Forsythe/Clug/McGregor – Pohybové extrémy a klonování

Forsythe / Clug / McGregor; William Forsythe - The Second Detail (Balet ND). Foto: Serghei Gherciu.

Bez emocí

I když ani jedno ze tří děl nebylo vytvořeno přímo pro pražský ansámbl a dílčí tituly se hrály na jiných zahraničních scénách, je to samozřejmě výzva setkat se a vyrovnat se s velmi náročnou klasickou taneční technikou a zcela specifickým stylem choreografického mága a inovátora Williama Forsytha.

Tohoto špičkového amerického tvůrce, který celou svou kariéru pracoval v Evropě, není třeba zvlášť představovat. Začínal ve Stuttgart Ballet, dlouhá léta vedl svůj soubor Ballet Frankfurt, kde vytvořil svá stěžejní a zlomová díla. Více než deset let sídlí jeho soubor v Drážďanech.

Nyní uvedený The Second Detail (prvně uvedený v National Ballet of Canada v Torontu v roce 1991) navazuje na pražské nastudování a zkušenosti souboru s Forsythovou choreografií In the Middle, Somewhat elavated, uvedenou v ND v roce 2012 v rámci tanečního večera Amerikana III. na scéně Státní opery, ještě před její rekonstrukcí.

Na čisté světlé scéně v celotrikotech stejné barvy tančí větší skupina tanečníků. Jedná se o určitou přehlídku vycizelovaných pohybových variací a technických prvků, které jsou dle zadání interpretovány bez emocí a pouze s vysíláním specifické energie. Každý je „sám za sebe“, prostorem se interpreti přelévají ve skupinách, řadách a v nejrůznějších strukturovaných seskupeních. Ani v duetech a sólech nejde o sdělení příběhu či pocitu. To byl vždy Forsythův záměr, zvláště v období tvorby 90. let, kdy se výhradně věnoval baletní technice, kterou posouvá do fyzických extrémů a nechá ji na diváka působit jako výtvarný rukopis.

Do jisté míry nepřímo navázal na George Balanchina a snad i trochu převzal zcizující, chladnokrevné pojetí tance amerického genia Merce Cunninghama (i když fyziognomie tanečníků jeho souboru a jejich předpoklady a vybavení jsou zásadně odlišné).

Diváci jsou nuceni přemýšlet, o čem celá kompozice vlastně je a proč se tanečníci právě takto a tímto způsobem předvádí. Chytáte se drobných pohybových gagů, vnímáte extravagantnost vykloubených končetin, neobvyklých gymnastických rozsahů a přiznané lordózy páteře a jejího až přehnaného prohýbání, ostrých, téměř „vystřelených“ paží. To vše jedno za druhém a často v šíleném tempu podtrhuje hudba Thoma Willemse. Z monotónního tahu a bělavé šedi kostýmů i scény v závěru „rozčeří vodu“ v osobitém tempu krátké sólo tanečnice v originálním sněhově bílém modelu od Issey Miyake.

Díla Williama Forsytha působí jako svérázné výkřiky, vysílané odněkud ze vzdálené galaxie. Díky festivalu Tanec Praha má české tancemilovné publikum srovnání nejen z letošního hostování Forsythova souboru s představením A Quiet Evening of Dance (v září 2021 v Hudebním divadle Karlín), ale i z dřívějšího hostování Ballet Frankfurt s dílem One Flat Thing, reproduced.

Vtipně a nápaditě

Sympatický choreograf Edward Clug patří k současné generaci tvůrců, jejichž repertoár se stále častěji objevuje na mnoha zahraničních scénách. Narodil se v Rumunsku, ale jeho profesní kariéra začala ve Slovinsku, kde stále pracuje v baletním souboru Slovensko narodno gledališče (Národního divadla v Mariboru), kde vytvořil celou řadu zajímavých děl (mimo jiné excelentní Svěcení jara Igora Stravinského), hostoval již vícekrát v NDT v Holandsku, v Stuttgart Ballet, v baletu Wiener Staatsoper (Vídeňská opera), Curychu aj. Brněnský baletní soubor má od loňska na repertoáru jeho Radio a Juliet na hudbu legendárních hudebníků Radiohead. V rámci festivalu Brno Dance 2019 uvedl Clug představení Peer Gynt a Hora.

Nyní v ND uváděný Handman byl v Haagu vytvořen pro juniorský soubor Nederlands Dans Theater 2 v roce 2016. Na dynamickou hudbu slovinského skladatele Milko Lazara (Piano and Drums) a Justina Hurwitze choreograf důmyslně pracuje s pěti tanečníky a čtyřmi tanečnicemi. Zajímavá je vtipná gestika rukou a paží, suverénní partneřina v duetech i ve skupině. Handman je dobře vystavěná taneční kompozice ve volném a pěkně nasvíceném prostoru, plně akceptující hudební předlohu.

V premiérovém obsazení vynikla Alice Petit, Magdalena Matějková i Anna Novotná a nepřehlédnutelný a vždy vtipný Mathias Deneux.

Živě s Orchestrem Berg

Posledním dílem premiérové skládanky je EDEN/EDEN britského významného umělce, choreografa Waynea McGregora, jenž získal řadu ocenění a stal se rezidentním choreografem v The Royal Ballet v Londýně. Je zajímavé, že neměl klasické baletní vzdělání, a přesto se vypracoval a stal se jedinečným choreografem, který získal mezinárodní renomé. Proč z dlouhého výčtu svého bohatého repertoáru vybral pro pražské Národní divadlo choreografii EDEN/EDEN, starou téměř patnáct let, je těžko pochopitelné. Nemyslím si, že to je šťastný výběr.

Přijde mi nejméně srozumitelná z toho, co je od McGregora známé z jeho rané tvorby z Random Dance, z Company Wayne McGregor. Rozhodně je to kompozice dost náročná, s projekcí, texty a vokály z partitury Three Tales vynikajícího minimalistického skladatele Steva Reicha a Beryl Korot.

Skvělé je, že hudbu Steva Reicha hraje živě Orchetr Berg pod taktovkou Petera Vrábela. Tím samozřejmě dostává celý kus jiné dimenze, zvláště pro milovníky repertoáru tohoto ojedinělého hudebního seskupení.

McGregor se nechal nejvíce inspirovat třetí částí Dolly ze zmíněné videoopery.

Text je zvukově upravený a není mu zcela dobře rozumět, stejně jako projekci. Jisté je, že námět vychází z principu klonování a text tedy vyjmenovává část procedury při klonování ovce.

Na jevišti se zpočátku objevují tanečnice a tanečníci v tělových trikotech s kuklami na hlavách, znázorňující zřejmě zrod a množení. Tanečníci vyjíždějí z propadliště, postupně se mezi nimi rozvíjí určité vztahy.

Pohybový slovník je velmi specifický, někdy plynulý, jindy ostře přerušovaný a vytváří a formuje podivně neobvyklé surrealistické pozice. Tanečníci předvádějí technické prvky a rotace jako v klasických variacích: fouettés a piruety na místě. Jako by choreograf chtěl ukázat, co vše mohou jeho interpreti dokázat a snad tedy „klonovat“ bez ustání až po hekticky divoké opakování.

V každém případě je dobře, že se tvorba Wayne McGregora objevila na repertoáru české scény. Je to důkaz, že baletní soubor je v dobré kondici a že může suverénně tančit choreografie na stejné úrovni, jak je tomu ve špičkových evropských souborech.

Psáno z premiéry 14. října 2021, Státní opera Praha.

Forsythe / Clug / McGregor

The Second Detail
Choreografie: William Forsythe
Hudba: Thom Willems
Kostýmy: Yumiko Takeshima a Issey Miyake
Scéna a světelný design: William Forsythe
Scéna a světelný design – supervize: Tanja Rühl
Asistent choreografa: Noah Gelber

Handman
Choreografie: Edward Clug
Hudba: Milko Lazar – Piano and Drums (2015), pro Nederlands Dans Theater, Justin Hurwitz – Dismissed; Drum & Drone z filmu Whiplash
Scéna a kostýmy: Edward Clug
Světelný design: Tom Visser
Asistent choreografa: Aya Misaki

EDEN / EDEN
Choreografie: Wayne McGregor
Hudba: Steve Reich
Scéna: Wayne McGregor
Scéna – supervize: Catherine Smith
Kostýmy: Ursula Bombshell
Světelný design: Charles Balfour
Světelná spolupráce: John-Paul Percox
Video design: Ravi Deepres
Vizuální efekty: Luke Unsworth s laskavou podporou University Of Central England, Research Lab
Nastudování: Catarina Carvalho, Antoine Vereecken
Orchestr: Orchestr Berg (dirigent Peter Vrábel)