i přesto, že i průběh poslední části představení se dá, jakmile postřehnete bílý papír ve tvaru jednoduché krajiny připravený na zadní stěně, celkem s jistotou předvídat.

Bavila jsem se až do konce, ale zároveň trochu kroutila hlavou: Čím to, že tento svéráz má tak slavné jméno? Snažila jsem se (a ne poprvé) objevit onu tajemnou ingredienci jeho celosvětového improvizátorského věhlasu anebo snad alespoň zahlédnout manifestaci využití jeho proslavené techniky flying low. Odpověď na mé pátrání je pro mě však stále nejasná.

Nezdálo se, že by mi v tom David Zambrano chtěl svým výstupem nějak výrazněji pomoct a zřejmě mu o to ani nešlo. Je zkrátka silnou osobností, která je na jevišti pro diváky. Jestli mají někteří z nich stejně jako já potřebu hledat něco víc, srovnávat a očekávat, je slavné jméno spíše na škodu.  

Pán z folklorních zdrojů

Druhou část večera tvořila premiéra sóla Milana Hericha v jeho vlastní choreografii a pod Zambranovým režisérským dohledem. Na rozdíl od předešlého výstupu strukturované improvizace působilo A Solo For Mr. Folk jako pevně uchopený a velmi promyšlený materiál.

Milan Herich evidentně čerpá z pohybového slovníku slovenského folkloru, jehož briskní kroky bravurně ovládá. Lidový tanec dekonstruuje na jednotlivé elementy a posouvá je dále, do svébytné současné výpovědi. V choreografii se kombinují tempa maximální rychlosti s úplným zpomalením, stejně tak jako víření celého těla v prostoru se stáhnutím pozornosti na detail (například pohyb prsteníčku).

V dramaturgii inscenace hrají důležitou roli jednoduché rekvizity: dřevěný stůl, stolička a černé boty. Další předměty přibývají po skončení proudů pohybů, kdy se performer objevuje s kbelíčky medu a modrého peří. Se zapojením diváků a notnou dávkou humoru probíhá fascinující transformace tanečníka v mystického opeřeného boha anebo možná superstar v drahém hávu. Na vyvýšeném piedestalu v soustředěném pomalém tempu vzdává Milan Herich závěrečný hold gestům folklorního tance či s nadsázkou poukazuje na jejich možnou teatrálnost.

Performer zval divákovu pozornost, aby putovala od obdivu interpretační zdatnosti dále a rozpustila se spolu s medem kapajícího z jeho upoceného těla ve světě imaginace. Představení ve Studiu Alta poskytlo nejen dostatečně vysokou teplotu pro rozpuštění medu, ale také příjemně hřejivý zážitek pro divákovu duši.  

Psáno z představení 9. června 2017, Studio Alta.    

Porta Llave
Koncept a režie: David Zambrano
Choreografie a tanec: Florian Vuille a David Zambrano
Kostýmy: Mat Voorter
Hudba: Menahem Pressler a Quatuor Ebene  

A Solo For Mr. Folk
Režie: David Zambrano
Choreografie a tanec: Milan Herich
Hudba: Sergej Prokofjev, Sergej Rachmaninov, Félix Lajkó a Asaf Avidan