Největší přání. Foto: Vojtěch Brtnický.
Po čem nejvíce toužíte? A dokázali byste onu touhu, co vás ovládá a žene k dosažení vysněného cíle, zatančit? Vystihnout fenomén motivace jako hnacího motoru k uskutečnění nějakého přání se ve svém novém projektu pokusila choreografka Jana Burkiewiczová.
Největší přání s podtitulem Balet ironie a štěstí se svým provedením pohybuje na tenké hranici mezi tanečním divadlem a sobotní televizní estrádou. Možná si o to ale vybrané téma přímo říká. Snaha něčeho dosáhnout s sebou může nést i rizika toho, že budeme nejednou nuceni využít všemožné prostředky, které se nám nemusí líbit. A pokud nám světový mír zajistí veselý taneček ve zlatém trikotu, je to vlastně docela malá oběť.
Mezi výrazovými prostředky, které choreografka kombinuje, nechybí mluvené slovo, pohyb, živá hudba, kostýmy s prvky usmívajících se smajlíků nebo barevné rekvizity. Průvodci této obrazové mozaiky jsou čtyři typově rozdílní, avšak sehraní tanečníci Markéta Jandová, Eva Stará, Jakub Sedláček a Filip Staněk, které doplňuje hudební duo Mutanti hledají východisko. Jiří Konvalinka a Jan Vejražka (sami absolventi katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU) nejenom doprovázejí performanci před lomeným obloukem v pozadí, ale sami se do dění na scéně aktivně zapojují.
Burkiewiczová se snaží otevírat aktuální výzvy dnešního světa, jako jsou otázky ochrany životního prostředí (přání o zastavení tání ledovců nebo znázornění hladového lachtana, kterému lidé sebrali mláďata) a kritika konzumní společnosti (důraz na plytkost estrád a povrchnost). Avšak v momentě, kdy se naplno roztočí barevné lopatky plastových větrníčků, které tanečníci ve velkém rozdávají do publika, jsou tyto bohulibé myšlenky rázem zpochybněny. V případě Největšího přání lze nadnést i téma individualismu zaměřeného na „mě“ a „mé přání“, jehož chci dosáhnout hlava nehlava.
I přes kýčovitost, která nám však také může nastavovat zrcadlo, pracuje autorka s nápaditým choreografickým řešením, když do pohybu přetavuje touhu člověka po něčem vzdáleném. Tanečníci zhypnotizovaní vidinou svého snu se snaží o jeho dosažení a s velkými obtížemi se k němu přibližují, aby byli pokaždé nemilosrdně posláni zpět na začátek.
Největší přání klade řadu otázek, ale nenabízí mnoho odpovědí. Divák je po celou dobu konfrontován s fraškovitostí, otázkami současného světa a s pocitem, zda se omylem neocitnul na motivačním semináři o štěstí. Inscenaci nelze upřít řadu komických situací, u kterých se mnoho přítomných upřímně baví a v samotném závěru spokojeně opouští sál s úsměvem na rtech a větrníkem v dlani.
Psáno z premiéry 13. listopadu 2018, La Fabrika.
Největší přání
Choreografie: Jana Burkiewiczová
Libreto: Jana Burkiewiczová, Jiří Macek
Hudba: Mutanti hledají východisko
Kostýmy, scénografie: Štěpánková & Kladošová
Interpreti: Markéta Jandová, Eva Stará, Jakub Sedláček a Filip Staněk Premiéra: 13. 11. 2018
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?