Heroin West – Když se hrdiny stávají diváci

Heroin West (V. Knytlová). Foto: Linda Průšová

Autor Lucie Dercsényi

Ani při značném intelektuálním vypětí se vám asi nepodaří proniknout do údělu ženy žijící mezi kovboji, o nějž v Heroin West kráčí, a na webových stránkách je rozvinut do téměř filosofických přesahů. V divadelním reálu se s oním poodhalením útrap a svým nadšením pro westerny snaží Třešňáková vypořádat jako režisérka a choreografka v jedné osobě. Pro odlehčení přidává také něco parodického nadhledu. Popravdě marně.

Výše zmíněný zážitek z USA vyvolal u umělkyně neodolatelné puzení k tvorbě, jejíž kritické posouzení skýtá mnohé překážky díky těžko průstřelným štítům, jimiž se projekt obrnil (pokud se do hodnocení takto vyzbrojeného projektu pustí kritička, hrozí jí, že bude shledána zaostalou, nevzdělanou puťkou; pokud by tak učinil kritik-muž, bude osočen, že neporozuměl světu žen).

Třešňáková je osobností ceněnou na české alternativní scéně, na níž, jak to vypadá, se zkouší, co vše divák snese. Opravdu není lehké vynést soudy, vždyť Heroin West je zaštítěno i úspěšným seskupením VerTeDance. To zde zastupuje Veronika Knytlová (též spoluautorka choreografie) jako jediná žena na obnaženém, potemnělém jevišti. Její konání doprovází v přímé jevištní konfrontaci Ondřej Skala v tričku a šortkách. Hraje pro „múzu“ na kytaru, mixuje zvukový doprovod produkce, jehož součástí je též jeho hlasový projev. Skala řehtá i jako kůň a v závěru se pak jako vzpínající se hřebec nechává chytit do lasa.

Veronika Knytlová se sice snaží v rámci poskytnutého prostoru pro tanec, jenž v tomto případě obsahuje lezení po čtyřech, široce rozkročenou chůzi a zkrocení bujného hřebce, udělat maximum. Hřebce představuje plastový barel zavěšený na pružných popruzích, uchycených na velké kovové konstrukci. Performerka hladí jeho dno (coby hruď hřebce), podlézá lana a statečně na barel nasedá. V tento moment se můžete konečně probrat z mrákot, do nichž jste možná upadli po předchozím záměrném repetování určitých sekvencí.    

Tanečnice nastupuje na scénu z úrovně hlediště. Je v kovbojském kostýmu a klobouku a obratně si pohrává s kolty, zastrčenými v pouzdrech nízko u pasu; zprvu je bosá, později si obouvá správné, špičaté kovbojské boty a vrávorá na podpatcích. Aktérka na barelu statečně balancuje, jede na svém oři, polehává na něm, aby posléze slezla a k této jediné, jistou naději budící činnosti se již nevrátila.

Následně vstupuje do virtuálního saloonu, jak napovídá zvuková kulisa. Opírá se o pomyslný pult, popíjí, kouří, téměř stále a vydatně přežvykuje (má to být tabák) a snaží se vypadat drsně. Stejně nanicovatě vyznívají i odlehčující vstupy, kdy Knytlová debatuje se Skalou, který shání nabíječku a má starost, zda si jeho kolegyně dostatečně oddechla, aby mohla pokračovat v načatém díle. Tyto veselé výkopy (bez koní) však nezabírají. Název produkce neskrývá spojitost s návykovými látkami (stačí přidat hlásku „e“ a místo heroinu máte hrdinku). Těžko však posoudit, zda úpěnlivě se vzpínající ruce ostře nasvícené performerky, která posléze klesá pod tíhou okolností k zemi, mají k drogám odkazovat. Jinak totiž po nich není v Heroin West ani stopy a můžete se jen dohadovat, proč tvůrci zvolili právě tento titul.  

A to se ještě H. Třešňáková zaobírala otázkou „Jak se zbavit neustálé kontroly a hlídkování nebezpečného okolí?“. V postavě „Hrdinky“ se pak měly odkrývat dvě polohy. Silová, s hroší kůží, kterou se musí prezentovat navenek. A druhá, ženská, impulsům světa se poddávající. Komu se podařilo ohlašovaná poselství dešifrovat, tak si pravděpodobně přišel na své.

Pro mě však Heroin West zůstal smyslu prostým zážitkem. A hrdiny se stali ti, kdo bez pocitu promarněného večera vydrželi vnímat téměř hodinovou produkci až do konce.

Psáno z premiéry 17. září, Palác Akropolis.

Heroin West

Režie, choreografie: Halka Třešňáková
Spoluautorka a tanečnice: Veronika Knytlová
Zvuk-hudba: Ondřej Skala
Scéna: Paulína Skávová
Light design: František Fabián