Historie vojáka
Pozoruhodný tvar melodramu Igora Stravinského Historie vojáka vzbuzuje čas od času zájem umělců různých žánrů – jde totiž o syntetický útvar kombinující deklamaci, hudební skladbu a pohybovou hereckou akci. Základ jeho barevné a volné struktury tvoří básnický text francouzského básníka F. Ch. Ramuze z roku 1920 na archetypální námět zápasu ďábla o lidskou duši, jehož metafora má i dnes aktuální platnost. Dílo bylo původně zamýšleno pro uvedení v pojízdném hudebním divadle a odtud zřejmě plynou i jeho menší nároky kladené na scénické zpracování. Nepochybně díky Stravinskému jde o oblíbený titul, kterého se se zájmem chápou nejen hudebníci, ale i tanečníci, herci či mimové – namátkou připomínám např. slavnou choreografii Jiřího Kyliána, u nás dále inscenaci Ctibora Turby v divadle Alfred ve dvoře a několik nastudování v Brně včetně představení Company ProART na počátku letošního roku.
Nového nastudování v divadle Mana Husova sboru ve Vršovicích se ujal orchestr BERG pod taktovkou Petera Vrábela, který dílo uvádí jako svůj v pořadí 7. koncert cyklu 8x BERG 2012. V inscenačním týmu dále spolupracovali režisérka Gabriela Petráková a choreograf a mim Števo Capko. Na jevišti účinkovali francouzsky mluvící herečka Sophie Knittlová, herečka- tanečnice Eva Jedličková a v titulní úloze mladý mim Jakub Urban.
Úvodem večera uvedl orchestr BERG premiéru pozoruhodného melodramu skladatele Petra Wajsara Osm vět na vějíře - hudební haiku, které tvořila kompozice křehce poetické hudební skladby a z reproduktoru znějících francouzských veršů Paula Claudela. Text byl promítán také v originálním jazyce a pro srozumitelnost i v českém překladu na malém jevištním horizontu. Divák mohl ocenit i krásu, melodiku i patos francouzštiny, tak odlišné od kultury mluvené češtiny, jež se dokonale spojovala s hudebním vypracováním celé skladby.
Vlastní scénické provedení Historie vojáka charakterizuje z hudebního hlediska suverénně provedená skladba (jejíž hodnocení přenechávám odborníkům), která však nezaujímá v celkovém tvaru dominantní úlohu. Je tu znát velká citlivost hudebníků vůči umělcům slova a pohybu, kteří přebírají od hudebníků své party jako rovnocenní spolutvůrci.V novodobé akt
ualizaci sleduje inscenace příběh vojáka - venkovského prosťáčka, který vymění své housličky s obchodníkem (Ďáblem) za zázračný notebook (Ramuzovu knihu). V inscenaci je to právě notebook, který poskytuje vojákovi imaginární slasti, jež narušují průběh jeho přirozených lidských vztahů i lásky ke krásné dívce (Ramuzově princezně). Jeho pomocí se voják domůže na krátký čas velkého bohatství – to však ve skutečnosti patří obchodníkovi. Přes vojákovo prozření a snahu o zrušení mediálního kouzla vede jeho zápas o návrat ke ztracenému já: ke ztrátě kontaktů s prostředím, ze kterého vzešel, ke ztrátě citového zázemí, osamění a nakonec i k jeho smrti.
Při první repríze 13. října vyzněla celá kompozice úspěšně hlavně v rovině příběhu - jako plynulý obraz zmatení prostého nevinného člověka, uvrženého do osidel peněz a s nimi spojených požitků, ze kterých není úniku. Jakub Urban v úloze Vojáka charakterizuje postavu hlavně vnějšími prostředky, variací několika gest a hlavně vojenským krokem. Od běžného stereotypu přes parádemarš, krokem zesilovaným a zeslabovaným až do naprostého vyčerpání a zhroucení. S expresivní kvalitou pohybového výkonu kontrastuje především jeho jemná herecká mimika, psychologicky vypovídající o prosté mentalitě a vnitřním rozpoložení postavy. Obraz Dívky (Princezny) z lepších kruhů Evy Jedličkové působil přirozeně fyzickou krásou herečky, jejíž výkon stavěl hlavně na elegantních postojích manekýny z výkladní skříně v kontrastu s něžným tanečním zaujetím i vzdalováním v procesu vzájemného milostného přibližování vojáka a dívky. Pohybovou eleganci jejího pojetí pro mne narušilo jen její civilní vykročení z příběhu závěrem hry. S čistou a prostou pohybovou řečí obou mladých hrdinů kontrastují dramaticky vzrušivé výkony dvou dalších interpretů: Števo Capko stvořil odporný obraz společenské hniloby vyznávající jen sílu peněz. Jeho otylou figuru Ďábla, oblečenou ve stylu emo a s bílou maskou kožní nemocí stižené lebky, charakterizoval originální gestický projev postavený na principu vyprázdněného ornamentu: jeho kroužící a všelijak vlající ručičky doplňovaly i nečekaně mrštné přískoky kontrastující s fyzickou silou celého zjevu a silně groteskní mimikou bílé tváře. Trochu mi připomněl výkon kdysi neobyčejně slavného německého herce Gustava Gründgense v roli Mefista, především pro tu odvahu pracovat nerealisticky a s velkou nadsázkou. Jako interpret se tu Capko objevil ve zcela nové, nevídané vnější podobě, která jakoby neměla z hlediska provedení nic společného s produkcí jeho cirkusově laděných klauniád (v souboru Circus Sacra a jinde) – jakkoliv je zde 
jasná vnitřní spojitost. Překvapující byl rovněž výkon Sophie Knittlové, která se uvedla nejprve jako šarmantní kabaretiérka pařížských varietních sálů předválečné doby - oblečena v dlouhém prostřiženém černém fraku s cylindrem na hlavě. V průběhu jevištního dění se však její typ více blížil postavě – díky funkci Vypravěčky se stále více stávala osobností strhávanou lidskými city k účasti nad vojákovým osudem. Její oslňující francouzština dala navíc scénickým výjevům dramatickou melodii, rytmus a řád.
Komplexní múzický tvar představení Historie vojáka je svým způsobem ojedinělým počinem, dílem, které přes svou jasnou výpověď namířenou k dnešku citlivě akceptuje původní metaforu hudebně dramatické básně. Postrádala jsem jen zřetelné scénické vyjádření duchovního přesahu, který v druhé rovině inscenace skrze vojákovo prozření nabízí: ústředním problémem je tu podle mého názoru ztráta identity s možnými důsledky, které z ní pro moderního člověka vyplývají. Nicméně citovaná „porucha“ možná spočívala jen v nevyrovnané dynamické stavbě díla.
Psáno z 1. reprízy 13. 11. 2012.
Historie vojákaIgor Stravinskij: Historie vojáka
Libreto: Charles F.Ramuz
Orchestr BERG a dirigent Peter Vrábel
Pohybová spolupráce: Števo Capko
Režie: Gabriela Petráková
Projekce: Miloš Kirschner
Hrají: Sophie Knittl, Števo Capko, Eva Jedličková, Jakub Urban
Premiéra: 12.11.2012
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace