Diamond Celebration aneb Když hvězdy září

Marianela Núñez a Reece Clarke. Foto: Andrej Uspenski.

Autor Lucie Dercsényi

Kino Lucerna kromě, o vánočních svátcích nepostradatelného, Louskáčka, zařadilo do prosincové nabídky záznam představení, kterým si renomovaný soubor připomněl šedesátileté výročí od založení organizace The Friends of Covent Garden v roce 1962. Jak uvedla moderátorka večera Darcey Bussell, bez její finanční podpory by baleríny neměly k dispozici dostatečné množství špičkových střevíců, s nimiž protančí stovky představení, nevznikla by řada nových děl a soubor by si nemohl dovolit pracovat v tak dobrých podmínkách. O tom, že tyto investice dopadají na úrodnou uměleckou půdu, se přesvědčili během slavnostního gala nejen samotní donátoři, ale také diváci, kteří měli jedinečnou možnost vidět pohromadě plejádu fantastických sólistek a sólistů.

Diamond Celebration ovšem nebyla jen přehlídkou úžasných výkonů, ale také příkladem toho, jak šarmantně, s noblesou a odborným přehledem lze namíchat kvalitní ingredience velmi opojné, příkladné dramaturgické mixáže. Její autoři věděli, proč po čem sahají, a tak si diváci užívali každou část z dvouapůlhodinového představení (s dvěma přestávkami) bez nervózního poposedávání na sedadlech a pokukování po hodinkách. Vybrané ukázky či ucelená díla vás totiž na židle přišpendlila!

Od legend k současnosti

Čím jiným začít průřez historií než Marnou opatrností Fredericka Ashtona, který v letech 1933–1963 úzce spolupracoval s Ninette de Valois, jejíž soubor Vic-Wells Ballet, poté Sadler’s Wells Ballet, je dnes znám jako The Royal Ballet? A čím by byl soubor bez Kennetha MacMillana, jehož Manon stále dojímá diváky po celém světě? To jsou pevné základy repertoáru londýnského tělesa, a proto pas de deux z citovaných titulů zahajovalo slavnostní událost.

Pro sólistky a sólisty to byla ne úplně standardní situace, neboť se museli ihned pohroužit do svých postav, odevzdat se jeden druhému bez předchozí „předehry“, kterou běžně od počátku představení prožívají. Navíc se vše odehrávalo bez kulis, kdy se veškerá pozornost soustředila jen na účinkující pár. Ale to by nebyli tanečnice a tanečníci The Royal Ballet, kdyby s technickou bravurou a přirozeně působícím projevem neoslnili obecenstvo. Anna Rose O’Sullivan a Alexander Campbell jako Lisa a Colin vás odzbrojili svou přirozeností a jemně našlehanou koketérií, která k Marné opatrnosti patří; Akane Takada a Calvin Richardson se v dramaticky zabarveném duetu stoprocentně naladili na prožitky Manon a jejího milence, rytíře des Grieux.

Emancipace v tanci

Něžnost a erotické napětí za sebou zanechala ukázka z opusu Qualia, prvního baletu, jenž pro Královský balet vytvořil v roce 2003 Wayne McGregor, v současnosti jeho rezidenční choreograf. Stejnou generaci dnešních padesátníků zastupoval Christopher Wheeldon, rovněž profesně stále spjatý se souborem, s dílem For Four, vzniklým jako pocta čtyřem tanečníkům, čtyřem školám a uvedeným v premiéře v roce 2006 pro Kings of the Dance. Angel Corella, Ethan Stiefel, Johan Kobborg, Nikolaj Ciskaridze tehdy představili své kvality i charaktery – kompozice se odvíjí od dynamicky vystavěných neoklasických variací, přes adagio až po petit allegro za doprovodu smyčcového kvarteta Smrt a dívka Franze Schuberta. Shodné a adekvátní nasazení musela respektovat i aktuální čtveřice: Matthew Ball, James Hay, Vadim Muntagirov a Marcelino Sambé. V černých, dlouhých kalhotách, v halenkách jemných pastelových odstínů s výšivkami ukázali perfektní skočnou a rotační techniku v propojení s měkkým vedením paží. Těžké vazby prováděli s grácií a nenuceností, taneční projev splýval s emotivní hudební kompozicí, kdy atmosféru jednotlivých sól dokreslovaly proměny barev na horizontu.

Při sledování tohoto kusu se mi vybavil slavný Pas de Quatre, jímž v roce 1845 vzdával hold romantickým balerínám Jules Perrot. Nyní se už nacházíme o téměř dvě století dále a For Four je krokem směrem k diskutované genderové rovnosti v baletu, který býval klišovitě spjatý především s éterickými ženskými představitelkami. Pro ně také vytvořil poctu třetího milénia s názvem Prima, uvedené po přestávce, první sólista souboru Valentino Zucchetti, jasně navazující na odkaz MacMillana. Zucchetti rozvíjí esenci anglické školy v duchu neoklasického tvarování v plném souznění s hudbou Camilla Saint-Saënse. Primabaleríny stojící na samém vrcholu kariérní hierarchie souboru (tzv. principals) se tu ovšem ukázaly ve zcela jiném postavení, nežli jim přisoudili umělci konce 19. století.

