Ještě na podzim 20. října 2011 se uskutečnila premiéra nové práce uskupení Handa Gote Research and Development. Skupina, která si za cíl své práce klade výzkum a vývoj nových divadelních prostředků a výrazových prvků, se tentokrát zaměřila na jakousi rodinnou archeologii. Hlavní roli hraje Veronika Švábová, která se s duší badatele ponořila do dějin vlastní rodiny. Odkývá tak divákům jak pozadí svého soukromého rodinného života, tak vyznačuje důležitosti pro naše vlastní životy. Kořeny toho, co nás ovlivnilo, jsou právě kořeny rodinnými. Jednotlivé detaily, zdánlivě nepodstatné maličkosti, zážitky, které nám utkvěly v paměti, to všechno je materiál, který Handa Gote zpracovává pomocí scénických prostředků: Především videoartem, reprodukovanou hudbou, tancem nebo mluveným slovem v provedení Veroniky Švábové. Její performace působí přirozeným dojmem, stejně jako pohybový projev. Tanec je spíše minimalistický, velmi osobitý, využívající právě VJing jako svou nedílnou součást různými způsoby. Cílem inscenace není vyprávět ucelený příběh, spíše jakési navození dojmů a esence vlastních pocitů evokovaných pohledem do rodinné antologie Švábových. Veronika ukazuje protipóly, které ve své rodině má – měla. Lidé, na jejichž život může být hrdá, stejně jako příbuzní, jejich život byl víc než kontroverzní. Obdivuhodně odhaluje, jak ne zcela lichotivá fakta, tak svůj dřívější, trochu naivní pohled dítěte, ke kterému se dostávají jen kusé informace. Mnohokrát tím vyvolává otázku v nás, divácích samotných, zdali ta naše vlastní rodina je opravdu taková, jak nám bylo – je předestíráno. Jak již bylo řečeno, Handa Gote je výzkumná skupina a jedním z jejich cílů je i být inspirací pro umělecké působení jiných tvůrců, kterou můžeme jasně sledovat průřezem scény žánru nového divadla. I přes vědecký přístup k divadlu a jeho prostředkům skrze moderní technologie však dokáže uchovat jeho lidskou postatu. V této inscenaci je to atmosféra opravdové domácí pohody, kterou cítíme, když babička pekla – Veronika peče Mraky (z odpalovaného těsta).
Psáno z představení v rámci festivalu Malá inventura 2012, 25. února 2012.
Mraky Připravili: Veronika Švábová, Tomáš Procházka, Jakub Hybler, Robert Smolík Premiéra: 20. 10. 2011
Skupina, která si za cíl své práce klade výzkum a vývoj nových divadelních prostředků a výrazových prvků, se tentokrát zaměřila na jakousi rodinnou archeologii. Hlavní roli hraje Veronika Švábová, která se s duší badatele ponořila do dějin vlastní rodiny. Odkývá tak divákům jak pozadí svého soukromého rodinného života, tak vyznačuje důležitosti pro naše vlastní životy. Kořeny toho, co nás ovlivnilo, jsou právě kořeny rodinnými. Jednotlivé detaily, zdánlivě nepodstatné maličkosti, zážitky, které nám utkvěly v paměti, to všechno je materiál, který Handa Gote zpracovává pomocí scénických prostředků: Především videoartem, reprodukovanou hudbou, tancem nebo mluveným slovem v provedení Veroniky Švábové. Její performace působí přirozeným dojmem, stejně jako pohybový projev. Tanec je spíše minimalistický, velmi osobitý, využívající právě VJing jako svou nedílnou součást různými způsoby.
Jak již bylo řečeno, Handa Gote je výzkumná skupina a jedním z jejich cílů je i být inspirací pro umělecké působení jiných tvůrců, kterou můžeme jasně sledovat průřezem scény žánru nového divadla. I přes vědecký přístup k divadlu a jeho prostředkům skrze moderní technologie však dokáže uchovat jeho lidskou postatu. V této inscenaci je to atmosféra opravdové domácí pohody, kterou cítíme, když babička pekla – Veronika peče Mraky (z odpalovaného těsta).
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace