Histoire de l’imposture – „Be yourself“ po belgicku

Histoire de l’imposture. Foto: Thibault Grégoire.

Autor Lucie Hayashi

Přítmí v sále trvalo trochu delší dobu, takže se už diváci začali ošívat, stále čekali, kdy se zcela zhasne a reflektory osvítí jen plochu jeviště. Místo toho se ale z bočních vchodů směrem na jeviště začaly nenápadně šourat úplně nahé postavy – hlediště rázem oněmělo. Ano, na nahotu na jevišti jsme už zvyklí, tolerujeme ji, nepřekvapí nás. Přesto byla tato nahatější, odhalenější, pětinásobně pravdivější. Burcovala, stavěla těla do nepřirozených póz, odmítala stud – zdánlivě běžná gesta, pózy a doteky najednou působily nepřístojně a zvláštně. Efekt blesku fotoaparátu působil, jako by přistihl nahá zvířátka v akváriu.

Na bílém čtverci uprostřed jeviště, pod září reflektorů, se poté postavy v business suits stavěly do póz jako z reklamních fotografií katalogů. Používání těla tak, jak udává společnost nebo aktuální komunita (či hlas z amplionu), vytváření umělých výrazů naučených emocí, nepřirozená komunikace s druhými dle společenských norem a pravidel – téma přetvářky a pravdivosti bylo přítomno v každém gestu, pohybu, v každé změně kostýmu.

Nelze uceleně napsat, co všechno se na jevišti odehrálo. Nebo v hlavě diváka, který se nechal unést prožitky interpretů? Za své představy neručím (jak nabádá slogan letošního festivalu), ale jako ve snu se mi před očima míhaly obrazy různých životů, situací, nálad, vztahů, strachů – emocí zabalených do póz, lží a pravd. Snahy zapadnout, snahy uniknout, snahy zaujmout, vyznat se v moři manýry, najít s druhým společnou řeč a zároveň si i promluvit. Pod tíhou toho, kým by člověk měl být a jak by se měl chovat, se postupně rozpadá povědomí o tom, kým vlastně je a co doopravdy chce. Když zazní jeden z rozkazů: „Be yourself!“, vidíme zmatenou snahu tanečníků nasadit tu správnou grimasu.

Jedinečným zážitkem bylo sledovat zblízka stoprocentní nasazení všech pěti performerů. Pohlceni ve svých rolích, uzamčeni bez povolení k návratu k „sobě samému“, dávali do každého gesta, masky a detailu příval exprese, až měl divák tendenci couvat v sedadle, aby jej nesmetla. Celému dílu nechyběl humor v různých podobách – od naivity, přes ironii i k drsnějšímu vyznění, neustálá nadsázka přispěla k snazší stravitelnosti tématu i zvolených prostředků. Příprava představení si jistě vyžádala dlouhodobou práci s interprety a promýšlení každého detailu, kroku, zvuku. Intenzita interpretace, jakou známe v Česku snad jen od Farmy v jeskyni, zanechala hluboký fyzický prožitek.

Psáno z představení 22. června 2015, divadlo Ponec.

Histoire de l’imposture
Koncept a režie: Patrick Bonté
Choreografie: Nicole Mossoux a Patrick Bonté
Hudba: Thomas Turine
Světlo: Patrick Bonté
Kostýmy: Colette Huchard, za asistence Patty Eggerickx
Make-up: Véronique Lacroix
Vlasový styling: Fyl Sangdor
Scéna: Didier Payen
Výtvarník scény: Eugénie Obolenski