Vzdušná artistka Eliška Brtnická s citlivostí sobě vlastní navázala na svou předchozí inscenaci Enola novinkou s názvem Opticon. Premiéra výtvarně-akrobatické site-specific performance se odehrála v Bazénu v areálu karlínských Kasáren. Akrobatka obsáhla nejen celý prostor, stala se jeho nedílnou součástí bez ohledu na gravitaci a krkolomnost pozic, ale naplnila i jeho pomyslnou nehmatatelnost. Nastolila jiné vnímání času a perspektivy. Podala srozumitelnou zprávu o křehkosti svého tvůrčího procesu v paralele k fotografické činnosti svého introvertního bratra Vojtěcha Brtnického, s akcentem na vizuální prostotu (ve smyslu nekomplikovanosti) a na dualitu pomíjivosti – důležitosti okamžiků, v nichž se snoubil tanec, vzdušná a pozemní akrobacie, statičnost i dynamické změny.
Publikum sledovalo představení z různých úhlů, z podhledu i nadhledu, v závislosti na svém umístění. Diváci seděli jak po stranách vně bazénu, tak na stupních vedoucích do něj. Své úhly pohledu výrazně měnila i sama protagonistka. Pohybovala se v našem zorném poli všemi směry a také na škále viditelnosti od komorního pološera do silného nasvícení. V prostoru převládala bělavá barva, kachliček, podlahové krytiny i na kostýmech. V útrobách bazénu byly na bílém podkladu rozestavěny barevně výraznější fotografické vyvolávací kádinky, střídmě osvětlené jen baterkou. V nich, pod hladinou tekutiny, byly umístěny stručné texty, citace, jež odkazovaly ke slyšenému slovu. Od stropu vedly tři páry různě dlouhých lan kotvících hrazdy, artistka postupně využila každou a pokaždé jinak. Zvolený prostor, z podstaty své původní funkce i aktuálními možnostmi čítajícími nerovný terén, stěny, zábradlí a stropní traverzy, nepodbízivě korespondoval s tématem inscenace. Flexibilní akrobatka ve svých pohybových variacích chvílemi připomínala živočichy žijící hlavou dolů, nehmotný hmyz, ptačí drobotinu, protože ať zvolila jakoukoliv pozici, nepůsobila vypjatě, naopak – jako by svým tělem razítkovala prostor, zanechávala otisk stejně jako výseče bytostí na fotografiích.
Opticon (Eliška Brtnická). Foto: Tristan Ben Mahjoub.
Hudební mág Stanislav Abrahám se v úvodu krčil pod schody vypuštěného bazénu a v rukách svíral malé reproduktory, z nichž vycházel zvuk a mluvené slovo. V porovnání s hudebními podkresy mi však v paměti mnohem silněji utkvěla autenticita nahrávky verbálního projevu Vojtěcha Brtnického a jeho sestry a zvuk tikajících kuchyňských minutek. Zvuk, pohyb a světlo vytvářely vzájemnost, kdy jedna složka bez druhé by ztrácela sílu své výpovědi. Přítomnost hudebníka v hracím prostoru působila jako organická součást představení, stejně přirozeně jako taneční a akrobatické prvky interpretky, díky nimž s plochami buď splývala, anebo se z nich plasticky odlupovala. Tělo Elišky Brtnické, zavěšené v prostoru, opřené o strop nebo zachycené na bočních zdech, chycené o zábradlí, držící se ve spárách, na oko vykloubené a zkroucené, mi připadalo jako nástroj písaře, jenž do prostoru rozvěšuje slova a z nich spojuje nepravidelně zrýmované verše. Pohybové trajektorie nebyly vždy předvídatelné, stejně jako moment zastavení – ustálení pohybu k jeho zaznamenání fotografem.
Opticon je intimní představení, v němž sestra svou optikou nahlíží na bratra, kde každý divák sleduje svou optikou netradiční vernisáž, v níž pohyb je či může být úvodním monologem k výstavě fotografií, nazírané opět z několika možných úhlů. Performance zobrazuje úvahy o perspektivě, plaché neuchopitelnosti, o různosti ve vnímání času. Plynutí a čekání, výdrž v pozici a posun, pokřivení, ohnutí, napnutí a skrčení, protažení a ztuhnutí, zhoupnutí, výmyk, viset a setrvat… Myslím, že divák by vydržel fascinovaně sledovat i další a delší fyzicko-asymetrické cesty Elišky Brtnické.
Psáno z 2. premiéry dne 16. prosince 2018, Kasárna Karlín.
Opticon
Autoři: Eliška Brtnická, Vojtěch Brtnický
Koncept, interpretace: Eliška Brtnická
Zvuk: Stanislav Abrahám
Světelná kompozice: Prokop Vondruška
Produkce: Iva-Hedvika Zýková
Premiéra: 15. 12. 2018
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?