Karlík a továrna na čokoládu – Svět sladkostí roztančený teenagery

Karlík a továrna na čokoládu (Ondřej Černý, Evelína Varvařovská, Tereza Šnajdrová). Foto: Petr Otta.

Autor Hana Galiová

V předvečer Mezinárodního dne tance se konala v divadle Ponec premiéra projektu Karlík a továrna na čokoládu v režii Moniky Pulišové. Jednalo se o celovečerní představení na motivy známé knihy Ronalda Dahla, kterou možná ještě více proslavilo její filmové zpracování z roku 2005 režírované Timem Burtonem a s charismatickým Johnny Deppem v hlavní roli. Ten, kdo četl knihu nebo viděl film, byl ve výhodě, alespoň co se týká orientace v ději nové produkce souboru DOT504 Junior.

V představení vystupuje 8 mladých tanečnic ve věku 10–14 let. Ty, dle informací v programu, přišly samy s nápadem na realizaci právě tohoto námětu, který jim umělecká šéfka souboru DOT504 Lenka Ottová schválila. Prostředí čokolády, bonbonů a sladkých lákadel bylo a je atraktivní. Jeho potenciál se dá využít v mnoha aspektech, výtvarně například zlaté pompony, které mají tanečnice v jedné části v rukou, evokují staniol, do kterého se balí čokoláda.

Rozhazování bonbonů mezi diváky je na druhou stranu jedním z těch okamžiků, přímo a možná trochu nadbytečně, útočících ve stylu velkých show. Tou však inscenace prezentována jako tanečně divadelní představení není. Na diváka může působit spíše jako taneční kus se zpěvy, okrajově propojený s činohrou.

Role Willyho Wonky se ujal Ondřej Černý. Herec vystupující v několika muzikálech na české divadelní scéně je typově vhodný pro roli neuchopitelného a podivínského majitele továrny na čokoládu, jeho výkon je však chvílemi nejen pěvecky nevyrovnaný, ale také na hranici srozumitelnosti písňových textů. Zpívat s reprodukovaným hudebním doprovodem není snadná disciplína a v této inscenaci to nepatří mezi nejsilnější stránky. Příběh jako takový je znázorněný tancem a doprovázený ilustracemi na stěně v zadní části sálu.  

Dle předlohy najde pět šťastlivců zlatý výherní kupon opravňující jeho majitele k návštěvě továrny na čokoládu. V továrně prochází celá skupina, včetně novinářky a dvou pomocníků Willyho Wonky, různými místnostmi. V každé z nich (a její název je vždy napsán také na zadní stěně) se rozehraje taneční číslo, po němž jedna z protagonistek zmizí a pouze část jejího oděvu zůstává zavěšena jako jakési memento v přední části sálu. Kdo nezná předlohu, není pro něj snadné pochopit, proč se to děje. Počet návštěvníků se postupně zredukuje na poslední dívku, které majitel továrny přislíbí, že se stane jeho nástupkyní.

V čistě tanečních pasážích vystupuje většinou všech osm tanečnic společně. Určité části, kde se daří pohyby synchronizovat a vzájemně na sebe citlivě reagovat, patří mezi nejsilnější okamžiky. Přes některá slabší místa a lehkou dramaturgickou nesoudržnost celého kusu je potřeba vyzdvihnout nasazení a odhodlání mladých tanečnic při jejich pravděpodobně prvním vystoupení v celovečerním díle. Každopádně inscenace tohoto typu, kdy mají nedospělí tanečníci možnost vystoupit ve „velkém představení a velkém divadle“, nepostrádají smysl, motivují je totiž v jejich dalším rozvoji.

Psáno z premiéry 29. dubna 2019, Divadlo Ponec.

Karlík a továrna na čokoládu
Režie, dramaturgie: Monika Pulišová
Choreografie: Lenka Ottová
Pohybová spolupráce: Michaela Hernychová, Věra Ondrašíková
Účinkují: Ondřej Černý a přípravka souboru DOT504 – Junior Dance Company: Natálie Krunclová, Klára Landíková, Klára Smolová, Greta Šabatová, Tereza Šnajdrová, Julie Tlustá, Evelína Varvařovská, Natálie Zabystrzanová 
Původní hudba: Ivan Acher, Martin Konvička
Světelný design: Martin Příhoda
Výtvarník projekce: Michaela Kuříková
Kostýmy: Lucie Červíková
Premiéra: 29. 4. 2019