Poté již následoval posun od párového tance k více individualistickému projevu, který měl rovněž svoje charakteristické kouzlo, opět byla uvedena jedna variace šestkrát jinak. Dílo bylo ukončeno stejným obrazem, jenž byl v jeho počátku: tři páry stály v řadě vedle sebe, ženy v předu se vlnily v pomalé až svůdné vazbě, silní muži tančili za nimi svůj part plný skoků a nakonec všichni společně prostě a jednoduše odkráčeli do zadního plánu jeviště.
Přes nesporné interpretační kvality působili tanečníci i svou fyziognomií spíše civilně, na jejich projevu a pohybu nebylo nic vyumělkovaného či strojeného. Právě díky tomu mohl působit jejich výkon na diváky upřímně a hluboce, je to něco, s čím se může každý ztotožnit. I když choreografie Zen Dance se zřejmě stále vyvíjí, zhlédnutí tohoto představení bylo pro české publikum jak v Brně tak v Praze jistě pěkným zážitkem. Zároveň se tím prokazuje výjimečné postavení izraelského tance i propojení mezi Izraelem a Českou republikou, jehož rozvoj na poli umění je velmi přínosný. Zen Dance
Choreografie: Liat Dror
Hudba: Iva Bittová
Tanec: Shiri Teicher, Shiri Bar On, Michal Arazi, Yair Lisaey, Avital Ifargan, Eliran Silver Psáno z představení 28. 7. 2013 v divadelním prostoru Roxy/NoD.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Václav Marcol
Známená to tedy, že pouze se znalosti klasického tance se absolvent uplatní špatně nebo dokonce vůbec? Učilo se dosud…Kristýna Slezáková novou ředitelkou Taneční konzervatoře Brno: Dnešní absolventi potřebují k uplatnění kompletní výbavu