Knitting Peace se v Praze představil již v roce 2013, rok předtím v náznacích v rámci společného projektu, kabaretu Lacrimae. Tři zúčastněné soubory Cirk La Putyka, Cirkus Cirkör a Cahin-Caha se pod vedením svých principálů (Rostislav Novák ml., Tilde Björfors a Daniel Gulko) podílely na vzniku unikátního a neopakovatelného seriálu prezentací. Ze vzpomínek na tehdejší podobu švédského představení se vynořují chladné odstíny, vlna a klubka, akrobacie v lanoví a pocit melancholie, i když již tenkrát zněly ze scény podmanivé housle. Současné představení tematicky rezonuje především s válečným dneškem, ke kterému odkazují mnohá symbolická gesta, svazovaná i páraná příze a manipulace s pletenými figurkami.
Jde o vizuálně atraktivní, poeticky křehké a virtuózní akrobacií propletené dílo. Jednotlivé inscenační složky se navzájem tak podporují, jako by tkaly jednolitý gobelín o naději. Každý z artistů dostal na ploše zhruba osmdesáti minut sólovou i skupinovou příležitost zazářit hned v několika disciplínách. V paletě dovedností se například objevilo balancování na stálkách, které se nacházely ve výšce na visuté plošině (Aino Ihanainen), nebo na ohromném klubku, tamtéž byla situována i párová handstand choreografie. Prostor vysoko nad zemí byl snad využíván mnohem frekventovaněji, neboť na důmyslném závěsném systému na mobilní točně visela síť se zabudovanou hrazdou (Tiziana Prota), později lana (Nathalie Bertholio excelovala i se cyr wheel), klubka s otvorem pro člověka či svázaný žebřík. Jedním z triumfů večera se však stalo provazochodectví. Ačkoli účinkující působili jako sehraný tým a byla z nich cítit hluboká vzájemnost, jeviště postupně opanoval Alexander Weibel Weibel. Udivoval a ohromoval. Nejenže s přehledem předvedl mnohé způsoby přechodu po prověšeném i napnutém laně, dokázal na něm i další, až neuvěřitelné triky, jako je například stojka nebo pohyb na jednokolce s rukama oddanýma hře na housle. Hudební i pohybový virtuos dokázal téměř okamžitě navázat bezprostřední kontakt s publikem, sdílel s ním obavy a narůstající napětí, pak uvolněnou radost z vydařeného čísla. Jeho výkony rámovaly celek i samotné kapitoly, některé dokonce vygradovaly natolik, že několikrát navodily pocit grandiózního finále a sál strhly v bouřlivý aplaus.
Výtvarné vyladění barevných tónů ve všech rovinách, od nejtenčí nitky po kostýmy a husté sítě, i podpůrný light design s využitím mlhy, to vše navozovalo fantaskní svět vzdálený realitě, a přitom se v mnoha motivech zrcadlila touha po jednotě a podpoře, reálná prosba doby. Originální momenty vznikaly především spojením vybraného materiálu, atypického scénického objektu a lidské spolupráce. Například akt ručního pletení sítě nad hlavami akrobatů tísnících se v kleci mi připomínal klesání vězeňské mříže. Nejsilněji jsem však touhu po svobodě cítila ze snahy artistky v rudých šatech a těžkých černých botách (Tiziana Prota), která stoupala po žebříku zpevněném po bocích jen lanky, jež byly párány a příčky padaly na zem. Všemu pak vévodila živá hudba na strunné nástroje mixovaná s elektronickou a hlas Samuela „LoopTok“ Anderssona. Show doprovázel z centrálního pevného bodu, umístěného jak jinak než nad jevištěm. Nezřídka se k němu připojovali i velmi dobře hudebně vybavení akrobaté.
Knitting Peace je v rámci letošního programu Letní Letné skvělým rodinným představením, které splňuje očekávání a nabízí náročné cirkusové triky, ale nevzdává se ani obsahu a vyleštěné vizuality. Mezinárodní obsazení – v představení účinkují artisté z Itálie, Norska, Finska, Francie, Španělska – dělá v Praze největšímu švédskému cirkusu velmi dobré jméno.
Psáno z festivalu Letní Letná, který se koná v Praze od 11. do 31. srpna 2022.
Knitting Peace
Režie: Tilde Björfors
Obsazení: Aino Ihanainen, Alexander Weibel Weibel, Mikael Kristiansen, Nathalie Bertholio, Tiziana Prota
Hudba živě: Samuel „LoopTok“ Andersson
Scéna: Fanny Senocq, Tilde Björfors, Stefan „Drake“ Karlström, Joel Jedström
Pletená scéna a kostýmy: Aino Ihanainen
Kostýmy: Anna Bonnevier
Make-up: Helena Andersson
Světla: Ulf Englund
Choreografický a umělecký poradce: Cilla Roos
Rekvizity: Tomas Helsing
Technická koordinace a stavba: Joel Jedström
Stavba: Ulf „Poly“ Nylin
Asistentka režie: Maria Wallin
Asistent světla: Fredrik Ekström
Producentka: Camilla Hammarström
Technický producent: Fredrik „Fefe“ Deijfen
Hlavní rigger / jevištní technik: Matt Horton
Technika: Fredrik Ekström, Joel Jedström, Ingrid Stensson
Asistentka produkce: Emma Therkelson
Marketing: Henrik Sundin
Touring: Anna Nerman Sylla
Vedoucí produkce: Lena Kjellander Stockhaus
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 1x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace