Festival Dance Brno 100 #1 – Precizní polští tanečníci

Festival Dance Brno 100 #1 – Precizní polští tanečníci

Až do poloviny června probíhá v Brně jedinečná evropská taneční událost Festival Dance Brno 100, která je součástí oslav 100. výročí vzniku českého státu. Brněnské Národní divadlo pozvalo taneční soubory nástupnických republik habsburské monarchie, aby prezentovaly svou současnou tvorbu. Jako první ze zahraničních ansámblů se představil Polský národní balet Varšava ve večeru složeném ze tří choreografií vybraných z jeho bohatého repertoáru – s neoromantickou Chopinianou Michaila Fokina a dvěma současnými choreografiemi od uměleckého ředitele souboru Krzysztofa Pastora Moving Rooms a Bolero.  

Melancholická nostalgie

V poetické Chopinianě složil Michail Fokin poctu bílému baletu z období romantismu. Oživil v ní obraz dobové tanečnice Taglioni a jeviště zaplnil vílami s nadýchanými sukněmi, křidélky a věnečky na hlavách. Premiéra se konala v Petrohradě v roce 1908. V podání souboru Les Ballets Russes jí pod názvem Les Sylphides o rok později tleskala celá Paříž. Co je na tomto již více než stoletém titulu zajímavého? Pojednává o mládí okouzleném krásou, hrou a sněním. Střídají se v něm sborové scény s variacemi a pas de deux. Ukrývá v sobě mnoho záludností i pro současné interprety. Balet je vytvořen pro tři sólistky, sbor a jednoho tanečníka. Toho obklopují tančící zjevení, která se snaží uchopit, ale ona mu stále unikají. Tanečnice by měly navodit dojem křehkosti a při bězích na špičkách se sotva dotýkat země. Musí mít výraznou balance a schopnost v dané póze doslova „zmrznout“. Svými vzdušnými skoky by měly vytvářet dojem letu, v jiném okamžiku se naopak zastavit až v koketní póze, jako by jemně naslouchaly. Lze konstatovat, že se to tanečnicím Polského národního baletu podařilo.

Celý sbor dotáhl svou interpretaci na výbornou, s technickou čistotou a elegancí, se smyslem pro styl. Štíhlý Básník v podání Maksima Woitiuly vynikal skočnou technikou s neslyšnými dopady a okouzleným výrazem. Absolutní dokonalosti dosáhla i první sólistka Yuka Ebihara plná oduševnělosti a dechu paží. Chopinova klavírní hudba v Glazunovově úpravě tentokrát zazněla živě a přidala tak citlivost a vibraci mezi tanečníky a klavíristou. Impresionistický závan starých časů.

Hra těl a dynamického osvětlení

Moving Rooms vytvořil polský choreograf Krzysztof Pastor původně pro Holandský národní balet v Amsterdamu v roce 2008. Když balet inscenoval v Polsku, rozhodl se zachovat jeho původní název. Těmi „moving rooms“, jak sám choreograf uvádí, „jsou myšleny proměnlivé prostory“. Pastorův balet tak promlouvá o emocích, které jsou generovány v prostoru, nebo naopak v jeho nedostatku. Naprosto zásadním a dynamizujícím prvkem inscenace se stává světelný design, který vytváří na jevišti velké množství geometrických změn. Tanečníci se překvapivě objevují ve vymezených světelných plochách a také z nich nenápadně vyskakují. Choreografie na hudbu Alfreda Schnittkeho a Henryka Mikolaje Góreckého přesně reaguje na ostré disonantní detaily. Je proměnlivá, demonstrující fyzickou sílu a eleganci. Dynamické momenty se rychlostí blesku střídají se senzitivním, intimnějším duetem. Virtuózní sbor, který místy působí až příliš technicky, prokládají impresivní sóla. Pastorův pohybový slovník se vyznačuje pestrostí, pohyby jsou ostré, geometrické, ale i vláčné a plastické, s důrazem na čistotu a srozumitelnost linií. Naprosto rovnocenným partnerem choreografovi je výtvarné řešení. Kromě již zmíněného světelného designu z dílny Berta Dalhuysena myšlenku díla podtrhují jednoduché černé či „nahé“ kostýmy Olivera Hallera, které dávají vyniknout křivkám lidských těl.

Bolero trochu jinak

V baletní literatuře by se snad nenašlo zpracovávanější dílo než právě Ravelovo Bolero. Tento balet se svou emocionální, vášnivou a erotickou povahou zastává v dějinách hudby a tance zvláštní postavení. Ravel uplatnil v Boleru obrovské instrumentální mistrovství i životní zkušenosti velkého impresionisty. Skladba je důsledně monotematická. Jediné téma prochází beze změny postupně různými nástroji a později i jejich skupinami. Síla zvuku a výrazové napětí tak narůstá. Skladba byla původně určena k baletnímu zpracování a autor ji věnoval tanečnici Idě Rubinstein, která při premiéře v roce 1928 tančila sólo v choreografii Bronislavy Nižinské. Neméně slavná je i Béjartova verze, kterou uvedl se svým souborem Ballet du XXe Siècle, odehrávající se kolem velkého stolu se sólistou a postupně se přidávajícími tanečníky. Krzysztof Pastor říká: „Nechtěl jsem opakovat předchozí verze. Vycházel jsem z Ravelovy hudby. Ten si přestavoval, že se balet odehrává na náměstí před továrnou. Byl inspirován stroji a jejich motorickými dovednostmi.“

Leitmotivem Pastorova Bolera je interakce mezi muži a ženami, která je zpočátku chladná, avšak nabývá na intenzitě, až nakonec vyvrcholí emocionálním finále. Zatímco většina choreografů, kteří Bolero zpracovávali, znázorňovala stupňující se dramatičnost přidáváním počtu tanečníků a rostoucí dynamikou pohybu, Pastor to cítí trochu jinak. Scéna symbolizující španělské slunce je rozjasněna ostrou žlutou barvou podlahy i zadního horizontu. Celou ji zaplňuje tančící sbor v cihlových a fialových kostýmech. Z něj se postupně vyděluje tanečník a tanečnice v červeném a navazují spolu kontakt. Sbor, který jako by si jich zpočátku vůbec nevšímal, následně přejímá jejich vzrůstající emoce. Na závěr se se sólovým párem ztotožní, ale konečná tečka patří pouze spojení hlavních protagonistů. S přibývajícím napětím se scéna zbarvuje do oranžova, barvy jsou až agresivní.

Pastorovo Bolero je primárně baletem pro ústřední pár, který skvěle ztvárnili Yuka Ebihara a Dawid Trzensimiech. Balerína, která byla na počátku večera éterickou vílou, se nyní projevila jako démonická dračice. Polský večer přinesl vskutku pestrou skladbu děl. Hlavní devízou souboru je dokonalost a přesnost provedení, jako by tanečníci varšavského baletu vyšli z jedné „líhně“.  

Psáno z představení 26. května 2018, Brno Výstaviště, pavilon F.   

Chopiniana
Choreografie: Michail Fokin
Hudba: Fryderyk Chopin / Alexandr Glazunov
Inscenace: Alexej Fadeyechev
Scéna: Andrzej Kreutz Majewski
Kostýmy: Tijana Jovanovićová /dle tradice/
Světelný design: Stanislaw Zieba
Premiéra: 25. listopadu 2016 Moving Rooms
Choreografie: Krzysztof Pastor
Hudba: Alfred Schnittke, Henryk Mikolaj Górecki
Kostýmy: Oliver Haller
Světelný design: Bert Dalhuysen
Premiéra: 29. března 2014 Bolero
Choreografie: Krzysztof Pastor
Hudba: Maurice Ravel
Scéna a kostýmy: Tatyana van Walsum
Světelný design: Bert Dalhuysen
Premiéra: 25. listopadu 2016