Kdo? Peeping Tom. Co? 32 Rue Vandenbranden
Belgický soubor Peeping Tom přivezl na festival Tanec Praha unikátní představení nazvané 32 Rue Vandenbranden. Co se pod těmito názvy skrývá, vysvětlila čtenářům za tým tvůrců jedna z choreografek Gabriela Carrizo.
Jak vznikne v Bruselu soubor jménem Peeping Tom? Dali jsme se dohromady s přáteli z tanečních aktivit v Bruselu a vytvořili jsme taneční představení Caravana a zaujalo nás, jak se lidé dívali okny atd., což jsme použili pro jméno skupiny. A zároveň tento název odráží způsob, jakým pohlížíme na lidi, na jejich intimity, jako voyeři, na příběhy, které skrývají, a ty poté znova oživujeme na jevišti. Váš soubor tvoří šest performerů různých národností – jak to ovlivňuje práci ve skupině?
Je to velmi obohacující a inspirativní, každý přinese něco, já sama jsem například z Argentiny, v představení uvidíte také dva Korejce, každý z nás má jiné kořeny a čerpá z jiných tradic – vzájemně se tím ale značně obohacujeme. Co se skrývá pod adresou 32 Rue Vandenbranden?
Naše předchozí choreografická trilogie v domě Le Jardin, Le Salon, Le Sous Sol se odehrávala totiž právě v tomto domě, takže při dalším díle jsme se rozhodli, že půjdeme ven a podíváme se na komunitu lidí celé ulice a její vnitřní život a styk s vnějším světem. Na adrese žijí mladí lidé, sousedé, jejichž soukromí proniká ven z domů a tvoří uzavřenou komunitu. Všichni něco hledají, ale neví co a utápí se v malém prostoru. Vy zmiňujete inspiraci tématem Balady o Narajamě – jak souvisí problematika stárnutí v Japonsku s komunitou mladých tápajících lidí?
Jde o ten psychologický podtext – chtěli jsme ukázat, jak se chová komunita ve velmi těžkých podmínkách a v konfrontaci s vnějším elementem, což je jeden z charakterů v představení, outsider, který se snaží dostat do komunity. Máte v týmu také jednu zpěvačku, jak její přítomnost ovlivňuje představení? Jak jste vybírali hudební doprovod?
Tím, že s námi Eurydike de Beul pracuje již od začátku představení (je jednou z postav příběhu), jsme mohli zkoušet různé doprovody a hudební efekty, které by podtrhly atmosféru, jež jsme chtěli vyjádřit. Samozřejmě více než polovina nahrá
vek nakonec skončila v koši, ale tak to u tvůrčího procesu prostě bývá.
Myslíte si, že je toto téma globální? Máte zkušenosti s jeho uváděním v cizině od premiéry v roce 2009?Ano, poslední dobou hodně cestujeme a podle reakcí diváků je vidět, že v každé zemi ta zkušenost je, samozřejmě záleží na individuální představivosti jedince a jeho ztotožnění se s příběhem, nakolik jej prostoupí. I když je jasné, že každý nemůže rozumět všemu, co možná chceme vyjádřit, linie příběhu je víceméně jednoduchá a snad i snadno pochopitelná. Používáme na jevišti mluvené slovo, ale nemůžeme jej vždy přeložit, je to pouze v angličtině. Ale spíše chceme, aby divák sledoval obrázky, aby se vžil do scény, jako když otevře obrázkovou knihu. A třeba mu některá z našich postav připomene známý zážitek.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 1x
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze