Energie, dynamika a souhra Okamžiku

Okamžik. Foto: Lukáš Bíba.

Autor Hana Strejčková

Okamžik je již šestým titulem finského režiséra, realizovaným během třináctileté spolupráce s tuzemským souborem. Představení bylo sledem různorodých čísel včetně u Cirku La Putyka ne zcela běžných nebo dosud neviděných disciplín. Celek pak charakterizovala především atmosféra prodchnutá energií, dynamické tempo a zjevná soudržnost. Hromadný první a také závěrečný obraz byl oslavou pospolitosti. Zásadní devizou byla totiž spolupráce tří generací umělců, vedle zakládajících a dlouholetých členů, kteří opakovaně přesvědčovali o své výborné kondici a dovednostech, se zapojili ukrajinští studenti z cirkusové akademie, mladí akrobaté a tanečníci tzv. Young Blood CLP a hosté. Obrazně, Okamžik působil jako nadýchaný mnohapatrový nazdobený dort, jenž s každým soustem odhaloval nové chutě, ale také mohl připomínat legendární skříň na hity juke box, neboť podívaná nabírala s každou skladbou nový dech.

Volnou spojitost s předchozím projektem Cesty by bylo možné nalézt ve zvoleném formátu, přehlídce „the best of“ a tematicky v lásce ke kumštu. Jak první, tak současný program čerpal z rodové cirkusové a loutkové tradice, ale zatímco Cesty se obšírněji obracely ke kořenům, Okamžik se soustředil na současnost a do historie jako by se jen chvílemi obracel pohledem do rodinného fotoalba vzpomínek. Adrenalin se mísil s nostalgií, výzvy střídala poetická zpomalení. A stejně jako Anna a Rostislav st. Novákovi zde měli se svými loutkami nezastupitelné místo, tak i v roli nenapodobitelného konferenciéra, v němž se snoubila postava mága, kazatele, světlonoše a mnohé další, se tradičně představil Jiří Kohout.  

Nad děním v prostoru měla výborný přehled živá kapela Cirk La Putyka Band, která se nacházela na platformě nad vstupem do „manéže“. Výsostné místo zaujímala nejen svou aktuální pozicí, ale především se stala slyšitelně tepajícím srdcem živelného organismu.

První výrazná pohybová sekvence začala hereckou situací, kdy ve zlatem vykládaném karavanu nejprve seděli loutkáři Novákovi. Mimochodem, ve sledované repríze svého otce alternoval Rostislav Novák ml., a to brilantně. Postupně se přívěs začal plnit desítkami performerů, až se starší pár rozhodl místo uvolnit a následující pasáž sledoval zpovzdálí. Před nimi i diváky se předestřely artistické variace z hand to hand akrobacie, objevily se trojičky, dokonce zvedané ze země, mnohé balanční a silové prvky, komunikovala se pružnost, postřeh a rychlost. V Cestách to byl cirkusák z tradiční rodiny Dimitri Štauberti, který udržel perskou tyč. Tentokrát ji na rameni vyvažoval Martin Kadrnožka a na vrcholu tyče se skvěla Katrin Cvinerová. 

Představení Okamžik se z hlediska cirkusových disciplín vyvíjelo jako přehlídka nápadů a dovedností na aktuálně nejvyšší dosažené úrovni s úsilím o kýžený wow efekt. Ve vzduchu se objevil ženský kvartet na závěsných kruzích, skupinový pobyt v lanoví svým výkonem postaveným na vytváření pocitu lehkosti ozvláštňovala artistka Sini Saari, v duetu na strapsech se setkaly Šárka Fülep Bočková a Pavlína Podzimková. Neukotvená čínská tyč, později díky středovému bodu nakloněná a rotující, je dlouhodobou doménou Tomáše Brta, který jak ukázal i tentokrát, ji neustále rozvíjí. 

Některé výstupy posloužily jako funkční přechodový most, jiné poukázaly na klaunské vlohy a cit pro načasování akce, další vytěžily herecké zkušenosti účinkujících nebo se zaměřily na splnění něčeho dosud nevykonaného. Tím byla například chůze po střepech, Ethan Law si pak na ně dokonce lehl. Dalším z principů, které se osvědčily, byly tandemové spolupráce, kdy vedle již zkušených performerů stáli mladší, takto se při žonglování k Filipovi Zahradnickému přidal Ivan Sobchenko. Odvahu a odhodlání dále prokázala teprve patnáctiletá Denise Arazimová, která zvládla disciplínu ukrainian bar (původní název russian bar – ruská tyč byl z etických důvodů souborem nahrazen), která obnáší salta na pružném prkně umístěným zpravidla na ramenou mezi dvěma muži. 

