Give me 10 Seconds

Foto: Markéta Nováková

Postupem času si Nová síť vzala za svůj hlavní úkol šíření produkcí nového divadla do regionů, a tím i odstartovala další vlnu fungování živé kultury jako svébytné součásti života nabízející nové inspirace pro společenskou budoucnost. Samozřejmě s tím se pojí i více než efektivní subvence mladé tvůrčí krve. Důležitá je rovněž podpora individuálního nadšení oblastních kulturních aktivistů, kteří nastoupili tento běh na dlouhou trať. Ovšem trpělivost se vyplácí, a tak města a místa po celé republice znovu nebo nově ožívají divadelní kulturou (Plzeň, Pardubice, České Budějovice, Ostrava, Opava, Olomouc, Jihlava, Jičín, Blatná, Trutnov, Varnsdorf ad.).

V současné době se možnosti pro kreativitu rozšiřují i v rámci mezinárodních kooperací, na kterých Nová síť participuje. Výsledky vzájemného ovlivňování obou stran zatím nelze shrnout jedním slovem, nicméně konkrétním příkladem takové spolupráce v rámci mezinárodního networkingu by mohla být tvůrčí rezidence mezinárodního souboru Chantier des Images v severočeském Varnsdorfu. Ve zdejším, taneční tvorbě přívětivě nakloněném městském divadle (město i budova mají za sebou již sedmnáct pravidelných a hojně navštěvovaných ročníků celostátního festivalu scénického tance Tanambourrée, které zaštiťuje místní základní umělecká škola) mělo 27. listopadu 2015 svou premiéru i výsledné představení Give me 10 Seconds, jehož první reprízu zhlédli o dva dny později i diváci v Plzni. V Praze bude tento projekt uveden teprve až v rámci programu Malé inventury 2016.

Autorem ryze tanečního představení je španělský režisér, dramaturg a scénograf Amador Artiga, který od roku 2009 žije ve Francii. Nic ovšem není jen tak ledabylou souhrou náhod. Taneční vazby mezi Francií a Českou republikou jsou dlouhodobě opečovávanou a systematicky organizovanou záležitostí. Hostování progresivních umělců současného tance, pedagogické stáže, koordinace projektů mezinárodní spolupráce, to všechno již delší dobu funguje díky dlouholeté organizaci SE.S.TA zastoupené Marií Kinsky, která touto svou aktivitou ovlivnila mnoho mladých českých tanečníků. Mezi těmi, kteří po roce 2000 hledali nový směr pro svou taneční budoucnost, byla i Nikola Križková, která roku 2002 odešla z Duncan centra do Francie za choreografem Claudem Brumachonem a s krátkými přestávkami tam stále umělecky působí a žije. S Amadorem Artigou založili tuto skupinu jako prostor pro svobodnou tvorbu v roce 2013.

Chantier des Images tvoří své projekty ve spolupráci s dalšími umělci. V případě Give me 10 Seconds to byl především český muzikant Michal Reynaud, který vytvořil autorskou hudbu, jež je silným aspektem celé inscenace. Lehce minimalistický klavír dává celému dílu intimní atmosféru podobnou pocitům navozeným Methamorfosiami Philipa Glasse. Díky neustále přítomné osobité autorské invenci to působí vcelku sympaticky a přirozeně. Zdá se, že i když se mladý skladatel věnuje hudbě výhradně ve svém volném čase, stojí jeho práce za zvýšenou pozornost.

Fragment z Minotaura od Friedricha Dürrematta mluvící o bytosti tančící ve světě svých odrazů byl inspirací k smělému řešení prostoru scény pomocí různě tvarovaných a umístěných zrcadel. Je znát skutečně důkladné studium práce s perspektivou a efektem odrazu světla i obrazu. Diváci jsou návštěvníky ve vnitřním světě tanečníků (tanečním partnerem Nikoly Križkové je Ital Damiano Ottavio Bigi), který stejně tak může být odleskem jejich vlastního nitra. Pohybově je dílo spíše nenarativní, výrazově však působí velmi konkrétně. Obrazy a situace se střídají v jakýchsi zapomenutých postmoderních vizích, v nichž svou významnou roli hraje také světelný design Davida Prokopoviče.

Představení Give me 10 Seconds se nese na (před rokem pouze populární a různými fondy podporované) vlně hledání vlastní identity (kvůli blízkovýchodní krizi se téma stává, bohužel, nečekaně aktuální). Otázka: „Kdo jsem?“ – je nesmrtelnou etapou, kterou musí projít každá lidská (a samozřejmě i tvůrčí) duše, aby dospěla. Dokud nenalezne odpověď uvnitř bludiště, jen těžko dojde uspokojení v rámci své vlastní existence a nemůže ani srozumitelně promlouvat uměleckou inspirací ke svým divákům. V programu k představení se píše, že dílo se k cestě do srdce labyrintu odhodlává… To sedí.

Psáno z premiéry 27. listopadu 2015, Městské divadlo ve Varnsdorfu.

Give me 10 Seconds

Koncept a režie: Amador Artiga
Choreografie a interpretace: Nikola Križková a Damiano Ottavio Bigi
Hudba: Michal Reynaud
Světelný design: David Prokopič
Produkce: Chantier des Images