Make yourself. Foto: Bartosz Stawiarski.
V Praze existují festivaly, které „toto“ připomínají už více jak čtvrtstoletí, například …příští vlna/next wave… se svou divadelní okrajovostí, s určitým undergroundem, nebo o pár let mladší mezinárodní festival 4+4 dny v pohybu, který stejně tak hledá alternativu ke konvenčnímu pojetí divadla a jeho prostoru. A samozřejmě nejsou jediní. Náznaky „příbuznosti“ vidím i u samotných inscenací. Kanaďanka Dana Michel mi svou kreací dokonce znovu navodila pocit z představení Mea Culpa afrického tanečníka Charlese Nomwendé Tiendrebéoga, které vytvořil pod hlavičkou Divadla Continuo. Během Songs for Takashi jsem se vzhledem k mnoha protahovaným pasážím a následně nejednoznačným koncům neubránila myšlenkovému těkání. Před očima mi vyskakovaly útržky z historie butó, tvorba Kazua Ohno nebo Mina Tanaky. A paradoxně tyto představy neplynuly tak silně z pohybu japonského tanečníka, jako ze způsobu jevištního bytí Raimunda Hoghe, a možná i jako asociace na jeho čerstvě nařezané květiny.
Rozklad světa
Pozadu, co do silně audiovizuálního zážitku za avízovanými hvězdami festivalu, nezůstala ani česká dvojice Jan Čtvrtník a Tereza Bartůňková s postapokalyptickým příběhem Tamura, či polská choreografka Marta Ziółek, jež přivezla performanci Make Yourself. Sugestivní experiment překračující hranice mnoha žánrů Tamura svou premiérou v září roku 2018 zahájil v pražském divadle Alfred ve dvoře 25. ročník festivalu …příští vlna/next wave…. Pět umělců včetně scénografky Terezy Bartůňkové a muzikanta Jana Čtvrtníka působivě zpracovalo obrazem a zvukem slavný příběh Ohně na planinách autora Šóhei Óoky o svobodníkovi Tamurovi, jenž přežil boj na Filipínách v roce 1944. V žádném ohledu však inscenace není životopisným dramatem o boji o přežití tuberkulózou nemocného Tamury. Otevírá dveře do jeho nitra (i divákova), ukazuje existenciální zápas, svědectví rozkladu morálky, rozpadu světa. Divák zpovzdálí hlediště sledoval na protilehlé zdi náznakový animovaný příběh, přenášený dvěma meotary, a naslouchal zvukům, které také vznikaly živě na místě. Tvůrci stáli u pracovních stolů jako v laboratoři, na jedné straně kmitaly ruce, aby se prolínaly obrazy, na druhé pak hudebníci a „ruchaři“, kteří například přešlapovali v kamení, dupali a velmi výrazně pak pracovali s dechem v kombinaci s elektronickou hudbou a zvukovými efekty. Tento princip life sdělení pomocí technologií sice není ojedinělým, ale zde působil silně až masivně díky samotnému tématu a umění týmu vytvořit jedinečnou atmosféru, i když stísněnou, depresivní, beznadějnou.
Zcela kontrastně k předchozím titulům, ostatně i k prostoru bývalého Ústředí umělecké výroby na Národní třídě (Divadlo X10 – DUP39), působila extravagantní taneční show Make Yourself. Výrazná osobnost polské taneční scény, choreografka Marta Ziółek se na jevišti objevovala jako maska Angel Dust a promlouvala k publiku „ďábelsky“ deformovaným hlasem o politice a temnotě současnosti. Zjevně se inspirovala fenoménem diskoték 80. a 90. let, produktovými prezentacemi, a také vlnou aerobiku ve stylu Jane Fondy. Jedna z tanečnic ji navíc kopírovala neuvěřitelně věrně. Sehraná skupina vydávala obrovskou energii do pohybových sestav, jež mísily základní baletní prvky, série aerobních cviků, street dance, zařazovali strečink. Vytvářeli obrazy jako z fitness centra, erotického klubu, letního hotelového resortu či retro laciného kabaretu. Také připomínali nácvik pro natáčení hudebního videoklipu nebo vývoj počítačové hry. Choreografie se nebála lascivní upocenosti, kopulačních pohybů, prvoplánového útoku na první signální. Vysokou míru erotičnosti vnášely nejen tanečnice v plavkách, ale zejména zpěvačka se sametově sytým hlasem, oblečená v ustřižených minišortkách. Performeři opakovaně skandovali svá hesla jako „high speed“, „krása“, „záře“ a další. Poloobnažení chodili do bezprostřední blízkosti diváků, silně apelovali hlasem i tělem, někteří mluvili jako robotičtí operátoři a moje asociace se rozběhly až k převrácení poetiky Orwellova románu 1984. Parodie a výsměch dnešku? Nadsázka a cynismus? Provokace a exhibice? Výborná přepestrá show, v jejímž pozadí však cítím silnou dávku kritiky dneška, strachu o sebe sama. Performance Make Yourself byla pro mne vysoce politickou hrou využívající prostředky doby, ve které se lámala a drolila totalita.
Psáno z představení v rámci 11. ročníku festivalu Nultý bod, 15.–20. července 2019,.
Tamura
Koncept a režie: Tereza Bartůňková, Jan Čtvrtník a kol.
Scénografie, komiks, obrazový koncept: Tereza Bartůňková
Zvukový koncept: Jan Čtvrtník
Hudba a sound design: Jan Nedbal, Jan Čtvrtník
Produkce: Anna Hořejší
Účinkují: Tereza Bartůňková, Michal Bednář, Jan Čtvrtník, Nataša Mikulová, Jan Nedbal
Komiks: Tereza Bartůňková, Lucie Lučanská
Technická spolupráce: Šimon Janíček, Jan Kalivoda, René Vitvar
Premiéra: 18. 9. 2018
Make Yourself
Koncept a choreografie: Marta Ziółek
Tvorba a interpretace, obsazení: Agnieszka Kryst (Krása), Ramona Nagabczyńska (Koko/Coco), Robert Wasiewicz (Záře), Paweł Sakowicz (High Speed), Katarzyna Sikora (Lordi), Marta Ziółek (Angel Dust)
Zpěv: Maria Magdalena Kozłowska
Dramaturgie: Anka Herbut
Hudba: Lubomir Grzelak
Výprava a vizualizace: Dominika Olszowy
Video a grafika: Krzysztof Bagiński
Kostýmy: Marta Ziółek
Produkce: Komuna//Warszawa
Premiéra: 20. 5. 2016
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?