Mission aneb Ztracení lemuři i diváci
skupení Handa Gote Research & Development uvedlo v neděli 8. prosince 2013 premiéru díla Mission v pražském divadle Alfred ve dvoře. Stali jsme se svědky multižánrové divadelní mozaiky. Již při příchodu jsme byli udiveni pestrostí výběru rekvizit umístěných po celém prostoru jeviště – basketbalový míč, mapa Afriky, „stínové“ divadlo, projekční plátno, elektrická kytara, monitor, zvuková a světelná aparatura a další. Na jeviště posléze dorazil unifikovaný zástup čtyř úředníků, kteří nás pomocí odvíjejícího se plátna uvedli do životního příběhu kapitána Missiona. Jeviště i hlediště byly potemnělé, zahaleny v pralesních barvách, a hodiny jako by odbíjely půlnoc. Díky atmosféře a sugestivnímu podání vypravěče jsme měli pocit, jako bychom se sami brodili nočním pralesem a prožívali podivuhodný kapitánův život. Příběh vyprávěl o civilizaci v ostrovním státě Madagaskaru, jež uctívala jako nejvyšší, téměř božskou entitu zvířecí obyvatele tohoto ostrova – lemury. Vyprávění, z nichž se postupem staletí a generací staly báje a pověsti, zvěstovala jejich výjimečnost. Tomuto lidskému kmeni byli modlou, bezednou studnicí moudrosti a pochopení. Kapitán Mission byl jejich skrytým pozorovatelem a ochráncem. Jednoho dne byl ostrovní stát za jeho nepřítomnosti přepaden bělochy, znázorněnými v inscenaci symbolicky bílými maskami, a lemuři byli odchyceni a odvlečeni do světa západní civilizace.
Bohužel tento příběh nebyl zpočátku představení příliš čitelný, zůstal jakoby zahalen mlhavým pláštěm neurčitosti, ne zcela srozumitelný. Nicméně způsob, jejž tvůrci k vyprávění života našeho protagonisty použili, byl velice originální – jakési stínové divadlo promítané simultánně na projekční plátno na zadní stěně jevištního prostoru. Rovněž sugestivní vyjádření příběhu korespondovalo s temným hlasem vypravěče – zvukaře.
Doprostřed jeviště jeden z účinkujících doslova přivlekl mohutný kožený kufr. Zpoz
a něj se najednou vynořil lemur – respektive jedna z účinkujících navlečená až po krk v tělových silonkách a s připnutým ocasem na zadní části těla. Vtipná scéna, kdy lemur pomalu zkoumá nové prostředí, odlehčila závažnost celého díla a nechala chvíli diváka vydechnout od vyčerpávajícího pátrání po jeho významu. V pozadí se později objevil krotitel zvěře a my jsme se ocitli v cirkusovém šapitó. Lemur je drezurován k nesmyslným výkonům, musel se naučit skákat přes různé překážky nebo předvádět přemety a rozmanité otočky hnán bičem krotitele. Sledovali jsme člověka otrokáře a trapitele, jak využívá nevinnosti a zranitelnosti zvířete. Zde se poprvé vynořil hlubší význam celého kusu, který získal jasnější kontury, a divák již nebyl zcela ztracen. Šlo o projev bezmoci zvířete v područí člověka, o zobrazení člověka jako nepřítele přírody.
Obecenstvo bylo po většinu performance ztraceno někde mezi významem a jevištní akcí, zahlceno všemožným děním, zejména však nekonečným konáním interpretů, neustálým tokem informací, a neschopno blíže identifikovat sdělení tvůrců. Nabízí se otázka, kde se nachází hranice srozumitelnosti – kdy je publikum sch
opno ještě vnímat a porozumět. Záměrem tvůrců zřejmě bylo absolutní zmatení diváka, aby se cítil stejně jako lemur, když ho hnali po celém cirkusovém šapitó. Performeři splnili svůj úkol zcela perfektně, ale mělo to také negativní dopad na dílo: nebyl jsem již více schopen vnímat či sledovat jakoukoli vnitřní linku, hlubší sdělení díla.
Psáno z druhé premiéry 8. prosince 2013, divadlo Alfred ve dvoře.
Mission Připravili: Jakub Hybler, Tomáš Procházka, Robert Smolík, Jan Dörner, Veronika Švábová
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Martin
Mé první Putyka představení a hned jsem si naběhl do něčeho, co patří myslim jinam. 30 min přenašeni objektů tam a zpět…Hey, Earth! Cirk La Putyka experimentuje s objekty, vizuálním uměním a novým cirkusem