Ó, svatá dobo vánoční – Nejen o uchování tradičních vánočních oslav

Ó, svatá dobo vánoční: Betlémská polka (Taneční soubor Jaro).

Tematicky komponovaný hudebně-taneční pořad Ó, svatá dobo vánoční v provedení Tanečního souboru Jaro a Muziky Jara na scéně vykouzlil dnes již pohádkovou minulost tradičních vánočních oslav. Do globalizovaného shonu pražské přítomnosti vnesl zářivý závan duchovního povznesení a hluboké citovosti, kterou si tradice Vánoc dokázala zachovat i přes tlak ziskuchtivé komerce.

Výjimečnou atmosféru každoročního rituálu Vánoc navodila úvodní Obchůzka masek s lidovými postavami Lucek, Barborek, Perchty a Klibny. Otevřela svět, o kterém již nevíme. Dramaturgicky promyšlený sled emocionálně kontrastních tanečních a hudebních čísel od Intrády pro královnu přástek přes tajemné dívčí vánoční Čarování, rozverný klukovský humor v Pastýřských hrách, Chození s hvězdou a betlémem nebo Pastuším skoku z Beskyd, až po majestátní finále Ó, dej nám Pane, večer veselý s koledou Narodil se Kristus Pán, nedovolil divákům zamýšlet se nad tím, jak byl tento scénický artefakt vytvořen, co všechno se za ním skrývá. Představení zaujalo laiky stejně tak jako znalce lidového tance.

Rozvinout taneční folklor do působivých uměleckých obrazů utkaných z hudby, zpěvu, tance, mluveného slova a projekce vánočních kreseb dokázala vedoucí a choreografka souboru Jaro Živana Vajsarová ve spolupráci s Karlem Mezerou, uměleckým vedoucím Muziky Jara, a rozsáhlým tvůrčím týmem (Zdeněk Pechoušek, Tomáš Pykal, Jiřina Langhammerová, Monika Matúšková, akademický malíř Karel Matějček, Petra Kulišťáková, žáci výtvarného oboru ZUŠ Štefánikova, Renáta Trojanová, Dagmar Pavlová a Petr Chmel).

Rozsáhlý výčet spolupracovníků napovídá, že pořad Ó, svatá dobo vánoční představuje jen špičku obrovského ledovce skrytého pod hlavičkou Základní umělecká škola Štefánikova 19, Praha 5, kde Živana Vajsarová působí od roku 1990. Jako pokračovatelka pedagogické a umělecké koncepce svého otce profesora Františka Bonuše, etnografa a propagátora umění lidového tance, a následovnice uměleckého a pedagogického odkazu výrazové tanečnice Jarmily Jeřábkové ve výuce navázala na svou vlastní dlouholetou interpretační, pedagogickou a choreografickou praxi v oborech lidového a výrazového tance. V choreografické práci spojila specifické rysy obou žánrů do osobitého tanečního stylu jevištně stylizovaného lidového tance. Jeho ojedinělost spočívá v harmonické jednotě duchovního a uměleckého odkazu tradičního lidového umění Čech, Moravy a Slezska a dokonalého technického ovládnutí tanečního pohybu podle výchovných principů Jarmily Jeřábkové.

Její Taneční soubor Jaro už dávno není dětským souborem. Od roku 1983, kdy byl založen jako soubor ZUŠ v Radotíně, jeho členové vyrostli. Živana Vajsarová pohybově připravila několik stovek nových adeptů lidového tance od dětských krůčků k jevištní dokonalosti. Vánoční koncerty Jara, uváděné každoročně pod různými názvy (například Ó, dej nám Pane večer veselý, Při vánoci, dlouhý noci nebo Ten vánoční čas dočkali jsme zas), se staly neodmyslitelnou součástí předvánoční atmosféry pražského kulturního života.

Od své premiéry v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě v roce 1990, tehdy pod názvem Hej, vánoce (ve spolupráci s hudebním skladatelem Markem Kopelentem, od roku 1993 s Karlem Mezerou), se mozaika roztančených vánočních koled postupně rozšířila v komplexní jevištní obraz poetické atmosféry tradičního křesťanského svátku zakotveného v národní tradici.

Kromě Muziky Jara a Tanečního souboru Jaro, který tvoří tanečníci ve věku sedmnáct až třicet let, v pořadu zatančili i žáci tanečního oboru ZUŠ, které Živana Vajsarová učí již od pěti let: první skupinu tvoří děti od osmi do deseti let, druhou děti od deseti do třinácti let a třetí tanečníci od čtrnácti do sedmnácti let. Interpretační dokonalost i těch nejmenších je překvapivá. (Pěti- až sedmiletí žáci z přípravného oddělení pohybové průpravy ještě nevystupují.) Z generace na generaci se úspěšně předávají nejen choreografie sborové, ale i výrazově a technicky náročná sóla, jakým je dívčí výrazový tanec Panny Marie v tanečním obraze o narození Ježíška na písně Byla cesta, byla ušlapaná, Šla Maria, šla do ráje a Co sa stalo, přihodilo, na horách (v hudebním zpracování Karla Mezery).

Bylo zřejmé, že ve srovnání s dřívějšími vánočními pořady, prezentovanými na Nové scéně Národního divadla (Laterně magice), nebyl velký sál Městské knihovny se svým otevřeným pódiem, omezenými scénickými a světelnými možnostmi (včetně míry akustické nosnosti) právě tím nejvhodnějším prostředím pro prezentaci delikátního jevištně stylizovaného hudebně-tanečního pořadu. V divadelním prostředí by tato inscenace ztratila nádech rodinné slavnosti a mohla by zazářit ve větším jasu kontrastního nasvícení, mluvené slovo by bylo více slyšet a představení by mohlo spatřit více diváků. Tak jako jinde ve světě na zahraničních zájezdech Tanečního souboru Jaro a Muziky Jara.  

Taneční listy v roce 1993 napsaly: „Koncert souboru Jaro se již stává důstojným spolutvůrcem pravé vánoční atmosféry vedle profesionálů v tomto oboru, Aleny Skálové a souboru Chorea Bohemica a Českých vánoc Libuše Hynkové Státního souboru lidových písní a tanců. Poděkujme tedy upřímně a srdečně jeho tvůrcům Živaně Vajsarové, prof. Františku Bonušovi, Karlu Mezerovi.“¨

Jenže Alena Skálová, Libuše Hynková a František Bonuš již nejsou mezi námi a Státní soubor písní a tanců byl zrušen. Taneční soubor Jaro se stal ojedinělým fenoménem českého tance. Můžeme si jen přát, aby v příštím roce oslav 35. výročí založení souboru, 20. výročí založení Muziky Jara a životního jubilea Živany Vajsarové mohl uvést své představení na Nové scéně Národního divadla, jako tomu bylo v minulosti.

Slovy Františka Bonuše: „Každý, kdo s lidovým tancem a hudbou chce pracovat, i když později hledá svou cestu, měl by znát, odkud ta cesta vychází, kde začíná.“  

Psáno z představení 10. prosince 2017, Městská knihovna Praha.

Ó, svatá dobo vánoční
Umělecká vedoucí a choreografka souboru Jaro: Živana Vajsarová
Umělecká a choreografická spolupráce: František Bonuš
Umělecký vedoucí Muziky Jara: Karel Mezera
Hudba, hudební zpracování tanců: Karel Mezera, Zdeněk Pechoušek, Tomáš Pykal
Hudební spolupráce: Tomáš Pykal
Kostýmy, dekorace: Jiřina Langhammerová, Monika Matúšková, Živana Vajsarová
Organizační spolupráce: Renáta Trojanová a Dagmar Pavlová
Výtvarná spolupráce: Karel Matějček, Petra Kulišťáková, a žáci výtvarného oboru ZUŠ Štefánikova