Jedním ze závěrečných bodů programu Tance Praha 2020 bylo uvedení premiéry choreografie Sashy Waltz v nastudování studentů pátého a šestého ročníku konzervatoře Duncan Centre. Jiří Bartovanec, člen tanečního souboru Sashy Waltz & Guests, jim za pouhých několik dní předal velmi fyzicky i psychicky náročnou choreografii Kreatur. Dílo poukazuje v různých střizích na divnost současné společnosti, na člověka a jeho tělo, na vztahy mezi muži i ženami, na fungování člověka v osamění i v komunitách. V pohybech tanečníků se odrážejí esence, jako je moc, síla, dominance, slabost, kontrola, podmanění, pomoc.
První pasáž vypovídá o síle komunity i jednotlivce, tanečníci jsou oděni jen do tělového spodního prádla, horní část je nahá, dívky se lehce ukrývají do svých zvednutých paží ve výši hrudníku. V tělech střídavě probíjí elektřina – alespoň to evokují jejich pohyby, interpreti drží pospolu, aby se od sebe vzápětí odvrátili a spojili se s někým jiným. Tanečníci neustále přicházejí a zase odcházejí. Mumraj na jevišti přináší napětí, zvláště když někdo prožívá emoční záchvat či zklidňující fázi.
Skrze tanečníky doléhá na diváky jistý nepokoj. V určitý okamžik se do děje dostávají i dlouhé průhledné plastové pláty, za kterými je tělo tanečníků rozostřené a zmnohonásobené, což náramně zapadá do celkové nálady. První část končí bravurním sólem jednoho z mužů, který právě za tímto plátem i mimo něj prožívá se svým tělem velmi silné emoce. Jeho výrazné pohyby těla a určité napětí je jen podtrhují. Jeho výpověď zní děsivě.
Světelným předělem začíná další část s černě oděnými tanečníky, kteří nejdříve fungují v komunitách, poté v menších skupinách – toho využije zlá moc, černý tvor s bodlinami na hrudi a na zádech. Záměrně si vybírá ženy a ty probodává svými ostny, tančí s nimi, znásilňuje je, objímá... Největším překvapením však je, že se pod maskou tohoto tvora skrývá žena. Takových menších i větších překvapení se v Kreatur odehrává hodně.
Každá postava je velmi detailně propracovaná, každá představuje nějaký charakter, každá vypráví svůj příběh, každá si prožije kus svého sólového přesvědčivého niterního sdělení; právě tím se vrývají pod divákovu kůži, až chvílemi přestane dýchat. V originále jsou užity i velmi netradiční kostýmy (zde jen obyčejné černé kalhotky a podprsenka) a důležitá jsou i barevná světla, která v tomto nastudování nehrála zásadní roli. Ovšem kontrast barvy kůže a černé zachován zůstal. V pražském uvedení nebyly použity ani schody, které jsou rovněž součástí originálu.
Studenti Duncan Centra však nabídli naprosto kvalitní zážitek. Diváky přesvědčili svojí opravdovostí, možná i pokorou k dílu samotnému, protože se úkolu zhostili s maximální poctivostí a zatančili tak, že mrazí. Občas je na nich vidět jistá jevištní nezkušenost a sem tam drobná zaváhání, ale v celkovém kontextu a výsledku se jedná o velmi kvalitní provedení. Většina tanečníků má velký talent a tato zkušenost jim jistě pomůže v ukotvení se v profesionálním světě současného tance. Doufám, že se dočkáme ještě několika repríz. Byla by velká škoda, kdyby si tento zážitek nemohli prožít i další diváci.
Psáno z premiéry 26. června 2020, divadlo Ponec.
Kreatur
Choreografie: Sasha Waltz
Nastudování: Jiří Bartovanec
Asistenti nastudování: Dora Sulženko Hoštová, Jan Razima
Hudba: Soundwalk Collective
Kostýmy: Iris Van Herpen
Světla: Michal Hór Horáček
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 5x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?