La Loba, La Vagnerová, La Opavská

Foto: V. Kronbauer

Utáhnout téměř hodinové představení v tak málopočetném obsazení je obvykle téměř nadlidský úkol, chce to velmi charismatické interprety. Jak je vidět, Lenka Vagnerová si umí vybrat. Andrea Opavská má výrazné rysy, přesvědčivou mimiku, i když na vás jen nehnutě hledí. Role záhadné stařeny neznámého původu, věku a osudu (v našich podmínkách snad nejvíce evokující Erbenovu polednici) jí náramně sedí. Zkřivené tělo s předsunutou pánví, celá ohnutá a zahalená vyvolává hrůzu, šíří strach a napětí, které se uvolní jen chvilkami, když na scénu pokrytou různým „šustí“ přivláčí IKEA igelitku. Stařena časem odhazuje šál a přehoz, jako by omládla, dává své tělo do pohybu. Zprvu vláčně, měkce, plynule, na zemi, později směleji až zběsile ve víření kolem vlastní osy. Chvilku oddaná, chvilku bláznivá, chvilku komická, chvilku děsivá, chvilku vzbuzující soucit...

Její alter ego Jana Vébrová jí hraje rovnocenného partnera. Její pronikavý hlas slyší divák ze začátku pouze ze šál. Svou přítomností na jevišti však dodá dění ještě živelnější rozměr. Dílo má největší sílu v momentech, kdy se obě aktérky střetnou v přímé interakci. Z počátku humorné intermezzo se skládačkou ze zvířecích kostí, kde hudebním doprovodem je chroupání mrkve, eskaluje duetem, v němž Jana Vébrová „zbaví“ vlastních kostí Andreu Opavskou, která se rázem stane hračkou a loutkou v rukách své nové majitelky. Neovladatelnost svého těla sehrává přesvědčivě. Mnohem dojemnější je však závěrečný ryze intimní part, kdy Vébrová rozčesává nekonečně dlouhé a zacuchané vlasy rázem zestárlé ženštiny, která se jen s tichou, a přesto zoufalou odevzdaností smiřuje se zubem času, pozorujíce, jak jí pouhým dotykem vypadávají husté chomáče vlasů, až jí zbude jen nevzhledné chmýří.

La Loba je zdařilým, napínavým kusem, který vás nenechá se nudit a nedovolí vám utéct myšlenkami jinam. Je to díky poměrně promyšlené dramaturgii (Vagnerová, Jecelín), působivé, a přesto jednoduché scéně, hudbě Ivana Achera, která je vystavena na přírodních materiálech (kostech, dřevě, zvířecí kůži apod.), ale především díky oběma interpretkám Andree Opavské a Janě Vébrové, jejichž schopnosti umí Lenka Vagnerová zdařile využít.

Recenze je psána z premiéry dne 29. dubna 2013, divadlo Ponec.

La Loba
Choreografie: Lenka Vagnerová
Hudba: Ivan Acher
Účinkují: Andrea Opavská, Jana Vébrová
Koncept a dramaturgie: Lenka Vagnerová, Zdeněk Jecelín
Scénografie: Ivan Acher
Světelný design: Michal Kříž
Kostýmy: Anna Solilová
Premiéra: 29. 4. 2013