LeŤ – Malé sólo s velkým dopadem

LeŤ – Malé sólo s velkým dopadem

Autor Hana Galiová

Představení Markéty Stránské LeŤ není jejím prvním vystoupením na jevišti. Tančila již například v projektu VerTeDance Chybění (premiéra v roce 2015). Jedná se však o její první choreografii a samotný její popis vzbuzuje v divákovi otázky a zájem: „Nakolik ovlivní naši fyzickou i psychickou stabilitu změna nebo zúžení opěrné báze? Jak nás ovlivní kontakt s určitým limitem? Jak se pak postavíme k novým možnostem? K samotnému hledání, objevování a prozkoumávání neobvyklé, ale možné cesty? Ke změně našich zažitých stereotypů?“

Divák se dále dozvídá, že půjde o pohybovou zkušenost s jednou nohou, jednou protézou a dvěma francouzskými holemi. A v tento okamžik se každému chtě nechtě rozbíhá představivost. Jak ne zcela běžnou situaci uchopí a zpracuje, jak to bude působit, jaké pocity vyvolávat? Soucit, smutek nebo dokážeme performanci přijmout jen jako vyjádření pohybu v jiné formě? Zvědavost je veliká…

V zšeřelém sále Studia Alta stojí zády k divákům ženská postava, stojí na obou nohou a dívá se do oválného zrcadla zavěšeného na šňůře. Zrcadlo, které je trochu pokroucené, se otáčí a odráží světelné paprsky. Po chvíli se postava obrací a kráčí směrem k divákům. Střih, tma a během této chvíle se protagonistka Markéta Stránská zbavuje protézy, pokládá ji na zem a zůstává bez opory, podpory, zůstává tak, jak je pro ni přirozené. Na jedné noze rozjíždí divoké disco, rychle a velmi jistě se pohybuje a skáče po celé scéně, vyzařuje sílu a velkou energii a odhodlání. Tuto rychlou část vystřídají další, klidnější, kdy performerka tančí s dvěma francouzskými holemi nebo bez jakékoliv opory.

V jiné pasáži v odraze čtvercového zrcadla položeného na zemi vzniká situace, kdy to vypadá, jako by tanečnice měla obě nohy. Markéta si s touto možností hraje a zkoumá ji, zrcadlo je pak odloženo a dál tančí tak, jak je jí dáno – s jednou nohou. Vše je prostoupeno jinými možnostmi pohybu, jinými možnostmi jeho přijetí, kdy tělo, které má možná jiný tvar, než bývá obvyklé, působí na scéně naprosto přirozeně a lehce. Vnější forma přestává být důležitá, důležité je vnitřní sdělení. Sdělení, které nese jasné poselství, že i s handicapem lze být tanečnicí, performerkou fyzického divadla, splnit si své tvůrčí sny.  

Psáno z premiéry 25. září 2018, Studio Alta.

LeŤ
Interpretace, choreografie: Markéta Stránská
Hudba: Jan Kratochvíl
Světelný design: Zuzana Režná
Kostýmy, scéna: Monika Urbášková
Poradci tvůrčího procesu: Lucia Kašiarová, Jean Gaudin, Karine Ponties
Produkce: Andrea Švandová
Grafický design: Tomáš Bárta
Premiéra: 25. 9. 2018