Mezisvěty aneb Když Duncan tančí

Mezisvěty. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor Lucie Dercsényi

Jakožto absolventka a v současné době pedagožka KDC má blízko ke svým studentům, zná jejich zázemí a způsob vedení nejen v tanečních hodinách, což ve svém nejnovějším díle Mezisvěty plně zužitkovává. Je pohlcena vnitřní energií a impulsy, jež jsou pevným základem dynamicky odstíněné taneční textury.

Ze scény se pomalu stahuje lesklá látka, pod níž se skrývají těla tanečníků – jako by v tento moment odtekla černá láva, z níž se vylupují postavy pomalu zahlcující jevištní plochu. Sóla střídají dvojice, trojice, sbory; divadelní dojem dokresluje svícení a hudební předloha Václava Chalupského. Její tóny mají zvláštní kouzlo, do nenápadných strunných melodických souzvuků téměř neustále pronikají rytmické celky. Ty gradují nebo naopak zcela utichají, což dává choreografce prostor pro naprosté zklidnění, kdy ponechává performery delší dobu v jedné póze.

Pohybové variace se soustředí hlavně na práci paží a trupu. Ruce úpěnlivě lamentují, prosekávají ostře dráhy kolem těla nebo spočívají v nenápadném ornamentu, jako je tomu ve chvíli, kdy dívka pomalu krouží zápěstím, zlehka se dotýká svého těla a posléze jemnými doteky zápěstí rozhýbává na zemi ležící partnerku.

Nohy účinkujících jsou pevně ukotveny na podlaze, jen málokdy se od ní tanečníci odráží a vyskočí, práce nohou je rozvinuta velmi nenápadně, téměř vůbec. Fyzickou flexibilitu demonstruje přetáčení v přízemních polohách, rozvinuté floor work i partneřina, kdy tanečníci odevzdávají váhu ve dvojicích jeden druhému a pomalu krouží po obvodu scény. V jeden moment nesou na ramenou svého partnera, zůstávají stát na horizontu a nasvícení zespodu dotváří vizualizaci obrazu s výraznými gesty paží.

Paže mají tanečnice a jediný tanečník obnažené, jinak jejich těla halí lesklá drapérie šatů v nenápadném odstínu béžově zlatavé, končetiny jim zakrývají legíny. Stažené vlasy a bílé nalíčení okolo očí z nich dělá bytosti vystupující z jiné než reálné dimenze. Jak jsem uvedla na začátku – vystupují ze svých vnitřních světů, které zviditelňují v plynulém i zadržovaném pohybu napojeni na hudební tok, jehož pulsy jsou občas záměrně opomíjeny.

V samém finále se do této ne vždy radostné „bakchanálie“ zapojují všichni. Nejprve na gradující intenzitu elektronického mixu reaguje jen jedna dívka, stále zabírá větší a větší kruh a skupina se k ní přidává. V závěru posluchači vytváří kompaktní celek a pomalu odcházejí ze scény. Na ní zůstává ležet jediná postava, jako zárodek dalšího abstraktně zhmotněného procesu...

Kateřina Stupecká vytvořila prostorově proměnlivou a invenční kompozici s otevřeným koncem, přiměla své svěřence k naslouchání nejen jim samým, ale také těm druhým. Využívá daný prostor do maxima, v němž skupina funguje jako živý organismus a klidové pozice kontrastují s energickým vířením. Půlhodinová produkce Mezisvěty je pro posluchače KDC výzvou, v níž je třeba se vyrovnat s nelehkou strukturou hudební kompozice, častými přechody v prostoru a dynamickými obměnami tanečních vazeb. Choreografka pracuje s detaily, na kterých mohou studenti dále pracovat, stejně jako na větší citlivosti a propracovanosti chodidel a zad. Do variací dali evidentní vnitřní zaujetí, mladistvý elán a zapálení pro věc alias představení, do něhož vložili velké odhodlání tančit.

Psáno z představení 16. února 2023, Konzervatoř Duncan centre.

Mezisvěty
Choreografie a režie: Kateřina Stupecká
Asistentka choreografky: Dagmar Chaloupková 
Tvorba a interpretace: Amálie Cuplová, Markéta Douděrová, Leontina Foltýnová, Tereza Halousková, Terézia Hrabánková, Anna Kubalíková, Mariana Kostelacová, Michaela Lincová, Kateřina Michalová, Julie Mikešová, Tereza Miškaříková, Nikol Nováková, Noemi Svobodová, Mark Šatra, Barbora Veselá, Julie Zelená, Marie Zmátlíková, Rozálie Žižková, Eliška Čulíková, Kristýna Šalomonová, Veronika Josefína Prachařová
Tvorba hudby: Václav Chalupský
Světelný design: Michal HōR
Kostýmní design: Mariana Novotná 
Fotografie: Martin Špelda 
Premiéra 15. února 2023, Konzervatoř Duncan centre