Konverzace Nicole Beutler s Lucindou Childs
Festival Tanec Praha letos poskytl nevšední pohled na dílo významné představitelky americké postmoderny, choreografky a tanečnice Lucindy Childs. Její dvě choreografie ze 70. let Radial Courses a Interior Drama inspirovaly současnou choreografku působící v Nizozemí, Nicole Beutler, která se rozhodla dále pracovat s původními díly a prezentovat je jako svůj rozhovor se slavnou choreografkou, známou ze skupiny Judson Dance Theatre. Součástí jejich provedení v Praze byla také přednáška o Lucindě Childs věnovaná studentům a po představení i její filmový portrét.
Pro Lucindu Childs je typický minimalismus, se kterým přistupuje k pohybovému materiálu. Kombinuje jednoduché, repetitivní sekvence pohybů, které skládá do fascinujících struktur. Je to tanec jako pohyb těla, přirozená chůze, poskoky, jednoduché otáčení. Velice důležitý je čas a rytmus, který klade na tanečníky vysoké nároky. Obě choreografie, které si Nicole Beutler vybrala, byly původně prováděny bez hudebního doprovodu, na ticho. První z nich, Radial Courses, je z větší části doprovázena zvukem kroků čtveřice tanečníků, kteří v sevřené skupince neustále opisují kruh kolem jeviště. Jsou obklopeni diváky, kteří během tohoto kusu nesedí v hledišti, ale volně obklopují celý prostor jeviště, povětšinou ve stoje. Dodává mu to na civilnosti a atmosféře. Dvě ženy a dva muži donekonečna chodí v kruhu, aby se čas od času jednotlivec nebo dvojice odpojila několika přesnými poskoky. Celou dobu tanečníci musí stále počítat, jejich chůze bez zastavení pulzuje pořád v jednom rytmu. S narůstajícím časem stoupá i naše fascinace drahami a kombinacemi jednotlivých tanečníků, kteří zachovávají naprosto minimalistický krouživý pohyb po prostoru, zanechávajíce však dojem velmi komplexní struktury.
V druhé části večera pětice tanečníků již frontálně atakuje diváky v hledišti pohybovým minimalismem choreografie Interior Drama. Narozdíl od původní 
verze na ticho zde má zásadní podíl nově dokomponovaná hudba Garyho Sheperda, která působí, jako by s choreografií již vznikala. První tanečnice suše oznamuje do mikrofonu „Part One“ a začíná tančit první část, které opět dominuje sekvence jen několika pohybů, poskoků a otáček, které jsou prostorově a časově rozvíjeny postupně všemi pěti tanečníky. Je to naprosto fascinující pohled a intenzivní zážitek, dosažený minimálními prostředky, které ale stojí tanečníky nesmírné úsilí, a to nejen fyzické, ale i duševní. Dráhy a opakující se motivy vyžadují naprostou soustředěnost i výdrž. Tanečnice ohlásí druhou i třetí část a navrací se do až meditativního pulsu skupiny, jejíž počínání akcentuje i určuje hudba a rytmus tanečníků.
Nicole Beutler svým pohledem na choreografie Lucindy Childs ukazuje na fascinující komplexnost a vnitřní drama tanečníků, kteří ač vězni struktury, rytmu a drah, nacházejí svobodu a sílu ve skupině a přinášejí nevšední zážitek.
Dialogue with Lucinda
Koncept a choreografie: Nicole BeutlerNa motivy původních děl americké choreografky Lucindy Childs Radial Courses (1976) a Interior Drama (1977)
Hudba: Gary Shepherd (klavír: Aleks Gruijc)
Light design: Minna Tiikkainen
Umělecká asistence: Ty Boomershine, Bojana Mladenovic
Repetice: Irene van Geest
Kostýmy: Jessica Helbach
Technika: Martin Kaffarnik
Grafika: Connie Najman
Tančí: Hillary Blake Firestone, Naiara Mendioroz, Goran Turnsek, Ty Boomershine, Marjolein Vogels Foto: Anja Beutler
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace