Postupné stmívání v sále a rytmický zvuk bubnů doléhající k divákovi odněkud zpovzdáli předznamenaly začátek představení. Před publikem se otevřela scéna a v jejím levém rohu se objevila tanečnice v dlouhých modrých šatech, která v průběhu celé sedmdesátiminutové choreografie utíkala na běžícím páse, aniž se hnula z místa. Stále ve stejném mechanickém tempu, bez ohlížení, stále jen vpřed. Směřovala do neznáma, aniž by jedinkrát sestoupila z pásu nebo navázala kontakt s divákem.
V kontrastu k rovnému držení těla běžkyně vstoupil na scénu první tanečník a v dřepu se pomalu sunul doprostřed scény. Za ním začali ze stran přicházet další, kteří svými zpočátku nesmělými pohyby postupně zaplňovali jeviště. Přesně tvarovali svá těla, užívali běžných motorických pohybů a gest, které dále parodovali a obohacovali osobitým pohybovým slovníkem. V jedné chvíli se stali velkou pohybující se skulpturou lidských těl, jedním velkým živým organismem proměňujícím se do různých tvarů.
Tanečníci během představení několikrát měnili svůj kostým. Od barevného oblečení přešli k černým dlouhým hávům, sněhově bílému oděvu a jedna z tanečnic měla i malou baletní sukýnku. Z řady utvořené v pozadí scény se začali vydělovat tanečníci a v menších skupinkách rozehrávali různé životní situace, přičemž ostatní je pozorovali. Často se pohybovali ve dvojicích unisono nebo vzájemně jeden na druhého pohybově reagovali. Tuto vizuálně rozmanitou sekvenci nahradila unifikovaná a odosobněná pasáž, kterou podtrhly bílé masky, které si tanečníci nasadili na obličej. Zaujali místa po celém prostoru jeviště a rozdělili se do řad nebo diagonál. Přesné, geometrizované pohybové tvary zcela korespondovaly s jejich chladným zjevem.
Po klidném počátečním tempu se začala choreografie postupně zrychlovat a získávat na naléhavosti. Poté, co si tanečníci sundali masky, seskupili se do jednoho velkého chumlu, v jehož rámci se každý pohyboval individuálně. Jeden tanečník se vždy ze skupiny vymanil, odstoupil od hloučku a svoji pohybovou sekvenci obměnil. Vzápětí se k němu začali přesouvat i ostatní a tento model se několikrát zopakoval.
Se zrychlující se hlasitou hudbou evokující velkolepou „party“ nastal vrchol choreografie. Vzduchem začaly létat konfety a v pozadí stály postavy s různými objekty v ruce. Mávalo se bílou vlajkou, která byla posléze předána tanečnici-běžkyni, další interpret měl v ruce samopal, jiný velkou velikonoční řehtačku. Na závěr pak jeden tanečník pomocí izolepy oblepil a mezi sebou propojil ostatní na jevišti v jeden celek. Pomocí pásky tak vytvořil síť, která všechny přítomné spojila.
Naharin pracoval s celou škálou významotvorných obrazů, ale divákovi žádný jasný obsah nediktoval. Konkrétnější podobu tak dostala až závěrečná scéna díky použitým předmětům, které mohly například odkazovat k současné situaci na Blízkém východě. Inscenace Last Work je plná pohybových obrazů a domnívám se, že pro hlubší pochopení a propojení jednotlivých choreografických momentů by bylo zapotřebí zhlédnout ji opakovaně. Velkým zážitkem sama o sobě byla již možnost spatřit tanečníky Batsheva Dance Company, kteří jsou speciálně školeni v Naharinově pohybovém slovníku gaga, a dokážou tak naplnit veškeré jeho představy. Nezbývá než doufat, že název choreografie Last Work neznamená ukončení Naharinovy tvorby a že tento jedinečný tvůrce bude i nadále ve své práci pokračovat.
Psáno z představení 20. června 2015, Hellerau, Drážďany.
Last Work
Choreografie: Ohad Naharin
Light design: Avi Yona Bueno (Bambi)
Design soundtracku a editace: Maxim Warratt
Původní hudba: Grischa Lichtenberger
Scéna: Zohar Shoef
Kostýmy: Eri Nakamura
Asistenti Ohada Naharina a Maxima Warratta: Ariel Cohen a Guy Shomroni
Doprovodná hudba: Few Mysteries Solved in a Year of Contact – Sagat, Club Life – Hysterics, Crusty Juice – MPIA3, Volume VIP – Monkey, Tantrum – Luminox
Produkce: Hila Razon
Trenér běhu: Mark Or
Světová premiéra: červen 2015, Suzanne Dellal Center, Tel Aviv Předpremiéra: 21. května 2015
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?