Hotel Paradiso.Foto: Marianne Menke
Nejednalo se jen o formální zpracování, které groteskně a bizarně, ale zároveň citlivě bavilo dospělé i děti, ale také o samotný příběh z horského hotelu, na nějž z obrazu shlíží zesnulý „otec rodiny“ a se stařeckou holí jej vede jeho žena. Recepční a světácká dcera se nepohodnou na dalším směřování podniku a několik dalších postav jako řezník, pokojská, lupič nebo pes dotváří atmosféru, v níž není o absurdní situace nouze.
Co je u Familie Flöz cenné, je řemeslné zpracování, kdy skvělá gestika vyjevuje charaktery postav a jejich komunikace je natolik živá a vtipná, že představení bez jediného slova snese i délku 90 minut. Hbitost interpretů byla znát i v tom, kolik postav předvedli a v jakém tempu je za kulisou střídali. Do závěrečného potlesku jsem byl přesvědčen, že je herců minimálně šest, ukázalo se však, že na Hotel Paradiso stačili čtyři!
Skrze pantomimu rozvíjející komunikaci mezi charaktery (rekvizity a kulisy měli reálné) vyprávěli děj: od lyrického začátku s neškodnou stařenkou, pár stydlivými zamilovanými postavami, neposlušným psem a řezníkem, po bizarní konec, kdy byly tři postavy rozřezané, dvě zastřelené, jedna spáchala sebevraždu, v rohu se válel pytel peněz a řezník odcházel. Jednotlivé situace znázorňovaly například boj o vizuální proměnu hotelu, příjezd přihlouplých policistů, schovávání mrtvol nebo indiánovu meditaci. Každý posun děje přinesl nové rekvizity, se kterými herci stylizovaně a vtipně pracovali. Využívali také výrazné charakterové kontrasty, jako třeba u dvou policistů, z nichž první se ve všem angažoval, přestože nezvládl ani odtrhnout lepenku, aby zavěsil podobiznu zloděje, zatímco druhý, absolutní flegmatik, lepenku odtrhl okamžitě a bez problémů. Ani jeden si však samozřejmě nevšiml pachatele a jejich příchod se stal jen jednou z řady epizod, které vyústily v rozvrácení celého podniku.
Hotel Paradiso byl skvělou komedií, která určitě posloužila k pobavení celé rodiny (k násilnostem dodám, že nebyly vizuálně na scéně předvedeny a vzbuzovaly spíš smích dík své absurditě, než že by vyvolávaly nelibost) a byla za to diváky řádně odměněna. Zůstává však pro mě otázkou, zda by nebylo vhodnější vybrat aktuálnější téma, protože přes všechny klady inscenace se mnou prostředí německé horské chaty z šedesátých let prostě nerezonuje. Originální nápady a zvraty v ději stačily k pobavení, ale představení by mohlo zapůsobit daleko silněji, kdyby typické znaky hotelu nesly nádech dneška a předváděné situace by mi byly známy z vlastní zkušenosti. Je to jen drobný rozdíl, ale podobně jako s televizí a divadlem je to rozdíl mezi tím, co divák vidí, a tím, co bezprostředně zažívá. S hereckou a pohybovou schopností souboru by mě právě aktuálnost „položila na lopatky“, což se při popisovaném představení, bohužel, nestalo.
Psáno z premiéry 2. března 2017, Jatka 78. 
Hotel Paradiso
Režie: Michael Vogel
Masky: Thomas Rascher a Hajo Schüler
Kostýmy: Eliseu R. Weide
Zvukový design: Dirk Schröder
Zvuk: Florian Mönks a Thomas Wacker
Light design: Reinhard Hubert
Světla: Sylvain Faye a Max Rux
Světová premiéra: 19. dubna 2008
Česká premiéra: 2. března 2017
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?