Mezi starým a novým cirkusem

Dva „sluhové“ v tmavých ženských šatech, kloboucích a s příliš velkými botami postupně rozsvítí žárovky na jevišti: show může začít. Nejprve nás uvítá klaun v bílém svou dramaticky-poetickou řečí v celkem srozumitelné češtině(!): jeho slova jsou tajemná a trochu vzbuzují hrůzu… a v tomto duchu se nese celé představení. Do manéže pak vtrhne Titoune, maličká žena v červeném kabátku, a Bonaventure, velký zarostlý muž v kostýmu kapitána. Ona piští a on burácí, vykřikují většinou nesrozumitelná slova a zcela nečekaně se jejich klaunský výstup mění v ukázku perfektní párové akrobacie. Titoune běhá po širokém okraji manéže a vrhá se odtud Bonaventurovi do náruče či na ramena, balancuje vestoje na jeho hlavě, nechá sebou házet nahoru a dolů. Zároveň se tu motají další postavy: Nigloo – malá žena v pánském obleku a s knírem – a její o něco vyšší mužské alter ego, žonglér Mads. Interpreti hojně využívají moment napětí a také faktor strachu: dlouhé přípravy či zdánlivě nepochopitelné výstupy nečekaně ústí v dokonale propracované, ale děsivé číslo. Jako například scénka sázení a trhání kytiček kolem manéže, při které se hádá Nigloo s Madsem, až nakonec Nigloo přijde s dvěma biči a začne práskat kolem sebe. Mads je navlečen do papírového převleku s dlouhými končetinami a musí se nechat „mrzačit“ bičem. Diváci sedí tak blízko scény, že mohou nad hlavami cítit svištění biče, dokonce i ti v zadních řadách se instinktivně krčí.  Podobně fascinující, jen o něco méně děsivá, je akrobacie loutky v životní velikosti. Branlo připoutá velkého panáka za ruce na hrazdu a pomocí kola s ní otáčí. Loutka se točí na hrazdě, sedá si na ni, balancuje ve stoji na rukou a dělá přemety. V určitých okamžicích vypadá skutečně jako živý akrobat, ne jako panák z papíru a hadrů.  Po párové akrobacii, práskání bičem a žonglování s pistolemi nastává zdánlivý vrchol představení, který se ale, na rozdíl od všech očekávání, nese ve zcela veselém a bezpečném duchu: je to scénka s pejskem. Pejsek je živý (žádná loutka!), malý, roztomilý a dokonale vycvičený. Skáče přes obruč, chodí po zadních i po předních, umí dělat mrtvého a tak dále. V kontrastu ke všemu, co jsme za celý večer viděli, je tento výstup zcela absurdní, člověk se ale nemůže ubránit úsměvu. A pak že v novém cirkuse není drezura zvířat.
Skutečným grand finale je ovšem vzdušná akrobacie na tzv. kolébkách vysoko nad manéží, opět v podání Titoune a Bonaventury. Akrobat je připoután za pas ke konstrukci, aby se mohl ohýbat směrem dolů, vyhazovat a chytat svoji partnerku. A Titoune létá vzduchem, jako by se nechumelilo, sebejistá a zcela přesná. V Matamore nezáleží na příběhu či na tématu; představuje jakýsi alternativní svět, v němž se setkává minulost a přítomnost, veselost a smutek, šílenost a normálnost. Bizarní individua bloudí po jevišti, mluví česky, francouzsky a anglicky, mají pomalované obličeje a masky, mění kostýmy a identity. Z jasně identifikovatelných postav se stávají bezejmenní klauni a sluhové. Kvůli převlekům je těžké spočítat, kolik interpretů zde vlastně vystupuje. Vypadá to, že minimálně osm – až na konci se dozvídáme, že to vše zvládli jen v pěti lidech. Přestože vypadají všichni zmateně nebo jako naprostí šílenci a situace nedávají žádný smysl, je to dokonale propracované divadlo, které zanechá v divácích silný zážitek. Psáno z představení 22. srpna 2014 na festivalu Letní Letná. Matamore
Vytvořili a účinkují: Nigloo, Titoune, Bonaventure, Branlotin a Mads
Hudba a zvuk: Thomas Barrière, Alain Mahé a Bastien Pelenc
Světla: Nicotin
Kostýmy: Anne Jonathan