V toku doby tekutého času, tekutých vztahů se rozdíly mezi mužským a ženským pojetím jevištního tance stírají, tudíž dámské kvarteto ve složení Francesca Hayward, Fumi Kaneko, Mayara Magri a Yasmine Naghdi neztělesňuje subtilitu a submisivitu nepolapitelných stvoření s křidélky, ale prokazuje odhodlanost a sílu, která se projevuje v dynamicky odstíněných variacích. Baletní tutu nahrazují extravagantní sukně různých délek a tvarů a opticky dotvářejí náruživé a energické víření tanečnic, jež zaplavují prostor stejně odvážnou a razantní energií jako muži.

Odvážněji narušil neoklasický pohybový kánon i Benoit Swan Pouffer v Concerto pour deux, skvěle zatančeném Natalií Osipovou a Stevenem McRaem, kteří s technickou samozřejmostí vtělili do duetu něžnost objetí, svár povah až po finální splynutí těl a duší. Nejblíže generaci, která nezná svět bez internetu, digitálních technologií a youtuberů a ve svých rukou má kromě smartphonů i budoucnost, měl Joseph Toonga se svém See Us!!. Jeho markantní a razantní prostřihy v tanečních vazbách se nejvíce blížily contemporary dance, v němž se představila nejmladší generace nyní ustálená ve sboru.

Za zmínku stojí, že citované choreografie druhé půle večera byly uvedeny ve světové premiéře. K nim se také řadil i Dispatch Duet od Američanky Pam Tanowitz v podání hlavních sólistů Anny Rose O’Sullivan a Williama Bracewella, oděných do volných šortek, upnutého vršku, kdy bylo třeba splnit tvůrčí ambice vložené do modelování klasické techniky, když se těla tanečníků stávají objekty fungujícími jako stroje, přesně, ekonomicky a účelně.

Slavnostní večer uváděný v Covent Garden od 16. do 19. listopadu 2022 uzavřely Diamonds, finální část třídílných Jewels od George Balanchina. Tato pocta majestátnosti, vznešenosti a nádheře ruské školy etablované ve 2. polovině 19. století v tehdejším carském impériu zásluhou Francouze Maria Petipy je ukázkou baletního akademismu v jeho čistotě a kráse – fyzické i povzneseně duchovní. V kostýmech evokujících odraz drahých kamenů, s lustry visícími nad jevištěm, ožívá odkaz klasické taneční techniky, do níž Balanchine, tvůrce neoklasiky, vložil řemeslnou zručnost, muzikalitu a požadavek technické vyspělosti tanečnic a tanečníků. Hlavní sólisté Marianela Núñez a Reece Clarke je naplnili osobitým fluidem, technickou virtuozitou v těžkých kombinacích a partneřině.

Večer Diamond Celebration se stal oslavou tanečního umění nejvyšších kvalit, nejen těch interpretačních, ale také těch choreografických. A dobrou zprávou, že se přenosy inscenací The Royal Ballet dostaly do programu ve vybraných českých kinech právě začínajícího roku 2023.

Psáno ze záznamu 16. listopadu 2022, uvedeného 18. prosince 2022 v kině Lucerna v rámci cyklu Královská opera a balet.

Diamond Celebration
Marná opatrnost, předehra a pas de deux
Choreografie: Frederick Ashton
Orchestrace: John Lanchbery
Tančí: Anna Rose O’Sullivan, Alexander Campbell

Manon
Choreografie: Kenneth MacMillan
Hudba: Jules Massenet
Tančí: Akane Takada, Calvin Richardson 

Qualia
Choreografie: Wayne McGregor
Hudba: Scanner
Tančí: Sarah Lamb, Joseph Sissens 

For Four
Choreografie: Christopher Wheeldon
Hudba: Franz Schubert
Tančí: Matthew Ball, James Hay, Vadim Muntagirov, Marcelino Sambé

See Us!!
Choreografie: Joseph Toonga
Hudba: Michel „Mikey J“ Assante
Tančí: soubor Royal Ballet

Dispatch Duet
Choreografie: Pam Tanowitz
Hudba: Ted Hearne
Tančí: Anna Rose O’Sullivan, William Bracewell

Concerto pour deux
Choreografie: Benoit Swan Pouffer
Hudba: Saint-Preux
Tančí: Natalia Osipova. Steve McRae 

Diamonds
Choreografie: George Balanchine
Hudba: P. I. Čajkovskij
Tančí: Marianela Núñez, Reece Clarke 

Uvedeno 16. – 19. listopadu 2022. Covent Garden.