Napoli

August Bournonville je pro milovníky baletu stejně tak neodmyslitelným symbolem Dánska jako proslulá malá mořská víla.
Malá mořská byla v době mé návštěvy Kodaně na Expu v Šanghaji, Bournonville v nenávratnu. Královské divadlo má od podzimu loňského roku na repertoáru jeho balet Napoli. Ačkoli se autoři díla Sorella Englund a Nikolaj Hübbe odvolávají na odkaz a tradici velkého mistra, posouvají děj baletu blíže současnosti a vnášejí do něj „nezbytné“ aktualizace.

Dějištěm zůstává Neapol. Sokové soupeřící o přízeň Teresiny se však obviňují ze spolčení s mafií, místo potulného pěvce a loutkoherce se snaží rozesmát publikum transvestita, novomanželé neopouští scénu ve svatebním povozu ale na mopedu.
Napoli na poli tanečním je směsicí „autentických“ bournonvillovských variací a prvků současného tance, což z ní dělá poněkud nesourodou směs, jako když pejsek a kočička pekli dort. Autoři inscenace skáčou staletími tak lehce a bezstarostně jako přes švihadlo. Ani je nezaráží zakončit jinak velmi inovativní a vydařené podmořské jednání ve velmi moderním stylu klasickou „bournonvillovskou“ variací Teresiny a Gennara. Kroucení a plazení nahrazují opět špičky a klasické paže, což působí vyloženě jako pěst na oko stejně tak jako kombinace nově zkomponované hudby Louise Alenia s původní hudební předlohou. Použití jména Augusta Bournonvilla tak působí spíše jako marketingový tah, aby se podařilo danou komoditu úspěšně prodat.
Jako vydařené se naopak jeví zachování přehnaně teatralizovaných gest, kterým je ale vnesen obsah moderní doby – plácnutí přes zadeček, náznak kopulačních pohybů, líbání na scéně.
Avšak výkony tanečníků nesplňují vysoká očekávání. Sbory jsou nesehrané, Teresina (tančí Susanne Grinder) zůstává příliš vláčná a ve variacích pomalá. Oproti tomu Golfo, vládce podmořského světa (Sebastian Kloborg) zvládá svůj part exkluzivně, je slizký, svůdný a tanečně na vrcholu.

Celkový dojem z Napoli tak zůstává rozpačitý a zamlžený jako opar nad probouzející se Kodaní.

Recenze je psána z představení ze dne 5. října 2010, Královské divadlo, Kodaň.