Wolfgang Hoffmann a Sven Till. Foto: Stefan Gloede.
Odysea uvedla i několik tanečních inscenací, přičemž ta nejvýraznější a zajímavá (minimálně svým nápadem) byla Pandora 88 – Dva muži uvězněni ve výtahu. – Vypadalo to, že uvidíme velmi málo pohybu na velmi malém prostoru. Toto očekávání se však po chvíli „dovádění“ ve zdviži rozplynulo.
Uprostřed scény stojí výtah se třemi stěnami. Celá inscenace začíná v okolí kabiny. Představí se nám oba muži: Wolfgang Hoffmann a Sven Till, tvůrci i účinkující v jednom. Jsou stejně oděni, stejným způsobem vstupují na jeviště, společně nastupují do výtahu: zařinčení, zatřepání – a je to. Ze dvou neznámých mužů ve středním věku se stávají vynucení přátelé. Bez vzájemné pomoci to dlouhé uvěznění těžko přežijí. Po chvilce oťukávání se projeví jejich charaktery: po ujištění, že dveře nejdou rozkopnout a žádná stěna se nedá vymlátit, se vyjeví hra rukou, jako bychom byli v černém divadle a pozorovali tančící bílé rukavičky. Pánové tento nápad sofistikovali a díky dobře nastaveným světlům jim stačili dlaně bez rukavic předvádějící líbeznou serenádu. Po této kreativní pasáži začíná hra na schovávanou. Ta se nejprve jednomu z nich nezdá, avšak po chvíli se nechá strhnout nadšením a energií svého spoluvězně. Performeři jsou jako naivní děti, které si myslí, že je sedící na sedačce přikryté krátkou dekou nevidíme, a pustí se do bláznivých skopičin. Krčí se, vyskakují, lepí se ke stropu, jen proto, aby byli prozrazeni až napodruhé.
Uvěznění ve výtahu je však mnohem delší a hra na schovávanou je omrzí, proto si vymýšlejí nové a nové věci. Nechybí kontaktní improvizace, trochu akrobacie – stoje na hlavách, na ramenou toho druhého, držení se u stropu, ručkování po stěnách atd. Nápadů a vykoumaných pozic je tu opravdu hodně. Vším se prolíná humor, ale i opětovné zkoušení, zda se z výtahu nedá nějak dostat. Čas se nachyluje a začínají se projevovat stavy úzkosti, klaustrofobie a strachu. Tyto scény jsou relativně dobře uvěřitelné, většinu času udržují skvěle napětí, tak se divák baví a čeká, co bude dál. Posledních deset minut už se však dění rozmělňuje. Čas pravého konce je překročen, proto několik posledních minut čekáme na vysvobození pomyslným otevřením dveří nebo najitím nějakého únikového otvoru. Podařilo se! Otvor ve stropě je nalezen.
Potlesk pak nasvědčoval tomu, že si to diváci nadmíru užili. Byl to velmi nápaditý a odvážný kus. Zkrácení by mu však neublížilo. Pánové, kteří se stali hrdiny tohoto příběhu, na svůj pokročilejší věk předvedli vynikající výkony. Když k tomu všemu přičteme prostor lodi Tajemství, můžeme tento večer označit za povedený.
Po krátké přestávce následovala asi desetiminutová skeč Work-in-progress Maxima Didenka, která nás měla jen nalákat na příští rok, kdy se z tohoto rozpracovaného kousku stane velké představení. Uvidíme, žádná komedie to ale, zdá se, nebude.
Psáno z představení 15. září 2015, loď Tajemství bratří Formanů, Praha.
Pandora 88
Choreografie, námět a tanec: Wolfgang Hoffmann a Sven Till
Producent: Aurora Nova
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?