Z novinek se objevila ukrajinská houpačka (původní název ruská), ze které akrobaté, poté co ji spolu s ostatními co nejvíce rozhoupali, skákali z jejího okraje různým způsobem do záchytné sítě vyšponované do výšek. Je fascinující, že z ní do salt a vrutů letěli zkušení akrobaté Daniel Komarov, Jiří Weissmann nebo Michal Boltnar a další z původních členů souboru, a zároveň potěšující bylo vidět, jak „jejich“ mladá generace za poslední tři roky vyspěla. Zatímco v Cestách se nezřídka nesměle potýkala se základy jednotlivých disciplín, nyní naprosto suverénně a někdy doslova po hlavě mladí skákali například na teeterboardu (houpačka pro dvě osoby, kdy při dopadu jedné vyskakuje druhá do vzduchu, dokud nenabere z odrazu dostatečnou výšku a neotočí např. salto), házeli se přemety do vzduchu či roztáčeli cyrwheel na malé ploše varietního podia. Ačkoli se z dramaturgického hlediska objevovala místa, která jako by ještě ve svých lepených spojích nezaschla, anebo se párala zevnitř, objevovaly se i zcela plynulé a nenápadné proměny prostoru i obsazení. Zároveň, věrni svým zvykům, si tvůrci nenechali ujít možnost interakce s diváky v komorním i hromadném pojetí.   

Okamžik mohl asociovat nejen průřez repertoárem Cirku La Putyka, ale také odkazovat k cirkusovým legendám a počinům, jejichž ikonické výtvarné řešení je silně ukotveno v kolektivní paměti. Ať už někdo při přechodu po laně zahlédl záblesk z představení Bianco NoFitState Circusu nebo se při pohledu na nafukovací balóny ocitl mezi zelenými klauny Slávy Polunina, nevadí, cirkus je pestrou mozaikou, v níž každý dílek lze poskládat na tisíce způsobů.  Rozhodně však Okamžik vyslal do světa jasnou zprávu, že Cirk La Putyka je při síle a že oním palivem obrovského perpetua mobile jsou vztahy. Shodně s názvem jeho knižní novinky je to smečka, velký kruh, kde se vaří a nezřídka jistě vřou emoce, ale zároveň kde jeden jistí druhého. Cirkus je místo, kde jde totiž i o život a nezřídka o život toho, koho máme v rukách. Principál Rostislav Novák ml. spolu s režisérem Maksimem Komaro nastartovali sezónu v Azylu 78 opravdu s velkým zápalem a byť Okamžikutekl mrknutím oka, přece jen stopu zanechal. 

Psáno z představení dne 4. května 2024, Azyl 78 Praha. 

Okamžik

Režie: Maksim Komaro

Účinkují: Adam Joura, Adéla Míšková, Andrii Lohynov, Anna Nováková, Daniel Komarov, Denise Arazimová, Ethan Law, Filip Zahradnický, Helena Nováčková, Ivan Sobchenko, Jakub Slovák, Jana Smolíková, Jiří Kohout, Jiří Weissmann, Karina Zarutska, Katarína Sobinkovičová, Katrin Cvinerová, Lenka Nahodilová, Martin Kadrnožka, Michal Boltnar, Pavlína Podzimková, Rostislav Novák st., Rostislav Novák ml., Šárka Fülep Bočková, Šárka Říhová, Tomáš Brt, Tomáš Hrubý, Viktorie Szalóczi, Charlie Wheeller, Sini Saari, Adam Novotný, Andrej Rády, Jan Balcar, Matouš Holienčin, Veronika Linhartová

Cirkusový kouč: Jan Rosén

Závěsná choreografie: Ilona Jäntti

Cirkusoví a choreografičtí konzultanti: Šárka Fülep Bočková, Sini Saari, Filip Zahradnický, Jiří Weissmann, Michal Boltnar, Ethan Law

Scénografický koncept: Juho Rahijärvi

Scénografie a výroba: Hynek Dřízhal

Kostýmy: Kristina Záveská

Světelný design: Juho Rahijärvi

Světla: Martin Příhoda, Karel Šimek, Dominik Šimurda

Zvukový design: Jan Středa

Zvuk: Jan Středa, Jak Mikšátko

Hudba: CLPBAND, Kryštof Záveský

Šéf techniky & akrobatický rigger: Oldřich Procházka

Technika & rigging: Daniel Hajtl, Simon Bareš, Alexandr Volný

Projektový manažer: Kateřina Pavlíčková

Produkce: Kateřina Pavlíčková, Ondřej Hanslian, Martina Oubrechtová, Tereza Pávová

Helmet-lift vytvořila a se svolením propůjčila Emilia Dawiec