Nová tvůrčí generace z Národního divadla Brno
Choreografické ateliéry či dílny nejsou v tanečním světě ničím novým. Jejich úkolem je podchytit talentované tanečníky a zajistit možnou budoucí autorskou tvorbu. Kreativita mladých je důležitá a v tomto případě není svazována nutností komerčního úspěchu. Vzpomeňme například slavného Johna Cranka a jeho „choreografickou líheň“ ve Stuttgartském baletu či Jiřího Kyliána v Nederlands Dans Theater. Balet Národního divadla Brno se úspěšně vrací k řadě Choreografických ateliérů. Na jejich čtvrtém ročníku se podílelo svou tvorbou deset mladých tvůrců, kteří představili jedenáct tanečních miniatur.
První dvě choreografie nepřinesly z hlediska tvůrčího principu příliš nového. Saturday Night z choreografické dílny Alessia Ciaccia se nesla v muzikálovém, kabaretním duchu na špičkách, kde interpretka Serena Greenová naznačila i stepařskou variaci. Neoklasický duet A Snatch s lyrickou hudbou Franze Schuberta v choreografii Gregora Giselbrechta nenadchl ani neurazil.
Téma života po životě pod názvem Mezi světy zpracovala Markéta Habalová neotřele. Její andělé (dívky v bílých kalhotových kostýmech) ovládali situaci, ale dokázali být divocí a rituální. Duet dvou „duší“ se známou hudbou Glena Hansarda byl plný lidské křehkosti a naplnění v předpokoji smrti. Efil choreografky Aki Nishio se rovněž zabýval tématem smrti a zmaru. Tady ovšem na rozdíl od Habalové zůstalo téma nepochopeno. Smrtelnost či nesmrtelnost člověka v choreografii Nobody Dies Alessandra Giovina přivedl na jeviště ženu, která se snaží osvobodit z uzavřeného prostoru, který ji obklopuje. Oceníme hlavně originální taneční slovník několika žen – koní či „zvířecích mužů“. Choreograf využil hudební koláže, hrál si s mimikou tanečníků, se spojováním naprosto odlišných světů. Hlavní hrdinka je manipulována, ale v zásadě neodporuje, přijímá svůj osud.
Balance nadaného choreografa Adama Sojky s hudbou Petra Duchalíka a kolektivu mi vzdáleně evokoval Šmokovu Piu Fraus. Stará žena na houpacím křesle čeká na Smrt, která jí dá nahlédnout do vlastní minulosti – děvčátko, dívka, zralá žena-matka. Neotřelý choreografický slovník, interpreti zaníceně tančili své party. Máme dojem duchovního souznění. A když přichází smrt, je to něco zcela přirozeného, co čeká každého z nás.
Sibilla is dancing with a gypsy – prosluněná atmosféra milé, živelné a spontánní podání Emilie Vuoriové v choreografickém ztvárnění Alessia Ciaccia. Její tanec se chvíli spojil s chlapcem, ale vystačil by si i sám o sobě. Weakness v choreografii Caroliny Isachové využívaly pohyb navozující jihoamerický temperament, který se postupně v druhé části zklidnil. Emilia Vuoriová přinesla v choreografii Shakti tančící dívky, které se „koupou“ ve světelném kuželu, tančí svůj čarodějnický rituál. Jednotlivé obrazy však zůstaly nepropojeny. Ostrá změna do tmy a začíná druhý obraz. Jako by jednotlivé části spolu nesouvisely.
KaRikaTura s hudbou Antonia Vivaldiho a v choreografii Uladzimira Ivanoua vzdáleně připomněla dřívější úsměvnou Kyliánovu tvorbu. Jde skutečně o duet, který si dělá legraci z operního patosu, využívá exprese, mimiky, velkých gest a velkých pohybů – hravý, inteligentní, i když ne příliš původní.
Závěrečný opus Lidice v choreografii Jana Fouska byl dílem nejrozsáhlejším, využívajícím scénografie (filmové dobové záběry, květiny na jevišti i v rukou tanečníků) a větších sborových scén. Začíná obrazem těch, kteří Lidice přežili a už nikdy se z prožitých hrůz nevzpamatují. Vracíme se v čase, kdy obyvatelé Lidic byli zcela obyčejnými lidmi, s nimiž prožíváme běžné situace jejich života. Najednou se prolíná filmová projekce, ženy jsou odvlečeny do koncentračního tábora a muži v expresivních sólech umírají. Střídají se záběry ze skutečných poprav a poprav na jevišti. Tady sklouzává choreograf k jisté popisnosti a zbytečnému patosu. Autor si ví rady s tanečním materiálem, ale chybí dramaturgická zkratka. Je příliš rozvláčný a dílo má několik konců.
Celé představení přineslo důležitý pohled na smýšlení a choreografický slovník nastupující generace baletu ND Brno, který má v angažmá řadu zahraničních tanečníků. Je zajímavé, že existenciální téma života a smrti volí většina tvůrců. Co někdy chybí, je dramaturgicko-režijní myšlení. V některých případech zůstává zpráva zašifrována, jindy méně znamená více. Desítka mladých tvůrců však vyjádřila svůj názor na svět a má našlápnuto k dalším zajímavým choreografickým projektům.
Psáno z první reprízy 19. listopadu 2014, divadlo Reduta, Brno.
Choreografický ateliér
Saturday NightChoreografie: Alessio Ciaccio
Hudba: George Gershwin a Melody Makers A Snatch…
Choreografie: Gregor Giselbrecht
Hudba: Franz Schubert Mezi světy
Choreografie: Markéta Habalová
Hudba: Glen Hansard, James N. Howard, Thomas Newman a Gabriel Yared Efil
Choreografie: Aki Nishio
Hudba: Olafur Arnalds, Tomaso Albinoni, Charles Avison, G. F. Handel a Johann Pachelbel Nobody Dies
Choreografie: Alessandro Giovine
Hudba: Paul Buckmaster, Joe Burk Kevin MacLeod a Eugène Ysaÿe
Kostýmy a scéna: Nastazia Philippou, Simonetta Carlevaro a Alessandro Giovine Balance
Choreografie: Adam Sojka
Hudba: Petr Duchalík a kolektiv – Adam Sojka, Martin Svobodník a Dušan Sedlařík Sibilla is dancing with a gypsy
Choreografie: Alessio Ciaccio
Hudba: Mattina Donna a La Femme Piège Weakness
Choreografie: Carolina Isach
Hudba: Don Fabian a Jocelyn Pook Shakti
Choreografie: Emilia Vuorio
Hudba: Black Dog a Eric Serra KaRikaTuRa
Choreografie: Uladzimir Ivanou
Hudba: Antonio Vivaldi Lidice
Choreografie: Jan Fousek
Hudba: BrunuhVille, Michal Hrůza a Michael Kamen
Projekce: Adam Dvořák
Střih: Pavel Kolář
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu