Vlastní stream začíná netradičně pohledem do kuchyně vznikajícího představení. Vidíme záběry ze zkoušek, práci s nakloněnou plochou, rolující a visící tanečníky, proces otevřenosti, hledání, a také si lépe uvědomíme, jaká síla v pažích a celém těle je potřebná pro všechny akrobatické kousky, které během procesu tvorby vznikaly.
Když se zvedne kovová opona, objeví se před námi velmi minimalistická scénografie. Podlahou a dvěma dřevěnými stěnami uzavřený prostor, stůl, dvě židle a dva tanečníci – muž a žena, každý ponořený do vlastních myšlenek. Muž usíná a svět kolem se proměňuje v sen, plný nevšedních pohledů a zvratů.
Představení jako takové stojí na pomezí performance, nového cirkusu a výtvarné instalace. Je to cirkus, tanec, akrobacie, dětská hra? Je to dávka poezie a metafyziky, která se stává magickým lektvarem jedinečného umělce. Celý „příběh“ můžeme chápat jako konflikt dvou lidí, ale i jako obecnější úvahu nad smyslem životní cesty, která se i přes zlomy a neporozumění vine stále dál a nabízí různé perspektivy pohledu.
Sám Yoann v předmluvě uvádí: „Co je vlevo, když se probudíme? Co je ta věc, kterou bychom mohli nazvat ‚realitou‘, které se přizpůsobujeme? Podle jakých nařízení je tvořeno naše vnímání reality? Věci nejsou pouze tím, čím jsou, i když časy jsou bouřlivé. To je důvod, proč musím strhávat stěny.“ Jak lépe vyjádřit současný vykolejený svět?
Pro Bourgeoise je klíčový vztah k času, prostoru, hmotě a gravitaci. Jeho pohybové vyjádření často narušuje rovnováhu, navozuje pocit závrati. Ve svém choreografickém jazyce využívá nejzákladnější gesta našeho každodenního života. Jeho pohyby jsou vláčné, precizní, ale i dynamické, výbušné, vyžadující od interpretů velkou fyzickou sílu.
Základ všeho kouzelného však spočívá hlavně v pohyblivé scénografii a geniálně využité projekci. Yoann o ní říká: „Myslím, že pokud se pokusíme převést živé umění do videa, mohou se objevit věci, které v reálném životě není možné vidět.“ A tak se na proměnlivé scéně, která nabízí plochy naklánějící se v nekompromisních úhlech, vznášejí tanečníci spolu s nábytkem nohama vzhůru. Díky projekci zase dole sedí ti, kterým vlasy letí nahoru.
Tato různá prostředí se vzájemně doplňují, prolínají nebo obyčejně natáčí vzhůru nohama. A když máte pocit, že už některou scénu tzv. přečtete, dochází ke střihu, ostrému a nečekanému „škrábnutí“ a totálnímu kolapsu tanečníků, kteří visí na konstrukci jako bez života. A pak se odehraje silná, nepříjemná hádka s dusnou atmosférou. Nakonec přichází další bláznivý sen. Projekce nabízí i zmnožování tanečníků, kteří zde vystupují jako jejich znásobené klony. Vše je neskutečné, surreálné, levitující.
Jednoduché kostýmy jsou pohodlné a díky nim zjistíme, že jsou vlastně variací dvou hlavních hrdinů – dívky v džínsech s blůzou a muže také v džínsech a jednoduchém triku. Všichni ostatní tanečníci jsou pouhým zmnožením a variacemi ústředního páru jak v kostýmu, tak v pohybovém jednání. Performanci provází univerzální hudba Maxe Richtera, která absolutně souzní s tématem metafyziky i romantismu, i když se Bourgeois pro ni rozhodl až uprostřed tvůrčího procesu.
Přemýšlím, proč právě tento akrobatický sen ztělesňují ti nejlepší tanečníci z NDT 1, když by ho jistě s přehledem zvládli i novocirkusoví akrobaté a možná ještě s náročnějšími a krkolomnějšími výkony. Avšak v jemných a citlivých pasážích je to právě jejich přirozená elegance, která dodává dílu křehkost a tu pravou magickou atmosféru.
Psáno ze streamu uvedeném 7. a 8. ledna 2021.
I wonder where the dreams I don’t remember go
Choreografie: Yoann Bourgeois
Asistent choreografie: Marie Bourgeois
NDT asistenti: Lucas Crandall, Tamako Akiyama, Ralitza Malehounova
Hudba: Max Richter
Světlo: Yoann Bourgeois, realizace Barry van Oosten
Scéna: Yoann Bourgeois
Kostýmy: Yoann Bourgeois, realizace Yolanda Klompstra
Tančí: Chloé Albaret, Fay van Baar, Donnie Duncan Jr., Paxton Richetts, Yukino Takaura, Luca Tessarini, Jianhui Wang, Nicole Ward
Světová premiéra: 3. 12. 2020, Lucent Danstheater (livestream)
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace