KoresponDance a žďárské žáby v hrnci

Většina našich čtenářů už tuší, že když si Marie Kinsky něco umane, vloží do toho veškerou svou energii a vytrvalost. Její víra a houževnatost si zvykla překonávat překážky i omyly a právě neustálý pohon vpřed a nakažlivý optimismus dostaly i malý regionální festival ve Žďáru nad Sázavou na špičku festivalového klání v současném tanečním umění. Aniž by si to místní plně uvědomovali, nasáli za těch deset let do své každodennosti snad více taneční kultury na hlavu než obyvatelé pražské metropole. Během návštěvy desáté jubilejní sezony jsem měla neodvratný pocit, že KoresponDance je uvařil jako žáby v hrnci a žďárský zámek si dnes bez ozvěn současného tance dovede představit jen málokterý měšťan.

31. 7. 2022 recenze

Žďár nad Sázavou. Zdroj: Archiv KoresponDance.

Autor Lucie Hayashi

Desátý ročník festivalu se zaměřil na kontrast materialismu a přírodních živlů. Přinesl tak divákům, ale i samotným umělcům mnoho neobvyklých výzev. Pozornost od hotových show prodávaných jako zboží přenesl na proces tvorby, komunikace, vzniku, přenosu a zážitku. Na festivalu jsem kupodivu mnohem více vnímala sama sebe jako diváka než performanci jako objekt, který pozoruji a zkoumám. Do popředí vystupovaly veličiny vztahu, napojení se, dialogu. Velkou zásluhu na tom měly netradiční prostory, v nichž se představení konala a v nichž povětšinou panoval pocit svobody a volby – od výběru inscenace, sledovací pozice, možnosti přijít později nebo odejít dříve, po výběr prázdninového dress code. Právě pocit, že je na každém z nás, jak si festival užije, poskytoval tu pravou festivalovou atmosféru, v níž se mohlo stát cokoli nepředvídatelného.

Voda, dřevo, kov

Festival oficiálně zahájil Cirque Inextremiste haldou dřevěných fošen, kterou artistka za pomoci diváků přetvořila v magický kolotoč. Otázka sounáležitosti, spolupráce a důvěry napříč věkovými i sociálními rozdíly odstartovala čtyři dny společného bytí tím správným směrem.

Téma výroby a strohé fyzické práce objalo i prostory výrobny klíčů TOKOZ v těsném sousedství zámku. Australan James Batchelor zde připravil se zaměstnankyněmi továrny pohybovou inscenaci Metasystémy, akcentující monotónní diktát výroby, z něhož se lidstvo (a tím spíše umělci) marně snaží vymanit. Uhrančivé synchronní přesunování těžkých cihel narušovaly tiché protesty žen, které upomínaly na emoce dělnic, jejich sny a touhy i smíření s vlastním osudem. Do továrny umístil jednu ze svých site-specific show také soubor Bollwerk, který postupně během tří dní roztančil přilehlý svah pod Zelenou horou (Downhill), komín TOKOZu (Downtown) i vodní nádrž (Downriver), a více než úžas nad uměním probudil v publiku chuť ke kontemplaci o symbolice i významu jednotlivých míst pro městskou paměť. O respektu k materiálu, který lidstvo za pomoci přírody vyrábí a užívá, a jeho vnitřní síle, připravil hodinovou produkci Materia italský umělec Andrea Salustri. Co všechno dokáže o koloběhu života vyprávět polystyrén a několik ventilátorů? Precizní a koncentrovaná práce s objektem za pomoci základní mechaniky a fyziky, s očekáváním a úžasem publika, lidskou fantazií a hravostí – to vše způsobilo nevšední zážitek, který dlouho rezonoval v hlavách diváků.

