Habibi – Inspirováno skutečnou událostí

Habibi. Foto: Ondřej Hruška.

Autor Miriam Blümlová

Autor se inspiroval skutečnou událostí dvou náctiletých íránských gayů, kteří byli kvůli své sexuální orientaci ve své vlasti pronásledováni. Jeden z nich, Mehdí Kazemí, utekl do Londýna, kde opakovaně neúspěšně žádal o azyl, a poté o totéž usiloval v Nizozemí; po několika letech se mu přece jen podařilo v Británii legálně zakotvit, jeho přítel však takové štěstí neměl a nakonec byl v Íránu po dvou letech věznění oběšen.

Inscenace, kterou mělo olomoucké publikum možnost zhlédnout, byla přepracováním původního díla Habibi z roku 2008 (kdy došlo k výše zmíněným událostem), v níž vystupovali dva aktéři. V nové verzi účinkuje pouze sólista Lukáš Zahy. Nad jeho hlavou běží příběh formou komiksu popisující osudy Mehdího Kazemího. Vidíme různé motivy a formy útěku i pronásledování: honičky v autech střídá hysterický překotný běh, sledujeme ubíhající koleje a krajinu, která se míhá za oknem, jindy zase hledání úkrytu, paniku i chaos. To vše je ilustrováno také akusticky – troubením klaksonů, dupotem, zrychleným dechem, typickou rytmikou jedoucího vlaku.

Sám Zahy ztvárňuje druhou, méně šťastnou postavu, která v cele rezignovaně čeká na popravu. Scéna má prosté aranžmá: stůl, židle a postel – ostatní vybavení místnosti je imaginární (například když slyšíme zvuk tekoucí vody a splachování). Tanečník má na sobě modrou teplákovou soupravu vystihující vězeňskou atmosféru a pod mikinou symbolické růžové tričko, s nímž během performance pracuje. Jeho pohyby se skládají z velmi redukovaných tanečních gest ilustrujících stísněnost cely, izolovanost a odevzdanost vězně, což vytváří kontrast k osudu druhé postavy z komiksu.  

Kromě repetitivní hudby a zvuků doprovázejících chlapce na útěku zaznívají v inscenaci úryvky zpravodajství v angličtině, jimiž autoři zesilují politický apel představení. Jeden informuje o případu Mehdího Kazemího, jemuž úřady odmítly poskytnout azyl a rozhodly tedy o jeho deportaci, přestože se ví, že mu hrozí poprava. Fenomén trestu smrti je v několika momentech inscenace diskutován explicitně s tím, že se nevyskytuje pouze v kulturách Evropě vzdálených a námi vnímaných jako příliš radikální, ale i v demokratických zemích typu USA.

Fragmenty cizojazyčného zpravodajství jsou často dost drastické: „popravy oběšením se odehrávají ve věznici a jsou vykonávány vždy v pátek za svítání“; „kameny, které se při popravě používají, nesmí být ani příliš velké, aby člověka nezabily zbytečně rychle, ani příliš malé, aby mu dokázaly přivodit bolest či závažné zranění“; „aby se dalo zaručit, že bude chemická látka správně působit, podává se jí velká dávka. Riziko ruptury žíly je vysoké, což může prodloužit trvání popravy až na jednu hodinu“. Podání uvedených tezí suchým a nezúčastněným způsobem vytváří další významovou vrstvu.

Tvůrčí tandem Yuri a Lukáš naráží na již zmíněné tematické roviny kulturní a genderové odlišnosti i jejich atributy v podobě xenofobie. Choreografie působí úzkostně, jako by se tanečník bál, že ho někdo sleduje: například v jednom okamžiku vytvoří mezi sebou a publikem hradbu z nábytku a za ní si svlékne růžové tričko, s nímž uvolněně tančí. Když si po chvíli uvědomí, co dělá, zase se obleče a rezignovaně si sedne na postel. Absence jakéhokoli pohybu má v daném kontextu silnou výpovědní hodnotu. V jiné pasáži choreografie ilustruje mentální i fyzickou manipulaci hlavní postavy – husí kůži naháněla scéna, kdy tanečníkovy pohyby vyjadřovaly, že byl vězeň v cele brutálně zmlácen. I přes náročnost choreografie a mládí Lukáše Zahyho vyzněl závažný námět zcela autenticky.  

Inscenace Habibi (arabské slovo označuje „milovanou osobu“) je svrchovaně aktuální tím, že představuje typ díla, které má na jedné straně dokumentaristický základ, na straně druhé nese politické cíle v duchu současného západního liberálního aktivismu. V tomto smyslu bude pro diváky naprosto srozumitelné, potenciálně ale také kontroverzní. Taková věc ale určitě nebude v rozporu se záměrem tvůrců.  

Psáno z inscenace konané 6. listopadu 2021. Konvikt – Divadlo K3.   

Habibi
Režie a choreografie: Yuri Korec, Lukáš Zahy
Performance: Lukáš Zahy
Dramaturgie: Jakub Turčan
Hudba: Oliver Stotz
Světelný design: Jojo blue
Video: Markus Huber
Video animace: Petra Hinterberger
Grafický design: Ivana Kleinová
Námět: Helene Weinzierl, Erich Rudolf, Yuri Korec
Koprodukce: CieLaroque