Pirát a lékárník – Anarchismem k humoru

Pirát a lékárník (Jan Kalivoda, Jan Švejda). Foto: Roland Szabo.

Autor Alexej Byček

V představení se hodně mluvilo. Přestože pohybová a vizuální složka byly výrazné, pro cizince pro jistotu běžely anglické titulky. Kromě charakterů uvedených v názvu inscenace se objevila ještě postava, která vypadala jako jakýsi úředník z 19. století, a nutno podotknout, že i její jazyk tomu odpovídal. Tato postava se však občas změnila v papouška, lékárník zas měl oděv z dob klasicismu a spolu s pirátem se ještě transformovali do obsluhy meotarové kinoprojekce. K tomu se objevila i přístavní služebnice lásky a maminka piráta. Postav tedy velké množství a podobný pel-mel byl i s dějem.

Jednalo se o příběh dvou bratrů, z nichž jeden byl chuligán otevřeně a druhý jen tajně, navenek se tvářil jako „svatoušek“. Z těch dvou se také stali protagonisté představení. Narážky na lichvářské, podvodné a škodící praktiky lékárníků, v přeneseném slova smyslu také farmaceutických firem, jsou určitě záslužným přesahem. Zároveň představení obsahovalo i množství absurdní komiky: skvěle vyzněla třeba scéna piráta řvoucího na svého papouška, ať řekne, že ho má rád. Papoušek mu slova křikem opakoval, ale piráta čím dál víc vztekalo, že si papoušek dovoluje na něj řvát. Výborný byl také výstup zjemnělého úředníčka, který si hrál loutkové papírové divadlo, v kontrastu s vtržením piráta, který s řevem „holomrdi“ úředníka probodl, divadýlko výstřelem zapálil a celou scénu rozsekal. Podobných momentů se objevilo v představení velké množství, přesto celek nepůsobil tak dobře, jak by mohl, a to z prostého důvodu, že všeho bylo moc. 

Jednotlivé scény totiž spolu často příliš nesouvisely a mnohdy se skákalo od jednoho k druhému. To sice jistě byl dramaturgický záměr, protože tři postavy se před koncem představení přely – každá chtěla vyprávět vlastní příběh –, ale s ohledem na délku inscenace přibližně hodinu dvacet minut byl průběh už zbytečně zdlouhavý. Určité osekání situací, které se někdy stávaly z vysoce humorných spíš úsměvnými, by tak pomohlo udržet napětí a přispělo by k lepšímu dojmu. Komického potenciálu má totiž skupina víc než dost.

Pirát a lékárník je tedy inscenací s krásnými nápady a poutavým provedením, ale věřím, že k ideální formě by se měla ještě (snad zmíněným zkrácením) dopracovat. Co však pirát prokázal, je, že Wariot Ideal jsou anarchisté, jejichž um česká scéna rozhodně potřebuje.  

Psáno z reprízy 21. února 2016 v Alfredu ve dvoře.  

Pirát a lékárníkSvětelný design a technické zpracování: Jan Dörner
Kostýmy: Daniela Klimešová
Výtvarník: Bohdan Dušek
Hudba: Wariot Ideal
Produkce: Milena Fabiánová