Peeping Tom přinesl svěží vítr z Bruselu aneb Taneční divadlo jak má být
Tanci Praha se letos výběr představení obzvláště vydařil. Představení 32 Rue Vandenbranden belgického souboru Peeping Tom se podle očekávání opravdu stalo událostí sezóny. Po dlouhé době mohla Praha vidět kvalitní taneční divadlo ve své prosté podstatě, efektní, výmluvné, zábavné a nezapomenutelné.
Přicházející diváky přivítala scéna zasněžené pláně s dvěma karavany, příbytky našich hrdinů. Jejich okny mohl divák zároveň sledovat dění uvnitř i venku, nahlížet do soukromí obyvatel. Do neutěšené krajiny zavítá krásná, štíhlá a výjimečně ohebná Caroline a ihned se zamiluje do Jose, místního „samce“ a samozvaného vládce komunity. Jejich milostné kreace v podobě gymnasticko-akrobatických přemetů zdánlivě připomínají neskutečné polohy Kámásútry. Hlučná láska mladého páru však dovádí k šílenství obyvatelku protějšího karavanu, Marii, která čeká dítě. Většinu děje tráví smutným vysedáváním u okna a sledováním ponuré krajiny, pokud zrovna nemá návštěvu. Tou je nejčastěji mladší z korejských bratrů, plachý a zamilovaný hoch, který jen nerad opouští sukně své mámy a pouští se do náročného namlouvání Marie, kterou však jeho srdce viditelně nezajímá, narozdíl od svalů ostatních mladíků. Jeho sebevědomý starší bratr je posedlý sám svým tělem a přes okno karavanu jej neustále vidíme, jak do nekonečna opečovává své dlouhé vlasy. Bratrské duety plné smíchu a hry nejenže vyvolávají v divácích úžas nad pohybovými kreacemi Asiatů, ale svědčí o nevyslovené lásce a oddanosti, vzájemném soupeření i podpoře. Šestici žijících karikatur doplňuje jejich „máma vlčice“, starší žena s prošedivělými vlasy, která je zároveň jakýmsi stabilním i obávaným symbolem komunity. Její zpěv doprovází vyhrocené chvilky příběhu. V obraze, kdy s právě uloveným ptákem na ramenou stojí na střeše jednoho z karavanů, shlíží na zlomené srdce svého syna a s vlající šedou hřívou zpívá do noci tklivou píseň a připomíná starou indiánku.
Uzavřenou skupinu rozvrací drobné hádky či konflikty, ke změnám nálad obyvatel ovšem přispívá i počasí. Dokážou se semknout v případě šťastných chvilek, jakou je prvotní nadšení z čerst
vého sněhu, klouzačka a koulovačka, ale i v případě nutnosti vykonat trest nad záškodníkem. Náhlé poryvy větru, sněhové bouře i déšť, to všechno se na scéně odehrává tak věrně, že diváka ani nenapadne přemýšlet, „jak to proboha dělají?“.
Přesto, že od první chvíle tušíme, že tohle nebude jen zábavní show, nelze se v první polovině ubránit neustálému smíchu nad vtipnými gagy, které jednotliví obyvatelé vyvolávají právě tím, jací doopravdy jsou. Drsné životní podmínky odkrývají jejich dětské duše, radosti i strachy, hry i souboje. Opravdová radost z maličkostí přináší divákům plejádu mistrných tanečních nápadů, umocněných funkční scénou. Příběh nabere jiný spád tehdy, když Marie do očí svému věrnému nápadníkovi řekne, že nečeká jeho dítě. Jednoduchost a samozřejmost vyslovení toho, co již všichni dávno tuší, promění scénu v syrovou pustinu lidského smutku. Po krátkém sólu Jose, který napříč okolnostem nedokáže potlačit ješitné vzrušení z toho, že bude otcem, je již celá zápletka divákům odkryta a před skupinou vyvstává problém, jak se s těmito komplikacemi vyrovnat. Při jednom ze zvláště osamělých večerů přichází pomstychtivý duch Marie zničit štěstí mladého páru a komedie se rázem mění v dramatický thriller s hororovým nádechem. Pronásledování neviditelnou ženou, třesoucí se karavany, bouchající dveře či okna, která svévolně uvězňují majitele příbytku vevnitř nebo jim brání návratu domů, provází sněhová bouře. Strach celé „ulice“ z posedlé ženy nakonec vyústí v její hromadné potrestání – usmrcení jejího plodu. Tíha, která tímto činem dolehne na všechny, je příliš nesnesitelná pro Caroline, která se rozhodne od Jose odejít. Neutěšené prázdno v srdcích všech zbylých dopadá i na diváky, kteří se i po setmění nedokážou dlouho odhodlat k potlesku.
Jednoduchý příběh, který zasáhl všechna srdce, byl podán mistrně a napínavě, s velkou dávkou humoru i nadsázky, jako povídka v knize či kamerová skeč z filmu. Kromě Balady o Narajamě, jež posloužila jako inspirace k představení, se nabízí také vzpomínka na Dogville či jiné Triersovy filmy. Tvůrcům námětu, dramaturgie a choreografie, ale také působivé scény a všech jevištních a světelných efektů, a v neposlední řadě také výjimečným tanečníkům, kteří si sáhli hluboko do svých fyzických i hereckých dispozic – všem upřímně třikrát BRAVO.
Psáno z představení 19. června 2013 v Hudebním divadle Karlín.
32 Rue Vandenbranden Koncept, režie: Gabriela Carrizo, Franck Chartier
Tvorba, interpretace: Seoljin Kim, Hun-Mok Jung, Marie Gyselbrecht, Jos Baker, Sabine Molenaar / Maria Carolina Vieira, Eurudike De Beul
Dramaturgie: Nico Leunen, Hildegard De Vuyst
Asistent zkoušky: Diane Fourdrignier
Zvuková kompozice: Juan Carlos Tolosa, Glenn Vervliet
Scénografie: Peeping Tom, Nele Dirckx, Yves Leirs, Frederik Liekens
Konstrukce scény: KVS-atelier, Frederik Liekens
Světelný design: Filip Timmerman, Yves Leirs
Kostýmy: Diane Fourdrignier, Hyo Jung Jang
Technická režie: Filip Timmerman
Produkce: Peeping Tom, Quentin Legran (manažer souboru), Anastasia Tchernokondratenko (produkční a manažer turné)
Koprodukce: KVS Brussel, Künstlerhaus Mousonturm Frankfurt Am Main, Le Rive Gauche Saint-Etienne-du- Rouvray, La Rose des Vents Villeneuve D’Ascq, Theaterfestival Boulevard in samenwerking met Theater aan de Parade en de Verkadefabriek ’s-Hertogenbosch, Theaterhaus Gessnerallee Zürich, Cankarjev Dom Ljubljana, Charleroi/Danses
Poděkování: Maria Otal, Caroline Wagner, Samuel Lefeuvre, Nicolas Olivier, Alain Szlendak, André De Tremerie, Christophe De Tremerie, Pol Heyvaert, Gregory Grosjean, Théâtre de la Ville-Paris, Les Brigittines, Joel Griffith
Inscenace vznikla za podpory: the Flemish Government
Distrubice, prodej: Frans Brood Productions
Délka: 80 min.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 1x
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze