Mezinárodní týdny tance – Gala v produkci Tanečního centra Praha

Mezinárodní týdny tance – Gala v produkci Tanečního centra Praha

Autor Lenka Dobešová Trubačová

Na závěrečném představení dvaatřicátého ročníku festivalu Mezinárodní týdny tance, které se konalo v neděli 20. května 2018 v Divadle na Vinohradech, se představili studenti a absolventi Tanečního centra Praha a zároveň členové Baletu Praha Junior. Vystoupil také soubor Dekkadancers a Pražský komorní balet. Program zahájil opus Pět nebeských sól švédské choreografky Lidie Wos na hudbu George Bizeta. Tuto exhibici, v níž svůj um předvádí pět tanečnic, vytvořila pro Balet Praha Junior před více než deseti lety. Představení mělo spád, jednotlivé variace byly barvitě a hravě zpracovány. Tanec, pohybující se mezi snem a realitou, se snažil v divákovi vzbudit jeho představivost. V hlubší rovině mělo dílo odhalit druhou polovinu člověka, kterou musíme probudit sami v sobě, abychom mohli žít naplno. Choreografie Lidie Wos byla příjemným osvěžením. Z letošní dubnové premiéry Pražského komorního baletu byla uvedena choreografie Prolínání slovenského tvůrce z „Kyliánovy nizozemské dílny“ Lukáše Timuláka. Každý moment i emoce zde mají evokovat jejich proměnlivost. Láska přechází v nenávist, radost ve smutek a hravost do beznaděje. Tyto city však nebyly z pohybů tanečníků vždy patrné, jejich počínání občas působilo monotónně, jako ranní trénink. Účinkující ve strohých kostýmech vypadali, jako by utekli z vězení. Choreografie vyznívala pochmurně a rozplývala se do ztracena. Důležité je však vyzdvihnout nevšední světelný design Pavly Beranové podtrhující jednotlivé proměny v choreografii. Rychlá změna světel způsobila, že scéna vypadala najednou úplně jinak jen díky jinému nasvícení (více

zde).Poté následovala jednoaktovka Ztracené iluze (Lost Senses), ve které zatančily dva páry adagio. Autor Attila Egerházi se snažil dostat pod povrch mezilidských vztahů a ukázat, k jakým vypjatým situacím může mezi páry dojít. Z choreografie však úplně nevyplynulo, jaké sdělení měli tanečníci divákům předat. Působili příliš unyle a zpomaleně, z jejich ztvárnění nebylo patrné, jaké emoce chtějí vyjádřit. Účinkující navíc občas nebyli synchronní, což působilo rušivě. 

Galavečer završilo dílo Černý mraky nepláčou, v němž tančilo sedm členů souboru Dekkadancers na hudbu W. A. Mozarta. Osvědčená choreografie Jiřího Pokorného pojednávala o lidské přetvářce. Vizuálně přitažlivou scénu tvořily velké černé deštníky, které představovaly obrovský mrak. Výpravu doplňovaly trefně zvolené kostýmy – černé trikoty s bílými maskami evokovaly spíše pantomimu. Toto oblečení však hrálo důležitou roli i ve významu celé choreografie. Tanečníci na začátku předváděli monotónně stejné pohyby, když ale později odhodili masky, byl jejich projev najednou emociální a plný života. Ve skladbě se pravidelně střídaly rychlé a pomalé pasáže, což se odráželo na podobě jednotlivých variací. Choreografie Černý mraky nepláčou ve zdařilém podání tanečníků z Dekkadancers diváky příjemně naladila.Gala MTT představilo pestrý koktejl současného tance v podání jak mladých, tak zkušených tanečníků. Některé choreografie byly působivé, ale ne všem interpretům se podařilo myšlenku díla vyjádřit. Uznání však patří organizátorům, kterými jsou sami studenti Tanečního centra Praha. Každoročně se jim podaří vytvořit příjemný gala večer.

Psáno z představení 20. května 2018, Divadlo na Vinohradech.  

Pět nebeských sól
Choreografie: Lidia Wos
Hudba: Georges Bizet
Obnovená premiéra: 5. října 2017 Prolínání
Choreografie: Lukáš Timulák
Hudba: Iva Bittová, Henry Vega
Premiéra: 26. dubna 2018

Ztracené iluze / Lost Senses
Choreografie: Attila Egerházi
Hudba: Arvo Pärt
Premiéra: 5. září 2002 Černý mraky nepláčou
Choreografie: Jiří Pokorný
Hudba: koláž
Premiéra: 14. května 2013