Tanec Praha se nezadržitelně přiblížil svému konci a jedno z posledních představení bylo určeno dospělým i dětem. V inscenaci s názvem Horses totiž účinkuje pět dětí, tři dospělí tanečníci (často vytvářejí dohromady čtyři páry) a dva hudebníci, kteří hrají naživo.
Jakmile se na jevišti rozsvítí, dýchne na diváka atmosféra koňské stáje. Velmi vkusná a funkční scénografie je jedním z vrcholů celé choreografie. Pracuje se s reálnými prvky, jako jsou cihly, ráhna, dřeva, staré hadry. Všechny rekvizity hrají v průběhu představení jistou roli.
Celé dílo začíná v tichu, dlouhými, plynulými pohyby, které vznikají vzájemným navažováním těl jednotlivých aktérů na sebe. Práce s těžištěm a uchopováním je zvládnuta opravdu zdařile, větší a silnější splývá s malým a slabším. Skupina pracuje dohromady a velmi vědomě. Po tomto úvodu se z pravé strany jeviště rozezní ve svižném tempu tóny elektrické kytary a saxofonu. Celý obraz se náhle proměňuje. Jako by přiběhlo stádo divokých koní, kteří spolu radostně dovádějí a skáčou. V tomto rychlém tempu se pak nese většina inscenace. Je poměrně fyzicky náročná a děti rozhodně nedostávají žádné úlevy, výkonem se mohou měřit s dospělými profesionálními kolegy.
Pohybový slovník tvoří běh a chůze, poskoky, výskoky, dominuje práce s partnerem. Vše působí velmi přirozeně, jen děti často zapomínají na základní pravidlo, a sice na držení těla a práci s těžištěm. Jinak klobouk dolů před jejich výkony, jsou opravdu pozoruhodné. Představení je prošpikováno radostí, smíchem, hravostí a dobrou náladou. Je z něho cítit sounáležitost celé skupiny.
Interpreti v Horses přecházejí z role jezdce do role koně a naopak. Nasazení je po celou dobu obrovské a příběh krásně plyne. Dobře fungují i přestavby scény či přechody do jiných obrazů. Vše probíhá přímo před divákem, ale zcela nenásilně, neboť lze zároveň sledovat další dění v jiné části jeviště.
V Horses se interpreti vypořádávají s koněm splašeným, unaveným, radostným. Nechybí však ani různé dětské hry – na honěnou a na schovávanou (když si sednu na bobek a zavřu oči, nikdo mě přece neuvidí), nošení „na koníčka“, lezení po čtyřech.
Produkce má i svého „dirigenta“ – autor námětu a choreograf je paralelně i jedním z dospělých tanečníků, vše sleduje bedlivým okem. Signál k začátku pohybu vysílá pokývnutím či pokřikem. Proto jsou všichni tak skvěle sehraní a přinášejí divákům kvalitní zážitek.
Soubor kabinet k je známý svou výjimečnou poetikou s výraznými divadelními prvky a dbá na syntézu všech složek. Je pravda, že Horses působí jako dobře zrežírovaný a odehraný film. Tomu dopomáhá poctivost studia tématu – jak dospělí, tak děti o koních vědí snad úplně všechno. Znají anatomii jejich těla, styl pohybu a zvuky, které vydávají, jednotlivé manýry, snad i jejich psychologii, jak často vyplývá z pohybů těl a mimiky.
Právě tento typ inscenace, které předcházejí důkladné výzkumy, diskutování nad tématem a pak dlouhé zkoušení, dokáže být naprosto ohromující. Diváka vtáhne, nadchne a vypustí ho nasyceného kvalitním zážitkem. Podobně, a možná ještě do větších detailů, pracuje i známý soubor Farma v jeskyni nebo Divadlo Continuo.
Tanec Praha připravil téměř na závěr velmi kvalitní a libou podívanou. Jak bylo vidno z hlediště, představení zabavilo a pobavilo děti i jejich rodiče.
Psáno z představení 24. června 2018, divadlo Ponec.
Horses
Choreografie: Joke Laureyns a Kwint Manshoven
Živá hudba: Thomas Devos, Bertel Schollaert
Scénografie: Kwint Manshoven, Dirk de Hooghe
Dramaturgie: Mieke Versyp
Světelný design: Dirk de Hooghe Premiéra: 4. 11. 2016
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?