Očekávala jsem s napětím multižánrový site-specific projekt, který navazuje na sólové představení Becky McFadden Nedostupné interiéry. Toto představení hostovalo v Industra Stage v srpnu 2021 a díky této příležitosti vznikl nápad převést inscenaci POHYB/ARCHITEKTURA i do industriálních brněnských prostorů. „Pro mě je zajímavé realizovat uměleckou práci v prostoru, který byl postaven pro odlišný druh práce. Každý projekt POHYB/ARCHITEKTURA je jako nekonečný proces tvorby i výzkumu. I když představení vždy najde svoji finální formu, zároveň platí, že každá choreografie, každá sekvence, je experiment, který pokračuje s každým představením,“ uvedla v tiskové zprávě Becka McFadden, režisérka představení.
Performer by měl tedy spolupracovat s architektonickým prostorem jako s partnerem. Když jsme mohli konečně vstoupit do hracího prostoru, spatřili jsme před sebou baletizol a tři řady židlí. Na zadní stěně, zády k divákům, bylo promítnuto několik dobových fotografií ze života Zbrojovky v 50. až 70. letech.
Pro projekt slibující „multižánrový“ přesah spojující pohyb těl, obraz a zvuk, je promítnutí několika dobových fotografií za zády publika opravdu sporné.
Za poloprůsvitným závěsem se objevila žena v černých šatech a opatrně vstoupila do hracího prostoru. Postupně se přidaly i další tři dívky, zuly si boty a ponožky a zkoumavým pohledem si prohlížely interiér budovy. Každá z interpretek vyjádřila svůj pocit vlastním motivem. Vytvářely pohyby oblé, hranaté, lezly po zemi a vířily. Tanečnice využívaly i různých architektonických prvků. Jedna z nich jako by se dokonce snažila o únik: vyšplhala na mřížoví okna a jako pavouk na něm visela. Jiná se přilepila ke stěně jako můra, která se nemůže odtrhnout, a prohloubila tak náladu naplněnou strachem a obavami.
Hudba, složená z dlouhých tónů a konkrétních zvuků, v nichž byly jasně patrné tovární „píchačky“, evokovala pracovní proces bývalé muniční továrny. To naznačilo i pohybové ztvárnění – monotónnost, strojovost, repetitivnost lidí i strojů. Kdo je autorem hudebního podkladu se však nedozvíme vůbec (žádný program ani zmínka v tiskové zprávě).
Asi po deseti minutách nastal předěl, jasné zastavení. Dívky se začaly pozorovat a pohybově na sebe reagovat. To se však dělo hlavně formálně, kdy jeden pohyb doplňoval druhý, neříkalo to ale nic o jejich vztazích či vazbách. Docházelo i k jemnému fyzickému kontaktu celé čtveřice, která se pomocí improvizace dostává na zem. Stopka, zvuk „píchaček“ a tma. Po dvaceti minutách kompozice skončila.
Autorky konceptu Becka McFadden a Mary Ann Hushlak určily hlavní koncepci a formu představení, ale vlastní pohybovou náplň podle mého soudu nechaly na interpretkách samotných. Nejvíce z nich zaujala Daniela Hanelová, tanečnice s plastickým tělem. Její sólo bylo nejdynamičtější a velmi citlivě reagovala na okolí. Překvapivé taneční momenty nabídla i Michaela Ondrašinová. Nejvíce expresivní a „bláznivá“ Yuliia Yabletska, využívající vlastních zvuků, byla ponořená zcela do svého světa. Nejméně pohybově zpracovaná Marie Svobodová nabídla spíše své akrobatické dovednosti než tanec samotný. Také „kostýmy“ byly značně různorodé: dvoje šaty, krátké kalhoty a jeansový overal připomínající pracovní montérky se zdály nahodilé.
Koncept večera byl jistě alternativní, ale ne zcela produktivní. Například proč část hostů této „párty“ zůstala ve vedlejší místnosti a svým hovorem rušila soustředěnost tanečnic i nás diváků?
Becka McFadden ve svém projektu ledacos naznačila, ale nedopověděla. Výstupy jednotlivých performerek navodily stísněnou atmosféru, avšak nastolily spoustu otázek a nevyřešených vztahů. Historie a současnost továrny na zbraně, kde většina ostatních budov již byla zbouraná, je určitým mementem, které přece jen vede k zamyšlení nad géniem loci konkrétního místa, které už svým bývalým životem nežije. Představení připomíná spíše naznačenou skicu, work in progress, než hotovou promyšlenou divadelní inscenaci.
Psáno z představení 7. června 2022 v Nové Zbrojovce, Brno.
POHYB/ARCHITEKTURA
Koncept: Becka McFadden, Mary Ann Hushlak
Účinkují: Daniela Hanelová, Michaela Ondrašinová, Marie Svobodová, Yuliia Yabletska
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 1x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?