Kunešův napnelismus
Napětí, vnitřní neklid a následné uvolnění. Tyto pocity se táhnou jako Ariadnina nit novou choreografií Václava Kuneše, kterou uvedlo uskupení 420PEOPLE v Divadle Archa pod názvem Wind up. Václav Kuneš se zaměřil primárně na vnitřní pochody toho, čemu sám říká werichovsky napnelismus, onoho niterného prožívání napětí, které je vyvoláno ať už současným stavem věcí či vzpomínkami na minulost. Spolu s tanečníky tak zprostředkoval divákům zážitek, se kterým mají vlastní tělesnou zkušenost, a podařilo se mu jim tyto emoce znovu připomenout, pokud by je náhodou pozapomněli.
Sám se přitom dokázal více odpoutat od Kyliánova odkazu, který byl v jeho předchozích dílech po pohybové stránce stále patrný. Do hry zapojil dávku civilnosti, místy akrobacii a odhalil doposud utajovanou polohu – decentní humor. Šestici tanečníků (Zuzana Herényiová,Václav Kuneš, Jussi Nousiainen, Nataša Novotná, Milan Odstrčil, Alexandr Volný) stavěl do absurdních situací, nechal repetitivně naskakovat na palety a přemýšlet, zda to, co právě udělali, mělo smysl. Vnitřní rozpínání, napružení pomalu až k prasknutí bylo rozpracováno v několika duetech, z nichž nejpestřejší škálu emocí a vztahů znázornila Nataša Novotná s Jussi Nousiainenem.
Zvolený koncept umocňovala i hudba Amose Ben-Tala, se kterým Kuneš spolupracoval již v choreografii Reen. Neúprosné tikání hodin krájelo vymezený čas, mechanismus strojku se odrážel i kontrastoval s pohybovými akcemi interpretů. Jako dříve bylo zakomponováno i mluvené slovo.
Oku lahodilo i výtvarné zpracování prostoru, který byl zaplněn dřevěnými paletami Českých drah, které chvíli sloužily jako promítací plátno, chvíli plnily účel sedátka, chvíli padaly jako domino. Divák marně hledal užší souvislost se zvoleným tématem. Václav Kuneš v následující diskusi přiznal, že se jedná o vizuálně zajímavý materiál, se kterým ho již dlouho lákalo pracovat. Proč ne?
Za vším tím ale silně pokulhávalo řešení kostýmů. Tanečníci měli na sobě sportovní kalhoty z funkčního materiálu, díky kterým připomínali spíše partu výletníků, která se chystá vystoupat na vrchol Sněžky. A to je škoda. Soubor, který bezesporu patří ke špičce české taneční scény, by neměl na tento komponent představení rezignovat, neboť stále platí to, co zpíval už právě Jan Werich: „Je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka…“
Večer byl zakončen úryvkem z Kyliánova díla 27’52, který byl v roce 2002 vytvořen pro Nederlands Dans Theater II. Záhadný název jednoduše odpovídá délce celého kusu. Nataša Novotná a Václav Kuneš se jako interpreti a tehdy ještě jako členové NDT poprvé představili v roce 2004. Od českých diváků sklidili ovace za duet pojmenovaný analogicky 14’20 již při představení věnovanému oslavě 20. výročí Kyliánovy videotéky v Praze, které proběhlo koncem listopadu 2011 na Nové scéně. V Divadle Archa si úspěch zopakovali. Vzhledem k tamnímu uspořádání jeviště a hlediště, které zmenšuje vzdálenost mezi účinkujícím a divákem, dokázali interpreti vyvolat ještě silnější zážitek.
27’52 (14’20) je parádní ukázkou Kyliánovy muzikality. Jednotlivé tóny a impulsy hudby Dirka Haubricha, dvorního skladatele Jiřího Kyliána, se odrážejí v tanečním pohybu do nejmenších nuancí, ať už bezprostředně či se zpožděním. Dílo je tak velmi vrstevnaté, bohaté, pestré a přitom kompaktní. Fenomenální je úvodní nástup Nataši Novotné. Její tělo v rychlém sledu jakoby bez vlastní vůle reaguje na nekonečný počet impulsů, které dostává zvenčí. Pružnost, energetický výboj střídaný naprostým soustředěním a balancem. Dokonalá sehranost obou interpretů, nádherný duet zakončený skrytím osamocených těl pod baletizol. Potěcha pro oko přirovnatelná k tanečnímu orgasmu…
Recenze je psána z premiéry ze dne 13. května 2012, Divadlo Archa.
Foto z představení: Pavel HejnýWind up
Choreografie: Václav Kuneš
Hudba: Amos Ben-Tal
Scéna: Václav Kuneš
Světelný design: Jan Mlčoch
Kostýmy: Václav Kuneš
Interpretace: Zuzana Herényiová,Václav Kuneš,Jussi Nousiainen, Nataša Novotná, Milan Odstrčil, Alexandr Volný
Premiéra: 13. 5. 2012 14’20
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Dirk Haubrich
Scéna: Jiří Kylián
Světelný design: Kees Tjebbes
Kostýmy: Joke Visser
Interpretace: Nataša Novotná, Václav Kuneš
Premiéra: 2002
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace