Plakát dívky s pingpongovým míčkem v ústech zaujal na první pohled, anotace slibující novou techniku žonglování ústy vzbuzovala napjaté očekávání. Pod sítí s bílými míčky se při úvodních tónech začalo pod hromadou igelitu pohybovat bezbranné stvoření, které k nám jakoby zabloudilo. Soukalo se ze své larvy neohrabaně a komicky – mnoho choreografů by se inspirovalo novotvary a pózami, které dokázal tvor vyloudit. Skvělá pohybová zkratka a divadelnost od prvního momentu vzpřímila obecenstvo na židlích. Mimozemšťan s nelidskýma očima postupně objevoval své končetiny a jejich funkce, při snaze komunikovat s diváky mu z úst však vyklouzla vždy jen bílá kulička. Přesto se nakonec rozpovídal a ukázal všestranný talent a komický um mladé herečky.
Nadpřirozený tvor se v dalších minutách pokoušel napodobit svět, který viděl před očima, a přizpůsobit se lidskému pokolení. Nebylo pro něj snadné přestat plivat míčky a opustit bezpečí a pouto k životu, které pro něj představovaly. Z bílé larvy se však postupně stala žena, která rychle pochopila, jak si podmanit náš svět. A ze studentky profesionální performerka, která již pochopila, jak si díky svým dovednostem a talentu podmanit scénu i diváky. Avizovaný vnitřní rozpor mezi ženskostí a animalitou vnímáme v její osobnosti jako dvě strany téže mince, energie, které se doplňují, a díky tomu tvoří ideální rovnováhu. Nikoliv jako nepřítele. Parazit může být nesnášen, ale je součástí naší identity – jde jen o to, jak velký mu dáme prostor nás ovládat. Nebo jej můžeme využít ve svůj prospěch a růst. Závěrečný futuristický trik evokující staré hororové filmy nám připomene, že v této nové ženě dřímá nadpřirozená síla, která stojí daleko nad časoprostorovým vnímáním člověka. Asi jako nonverbální umění.
Psáno z premiéry 29. září 2019, Palác Akropolis.
Parazit
Námět a hraje: Michaela Stará
Režie: Ondřej Holba
Supervize: Eliška Brtnická
Hudba: Petr Kolman, Vojtěch Bor
Scénografie: Debora Štysová
Produkce: Public Art / Palác Akropolis
Premiéra: 29. 9. 2019
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 2x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?