Nevšední spojení

Jak jsem již psala výše, KoresponDance představuje především každoroční výzvu pro diváky i umělce, jak nahlížet na pohybové umění z neobvyklého úhlu, doslova „out of the box“. Komunitní projekty zapojující nejmenší děti nebo seniory nebyly ani letos výjimkou. Festival navazoval na tvořivý kemp, který ve Žďáru SE.S.TA pořádá, a tak nebyla o zástupce nejmladší generace na všech akcích nouze. A nedělní prezentace výsledků projektu Škola tančí potvrdila, že v tomto trendu chtějí i nadále obyvatelé města jednoznačně pokračovat, zvláště ti nezletilí. Izraelka Galit Liss naopak roztančila vysočinské babičky, které spontánně dojaly svou touhou vyprávět své příběhy, přání i sny, třeba beze slov a tancem.

Nevšední spojení provázelo také zdobnou kupoli oválného sálu v prelatuře zámku, pod níž se zjevovali ve svých zakletích Markéta Stránská a Jean Gaudin. Inscenace Or to be… akcentovala sílu lidského ducha překonat zdánlivě nepřekonatelné překážky, které nám život hází do cesty. Hledání cesty, východu, klidu, spřízněné duše nebo jen místa k žití je vlastně jen hledáním radosti a štěstí a největším motorem našeho života. Poslání, že bychom to nikdy neměli vzdát, se odráželo od barokních fresek a nabízelo mnoho otázek i odpovědí, dle toho, kam se komu mysl při poetických živých obrazech zatoulala.

Jednou z největších výzev pro umělce i diváky nakonec ale představovalo dění na malém jevišti uprostřed pilátského amfiteátru. Energická show OMMA afrických tanečníků musela být před finálem přerušena kvůli padající rose a nebezpečné vlhkosti baletizolu, což ve spojení s extrémním nasazením osmi polonahých mužů představovalo hrozbu. Na stejné scéně se uskutečnila i žonglérská show Runners uskupení Hippana.Malata, což ji zpřístupnilo širší veřejnosti, nebýt nečekané zimy a vlhkosti, která na sedadlech v nočních hodinách udržela již jen otrlé diváky. Nešťastnou volbou se ale stalo použití tohoto prostoru pro intimní Treatment of Remembering českého uskupení PocketArt. Inscenace apelující na spojení s přírodou, která vyžaduje koncentraci na choreografickou kresbu, působila v bílé scénografii na uměle vybudovaném pódiu uprostřed překrásného parku naprosto nepatřičně. Apely „představte si, že cítíte závan větru“ se v odpoledním vánku u přehrady míjely účinkem, umělé květiny i bílý svah na černém baletizolu účinkovaly v okolí rozkvetlých luk úsměvně a zvuk z reproduktorů se mísil se štěbetáním dětí a ptáků. Inscenace, která už několikrát dokázala svoji funkčnost v různých prostředích (například na travnatém svahu v rámci Plic Žizkova nebo v prostředí ostravské fabriky během Move Ostrava) zde najednou ztratila své kouzlo. Přitom stačilo jen lépe komunikovat s organizátory potřeby a náboj inscenace.

Také spojení barokní vokální hudby a street dance nezažil Žďár poprvé. Sbor Cantu Gaudemus, který vzešel ze členů známého Žďáráčku, a rakouský pěvecký sbor Landesjugendchor Niederösterreich rozezněly kantátami J. S. Bacha, J. D. Zelenky a H. L. Hasslera společně každé zámecké nádvoří za doprovodu street dance tanečníků z Čech i Rakous (Olivia Mitterhuemer , Ramona Peter, Davee D). Dnes už tento specifický hudební doprovod k break dance trikům nepřijde mládeži z Vysočiny nijak podivný. KoresponDance zkrátka postupně, pomalu a podprahově mění vztah místních k múzickému umění. Když vidím, kam až za tu dekádu vyrostl, nezbývá mi, než si přát: Kéž by mělo každé okresní město takový KoresponDance!

Psáno z festivalu KoresponDance, 14. – 17. července 2022, Žďár nad Sázavou.

Cirque Inextremiste: Damoclès
Koncept: Yann Ecauvre
Hrají: Delphine Dupin
Šéf techniky: Fabrice Dominici
Produkce: Jérôme Souchet

James Batchelor & Collaborators: Metasystems
Choreografie: James Batchelor
Asistent choreografie: Jacqueline Trapp

Bollwerk: DOWNHILL, DOWNTOWN, DOWNRIVER
Choreografie: Andrea Boll
Tanečníci: Andrea Boll, Chris de Feyter, Emeric Rabot, Dina Sennhauser
Hudba: Alex Zampini, Simeon ten Holt a.o.

MATERIA
Tvorba a provedení: Andrea Salustri
Světelný design & technická režie: Michele Piazzi
Technický tým: Andrea Parolin, Andreas Harder
Zvuk: Federico Coderoni
Originální hudba: Ah! Kosmos, Federico Coderoni

... Or to Be
Námět, choreografie, interpretace: Jean Gaudin a Markéta Stránská
Světelný design: Zuzana Režná
Kostýmy: Tereza Vašíčková, Monika Urbášková
Hudba: Matěj Kotouček
Scénografie: Jean Gaudin, Zuzana Režná
Grafický design: Tomáš Bárta

OMMA
Choreografie a kostýmy: Josef Nadj
Umělecká spolupráce: Ivan Fatjo
Světelný design: Rémi Nicolas
Hudba: Tatsu Aoki & Malachi Favors Maghostut, Peter Brötzmann & Han Bennink,
Eureka Brass Band, Jigsaw, Lucas Niggli, Peter Vogel
Technika: Sylvain Blocquaux
Zvuk: Pierre Carré & Steven Le Corre & Ivan Fatjo in rotation

I’M HERE 1
Koncept a choreografie: Galit Liss
Asistent choreografie: Orit Gross
Tvorba a účinkující: ženy z Vysočiny a Izraele
Produkce a koordinace: Alina Feldman, Eva Dryjová
Spolupráce: Senior point Jihlava, Knihovna Žďár nad Sázavou, Gila

RUNNERS
Autorský tým: Alex Allison, Jonas Schiffauer
Performeři: Alex Allison, Jonas Schiffauer, Moisés Mas García
Autor hudby a zvukové aranžmá: Moisés Mas García
Dramaturgie a choreografická spolupráce: Benjamin Richter, Darragh Mc Loughlin, Anna
Katharina Andrees, Marie Lena Kaiser
Scénografie: Alex Allison, Jonas Schiffauer, Moisés Mas García
Kostýmy: Liora Epstein

Treatment of Remembering
Produkce: POCKetART z.s.
Koncept: Johana Pocková
Režie: Sabina Bočková, Johana Pocková
Tvorba, interpretace: Sabina Bočková, Johana Pocková, Inga Zotova-Mikshina / Barbora Rokoszová
Hudba: Lukáš Palán
Sound design: Jakub Štourač
Scénografie: Denisa Švachová
Světelný design: Michal Horáček
Dramaturgická konzultace: Petra Hauerová

Streets of Žďár
Umělecký vedoucí: Yan Raballand (FR)
Choreografie, tanec: Olivia Mitterhuemer (AT), Ramona Peter (AT), Davee D (CZ),
Zpěv | (AT): Landesjugendchor Niederösterreich: Jana Zimmermann, Johanna Lipp, Edina Szigeti, Hannah Leonardelli, Magdalena Eichler, Mara-Maria Hauzinger, Tabea Kletzer, Sofia Berrini, Benjamin Dluhos, Daniel Holmes, Yunjae Lee, Xaver Leibnitz, Mark Tullao
Zpěv | (CZ): Cantu Gaudemus: Maxim Augusta, Barbora Cočevová, Kateřina Čtveráková, Eliška Formánková, Tadeáš Hansl, Karolína Mičková, Kristýna Růžičková, Martin Říčan, Hana Svobodová, Bartoloměj Tichý, Anna Zapletalová
Vedoucí sboru: Daniel Erazo (AT), Martin Říčan (CZ)
Pěvecké konzultace: Petra Kynclová
Produkce: Lucia Šimášková
Asistent režie a produkce: Bohdana Sýkorová
Hudba: J.D. Zelenka, H. L. Haßler, J.S. Bach