Když primabalerína končí
Daria Klimentová se v letošní sezoně rozhodla ukončit svou mnohaletou úspěšnou taneční kariéru. V domovském souboru English National Ballet ji čekají poslední tři představení Romea a Julie a svůj odchod ze scény přijela připomenout také do Státní opery Praha. Právě do tohoto divadla Daria Klimentová přilétala hostovat v Giselle a Labutím jezeru. Do Národního divadla zase několikrát přivezla své zahraniční kolegy a představila se v Gala, dokonce si zde zatančila své v pořadí tisící vystoupení a zcela okouzlila, když hostovala jako Sphinx ve stejnojmenném baletu Glena Tetleyho. Tato křehká balerína má v sobě velkou jiskru, a jak sama přiznala na setkání s novináři několik dní před očekávaným představením, vzhůru jí pomáhaly také její ambice, když nechtěla zůstávat v obsazení rolí jen „jako ta druhá“.
Sehraná dvojice
Daria Klimentová začínala po absolutoriu na pražské Taneční konzervatoři v souboru ND Praha, zde získala na tehdejší poměry vbrzku sólovou smlouvu, ale její cesta pak dále vedla do Kapského města a od roku 1996 působí jako principal dancer v English National Ballet v Londýně. Ti, kdo tuto baletní divu obdivují, snad měli štěstí a sehnali lístky do vyprodané Státní opery na večer Děkuji. Balet Národního divadla totiž připravil produkci, v níž se Daria Klimentová představila ve třech pas de deux, program pak doplňovaly duety a variace na klasické i neoklasické téma, výjimku tvořila současná choreografie Viktora Konvalinky Just Solo, v níž si také sám tvůrce své náročné vazby s přehledem zatančil.
Hned v úvodu vstoupila Daria Klimentová na scénu jako zranitelná Odetta, tedy v roli, která ji v její kariéře stále doprovází a jež je pro každou tanečnici asi naplněním snu. Díky své křehkosti je Klimentová pro svého partnera bytostí, která se lehce přenáší a je radost s ní pracovat, jak také přiznal Vadim Muntagirov, dnes principal dancer v Royal Ballet London. Ten před třemi lety dostal roli Alberta v Giselle, kde Klimentová tančila hlavní roli. Ta byla zprvu nešťastná a říkala si: „…vždyť je o tolik let mladší“, plakala, ale nakonec nechala věci plynout, což se vyplatilo. Vedle Muntagirova dostala další impulz pro svou práci, a jak dodává: „…když vidím, jak Vadim lehce skáče a točí, řeknu si, proč bych to také nezvládla.“ Jako dvojice jsou sehraní, sluší jim to spolu a obavy baleríny ohledně věkového rozdílu se ukázaly jako zbytečné.
Další plány? To se ještě uvidí…
Během večera vystoupili dále v Pas de deux ze Šípkové Růženky Nikola Márová a Michal Štípa. Větší část souboru poté zatančila část z Balanchinových Theme and Variations, ale jak se opět ukázalo, tento Balanchinův kus je stále nad jeho síly – sboru ani Alině Nanuové a hostujícímu Adamu Zvonařovi (demisólista Bayerisches Staatsballet v Mnichově) se nedařilo samozřejmě zvládnout všechny náročné vazby, interpretace postrádala propracované nuance balanchinovské originální „textury“. Bohužel ani ukázky z klasických baletů neměly dokonalou formu, lehkost, jistotu a bezchybnost, která by se od souboru ND Praha dala očekávat. Balkonovou scénu z Romea a Julie Petra Zusky pak provedli procítěně Marta Drastíková a Ondřej Vinklát.
Vybraná čísla hostujícího páru pro pražské vystoupení sázela na partnerskou jistotu v mnohočetných piruetách, v náročných zvedacích pózách, na šarm a um nejen hostující hvězdy, ale také na Muntagirovu lehkost a technickou bravuru. Obdivuhodná byla souhra u nepříliš frekventovaného Jeskynního pas de deux z baletu Korzár, kde se tanečnice dostává do velké výšky a partner ji hravě přenášel po jevišti. V závěrečně suitě z Dona Quijota Muntagirov vystřihl sólo s vysokými skoky, rotační jistotou a mladistvým šarmem. Klimentová si pak s chutí zatančila variaci své oblíbené Kitri. Do závěrečného defilé variací se zapojili také tanečníci baletního souboru Národního divadla i studentka Taneční konzervatoře Anna Herrmannová ve variaci Amora. O finálních třicet dva fouettés v hudebně rozdrobené části z Dona Quijota se poté podělily tři tanečnice – Magdaléna Matějková, Alina Nanuová a mladičká Anna Herrmannová.
Daria Klimentová chtěla dát prostor svým mladším kolegům a nechtěla přepínat síly. Jak sama uvedla na krátké tiskové konferenci: „…je mi třiačtyřicet, rozhodla jsem se skončit, bolí mě celé tělo.“ (Škoda, že se nešlo rozloučit s českým publikem třeba „jen“ druhým jednáním v Giselle.)
Tato útlá tanečnice má za sebou hvězdnou, obdivuhodnou kariéru, a proto jí přináleží standing ovation, při němž diváci ve Státní opeře vzdávali hold jejímu uměleckému vrcholu, kterého ve své kariéře dosáhla. Dariu Klimentovou ještě čekají v létě nějaká Gala – a pak? To se ještě uvidí, nechce své plány zatím prozrazovat. Tak se nechme překvapit…
Psáno z představení 15. května 2014, Státní opera Praha.
Daria Klimentová: Děkuji!
Pas de deux – Labutí jezero
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: Marius Petipa, Lev Ivanov, Hana Vláčilová, Pavel Ďumbala
Pas de deux – Šípková RůženkaHudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: Javier Torres Just Solo
Hudba: Seat (People Get Ready)
Choreografie: Viktor Konvalinka
Theme and Variations (suita)
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: George Balanchine
Jeskynní pas de deux – Korzár
Hudba: Adolphe Charles Adam
Choreografie: Anna-Marie Holmes podle Maria Petipy a Konstantina Sergejeva Balkonové pas de deus – Romeo a Julie
Hudba: Sergej Prokofjev
Choreografie: Petr Zuska
Scéna: Jan Dušek
Don Quijote (suita)
Hudba: Ludwig Minkus
Choreografie: Jaroslav Slavický, Kateřina Slavická, Hana Vláčilová podle Maria Petipy a Alexandra Gorského
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu