Nataša Novotná. Foto: Pavel Hejný.
V proudu světla vidíme zlomenou ženu sedící nad bezvládným tělem. Aniž by se ho dotkla, hýbe s ním jako s loutkou, vysílajíc pouze neviditelná energetická vlákna ze svých rukou. Tón představení je okamžitě udán – stačí se zahledět do tváře Nataši Novotné, která zračí ono utrpení a bolest, jimiž si právě prochází. Stále nejsme tolik zvyklí sledovat takto vyhrocenou emoci vyjádřenou nejen těly tanečníků, ale i jejich obličeji, proto je hned tento první obraz silný a až nepříjemný. Divák je jako voyeur, jenž je zprvu šokován intenzitou ztvárnění prožitku bolesti, avšak neubrání se tomu chtít sledovat více. A to je mu dopřáno, jelikož se k prvnímu páru bezvládného a manipulujícího přidávají postupně další, opakující totožnou pohybovou sekvenci.
Tíseň narůstá, beznaděj sílí, ale to nejsou jediné odstíny bolesti – nastupuje vztek a vzpoura proti osudu, výstižně vyjádřené gestem bušení pěstmi. Každý člověk se s nastolenou situací vyrovnává jinak, i každého tanečníka na scéně můžeme sledovat zvlášť a snažit se napojit na temno, které kolem sebe šíří. Václav Kuneš není k poznání a není to jen kvůli tmavě zvýrazněným očím a bledosti tváří. Je obtížné herecky udržet napětí a přesvědčivost po celou dobu tryzny, když i těla tanečníků dostávají dost zabrat. Některým se daří méně, některým více, ale záleží i na divákovi, jak a na koho se napojí. Úvodní emocionální obnažení Nataši Novotné zůstane ale nepřekonáno, navíc tanečnice jeho sílu drží až do konce. Celý opus je dosti frontální, tanečníci často předstupují i se svou bolestí blízko před publikum, zároveň scény dělí ostře řezané předěly světla a tmy.
Phrasing the Pain není příjemným kusem, což je dáno tématem zakódovaným už v samotném názvu, má však jasný koncept, zpracování a je na něm znát nasazení všech tanečníků, kteří kromě zpocených kostýmů ždímají i své emoce. 420PEOPLE rozhodně umějí konfrontovat nové výzvy, a tím se opět posouvají dál.
Psáno z reprízy 9. února 2015, Divadlo Archa.
Phrasing the Pain
Choreografie: Ann Van den Broek
Asistentka a asistent choreografky: Cecilia Moisio a Jan Deboom
Hudba: Arne van Dongen, Nick Cave & The Bad Seeds
Světelný design: Ann Van den Broek a Adam Uzelac
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?