Creep – Introvert, který není ve svém světě sám

Creep (V. Černický). Foto: Vojta Brtnický

Autor Daniela Machová

Performer-introvert vlastně na jevišti téměř nikdy nebyl sám. Díky světelným efektům, projekci, zrcadlům či dvojníkovi v televizi se zobrazoval zmnoženě a vedl se sebou verbální i čistě pohybový dialog. Toto nastavení dávalo pozvolna tušit na duševní poruchu rozdvojení osobnosti, s níž se důmyslně pracovalo až do vygradovaného závěru.

Televizní obrazovka snímá Viktora vedoucího filozofickou spekulaci o tom, jak vnímá své tělo. Je vtěsnán v plechovém sudu. Jako výrazný kontrast k tomu působí obrovská otevřená tyrkysová kostka, mezi jejíž tři stěny najednou shora pronikne postava ve stejnobarevném oděvu se zakuklenou hlavou. Pohybuje se, jako by chtěla splynout se stěnami, tiskne se k nim a zcela nehlučně a pružně jako kočka se dotýká bočních stran krychle. O poznání hlasitěji vede dialog s ozvučenou podlahou, jež jí znásobeně vrací úder. Když se jí nepodaří se vytratit, volí Viktor druhý extrém. Postaví se realitě. Zpočátku jí čelí vstoje, zcela nehybně, pohledem propaluje publikum. Poté se odhalí do roucha Adamova, v němž setrvá až do samotného závěru.

Jako blesk z čistého nebe zazní latinskoamerické rytmy a kostka v barvách duhy se proměňuje jako někde na diskotéce. Ukazuje se, že za stěnami jsou vnořena zrcadla, která zřejmě představují další uzavřený svět, v němž se interpret cítí nejsvobodněji a nejvíce se oddá uvolněnému řádění. O to extrémněji pak vyzní následující část, kdy slova z televizoru o tělesných dotecích, díky nimž jako by tělo roztávalo, jsou uvedena v praxi. Nahý Viktor nese v náručí novorozeně z ledu a různě s ním manipuluje, otírá o sebe a formuje do rozličných póz. Dítě taje a taje, až mu upadne hlavička…

Zprvu komicky vyzní následná scéna, kdy si stále obnažený performer sedá na televizi, z níž jeho, v saku oblečený, dvojník stále pronáší filozofické řeči. Začíná se mu vysmívat a polemizovat s ním. Dialog vyústí v boj, který nemá poraženého, respektive poraženi jsou oba. Komično se změní v tragikomické. Viktor byť v sobě umlčel televizního druha, navléknutím jeho formálního oděvu (pánského obleku) je zpět. A znovu násobí své mnohosti, když si na něj navleče tyrkysový oděv. Je zacyklen ve svých světech, ze kterých není úniku.

Creep má důmyslně propracovaný koncept, který vtáhne do děje a nepustí. Dokáže překvapit. Skvělý taneční a pohybový výkon dokreslují esteticky vyladěná scéna a kostýmy. Nasvícení a projekce jsou plně funkční a dodávají dílu nový rozměr. Hudební složka založená na ozvučené podlaze a konkrétních zvucích ladí atmosféru. Silné dílo, kterému, zdá se, není co vytknout. Po dlouhé době výjimečný divadelní zážitek.

Psáno z představení 30. května 2017, Palác Akropolis. 

Creep / Deník radikálního introverta
Režie: Miřenka Čechová
Hudba a dramaturgie: Matouš Hekela
Scénografie a kostýmy: Lucia Škandíková
Light design a projekce: David Prokopič a Martin Špetlík
Premiéra: 30. května 2017