Dancing Grandmothers – Asijská diskotéka pro všechny věkové kategorie

Dancing Grandmothers – Asijská diskotéka pro všechny věkové kategorie

Putování po Jižní Koreji přineslo zkušené tanečnici a choreografce Eun-Me Ahn a jejímu týmu materiál k vytvoření představení tak pestrého, že občas člověk neví, kam se má dívat dříve. Jako byste vešli do asijského obchůdku přecpaného tolika věcmi, že je sotva kdy spočítáte. Některé vás na první pohled okouzlí a u jiných si říkáte, že už je to trochu moc… ale nakonec si přeci jen něco vyberete. Festival Tanec Praha zařadil do svého programu představení Dancing Grandmothers, které budí dojem velmi veselé oslavy života, svobody, pohybu a tance v každém věku, nejlépe v tom pokročilém. Diváci jej mohli poprvé zhlédnout v sobotu 23. června ve Fóru Karlín.   

Osvěžující barevná podívaná

Toto dílo není žádnou novinkou, po celém světě se hraje již sedm let a je nejúspěšnější částí trilogie, v níž se autorka zabývala kromě seniorek také teenagery a zralými muži. 

Kus by se dal pomyslně rozdělit do tří hlavních částí. Ta úvodní, kterou otevřela svým krátkým výstupem autorka projektu Eun-Me Ahn, patřila všem tanečníkům a nesla se v radostné náladě. Pohyby umělců se pouze výjimečně setkaly v jednotné choreografii, většinou však každý tančil sám za sebe. Užívali si řeč vlastního těla a jen se nechali unášet svižným rytmem hudby. O to překvapivěji vyzněly momenty společné souhry, které podpořily dojem celkově promyšlené choreografie. Společným tanečním prvkem byly poskoky, které častěji muži obohatili nějakým akrobatickým prvkem.

Účinkující se během celého představení mnohokrát převlékali do stále nových pestrobarevných kostýmů spíše dámského střihu. Květované zástěrky, sukně, šaty, halenky i kalhoty slušely všem bez ohledu na pohlaví. Celkový vizuální dojem byl, také díky nápaditému světelnému designu výtvarníka Jin-Young Janga a různým projekcím, velmi příjemný a osvěžující. Obzvlášť srovnáme-li to se současným častým trendem šedo-bílo-černých scénografií.   

Historie života vyprávěná řečí těla

Jak napovídá samotný název Dancing Grandmothers, hlavním tématem představení jsou starší ženy, které se navíc v dalších částech stávají hlavními hvězdami jeviště a skvěle sekundují profesionálním umělcům. Tanec se pro ně stal způsobem, jak vyprávět osobní příběh, historii svého života, zkušenosti a schopnosti. Při cestě po Jižní Koreji se autorka setkala s různými seniorkami, které prožily mnohé radosti i útrapy. Sama Eun-Me Ahn o nich v rozhovoru pro Tanec Praha říká: „Ženy této generace zasvětily svůj život rodině, výchově dětí a péči o domácnost. Nikdy nemyslely na sebe. Ale když tančily, byly svobodné a šťastné.“

Pomyslnou druhou část představení tvoří videozáznam, který dokázal upřímně pobavit publikum složené ze všech věkových kategorií. Zobrazoval obyčejné ženy ochotné tančit před kamerou na ulici, v obchodě, při práci, během posezení s přáteli, na letišti a na mnoha dalších místech. Jejich výstupy nedoprovázela hudba, nebo alespoň záznam byl němý. Divák si mohl pouze domýšlet, na jakou melodii asi dámy tančí. V každém případě to byl tanec radostný a energický a navíc se efektivně propojil s choreografií první části. Najednou bylo jasné, kdo autorku i její tanečníky pohybově inspiroval.  

Mládí oslavuje stáří

Svět profesionálních performerů se na jevišti spojil se světem tančících babiček v následující pasáži, která se celá nesla v duchu pocty a uznání těchto žen.Umělci působili nejen jako jejich taneční partneři, ale zároveň jako jejich opatrovníci a ochránci. Mladí ohební tanečníci dokreslovali a zvýrazňovali pohyby svých starších partnerek, čímž se stírali pochopitelné pohybové limity a navíc jako by tlumočili jejich vyprávění. Silným momentem choreografie byl tanec deseti párů, tvořených vždy z jednoho tanečníka a jedné korejské dámy stojících v těsném objetí.

Pomalé až plouživé pohyby střídaly stále divočejší hromadné tance. V některých chvílích jeviště patřilo romantickému vzpomínání na mládí a první lásky, které ráz na ráz vystřídala úplně jiná nálada, třeba vzpomínka na staré kabaretní vystoupení. 

Bohužel s narůstajícím tempem přibývalo i významů, ve kterých bylo snadné se ztratit. Vše stále víc a víc připomínalo divokou disko party 90. let, což definitivně podtrhly veliké disko koule, které v závěru zaplnily jeviště. Celá scéna tepala v jednotném energickém rytmu, který se brzy přelil i do hlediště. A bylo tak nějak přirozené a logické, že si i diváci nakonec na jevišti zatančili společně se všemi účinkujícími a užili si ten pocit radosti a svobody, který tanec všem bez ohledu na věk a pohybové schopnosti přináší.  

Psáno z představení 23. června 2018, Fórum Karlín.  

Dancing Grandmothers
Choreografie a umělecké vedení: Eun-Me Ahn
Hudba: Young-Gyu Jang
Umělecká spolupráce: Chun Wooyong
Kostýmy a scénografie: Eun-Me Ahn
Scénografie: Sunny Im / Yunkwan Design
Světelný design: Jin-Young Jang
Video režie: Tae-Seok Lee
Premiéra: 18. 2. 2011